Soud proto před časem vrátil k novému projednání kauzu brněnského piráta Reného Rozmahela, jenž měl zaplatit více než 11 milionů korun, zjistila ČTK ze soudní databáze.
Městský soud v Brně předloni muži uložil tři roky vězení s podmíněným odkladem na pět let. Na takzvané filehostingové servery, které umožňují ukládání dat, nahrál 372 filmových a 33 hudebních děl. V různých fórech pak umístil odkazy. Škodu vyčíslenou podle počtu stažení měl uhradit distribučním společnostem a filmovým studiím. Krajský soud v Brně loni verdikt potvrdil.
Odsouzený muž v dovolání označil nařízenou náhradu škody za nespravedlivou a likvidační. Jeho skutečný vlastní prospěch se sdílení filmů byl jen 7810 korun, což je částka, kterou získal na prémiových kreditech za stahování ze serverů.
Škoda velkého rozsahu
Podle Nejvyššího soudu se podařilo prokázat, že muž páchal trestnou činnost ve značném rozsahu, což umožňuje uložit přísnější trest. Neexistují však objektivní důkazy o způsobené škodě velkého rozsahu, což je další znak důležitý pro výměru trestu. Ušlý zisk nositelů autorských práv je totiž nutné prokázat s potřebnou mírou jistoty, a nikoliv jen hypotetickou úvahou. „Musel by být opatřen skutkový podklad svědčící o tom, že počet prodaných legálních nosičů se snížil právě o tolik kusů, kolikrát si uživatelé počítačové sítě internet stáhli z datového úložiště dílo, které tam obviněný neoprávněně v několika kopiích umístil,“ stojí v rozsudku.
ČTĚTE TAKÉ: |
Je prý nutné zároveň zohlednit specifika internetu. Těžko lze očekávat, že by si všichni lidé, kteří si filmy zdarma stáhli, jinak koupili jejich originální nosiče. Zároveň je třeba v trestním řízení kalkulovat spíše s cenou filmu při legálním zhlédnutí na internetu, a nikoli s cenou za fyzické nosiče.
Podle ředitelky České protipirátské unie Markéty Prchalové rozlišuje Nejvyšší soud v rozsudku mezi vyčíslením škody jako podkladem pro rozhodnutí o vině v trestněprávní rovině, kdy škoda musí být zjištěna objektivně, a vyčíslením škody pro účely rozhodnutí o náhradě škody, kdy lze vycházet i z jiných konstrukcí založených například na výši ceny licence, stanoveném paušálu a podobně. Rozhodnutí by se tak podle Prchalové mohlo projevit zejména ve vztahu k posuzování naplnění konkrétních znaků skutkové podstaty, avšak na rozhodování o náhradě škody by velký význam mít nemělo.
„Závažnost trestného činu proti autorskému právu a právům souvisejícím s právem autorským doporučuje (Nejvyšší soud) zohlednit zejména ve vztahu k rozsahu trestné činnosti, o němž vypovídá i výše škody na ušlém zisku stanovená alternativními způsoby, pokud skutečně vzniklou škodu není možné objektivně vyčíslit,“ uvedla Prchalová. Zároveň označila některé úvahy Nejvyššího soudu za zavádějící či přímo nesprávné. Konkrétně zmínila pravděpodobnou záměnu služeb zpřístupňujících nelegální obsah s legálními audiovizuálními mediálními službami na vyžádání a nerozlišování mezi stažením a zhlédnutím díla.
|
