Mladá učitelka ze Základní školy Písek dostala na starosti třídu s dvaadvaceti žáky. V kolektivu jsou, jak sama říká, děti nadané, které mají vyznamenání, tak děti průměrných výsledků i ti, kteří jsou nějak zněvýhodnění. V její třídě jsou takoví žáci tři - jeden je středně tělesně postižený, dva kluci mají dysortografii a jeden z nich navíc trpí poruchou chování. Během výuky ji pomáhá asistentka, některé předměty ale musí zvládat i bez její pomoci.
INKLUZE NA LIDOVKY.CZ |
Na začleňování děti se pedagožka Markéta Wiszczorová kouká dvojíma očima. „První je hledisko žáka a rodiny. Zde je jednoznačnou výhodou například blízkost školy ze spádové oblasti. Rodiče mají své dítě doma,“ poukázala na nedostatek speciálních a praktických škol pro daný typ znevýhodnění. „Většinou jedna v kraji, takže je to spíš řešení praktických otázek,“ doplnila.
A pak je to samozřejmě věc začlenění samotného dítěte do kolektivu. „Žáci, kteří mají ve třídě žáka s nějakým znevýhodněním, jsou ohleduplnější. Je pravda, že s takovou třídou je třeba více pracovat, protože často se vykytuje otázka typu: Proč má méně práce? Proč má jinou stupnici známkování? a tak dále,“ ukazuje Wiszczorová i na stinnou stránku inkluze.
Výsměch a poukazování na chyby
Podle ní je potřeba spolužákům dostatečně vysvětlit, proč mají ve třídě žáka se znevýhodněním a jak by se k němu měli chovat. „U dětí, kterým nebyl dostatečně vysvětlen problém, například projevy postiženi, se často setkáváme s výsměchem, poukazováním na nedostatky. Třída, se kterou se často pracuje, je naopak pro daného žáka jakýmsi štítem proti těmto urážkám,“ míní. Na otázku, jak děti bez handicapu přijímají zdravotně nezvýhodněné děti, nezná jednoznačnou odpověď. Jak dodává, je třeba se třídou více pracovat - tedy vést žáky k toleranci, ohleduplnosti a také k ochotě pomáhat jeden druhému.
Chcete se také zapojit?Chcete se podělit s našimi čtenáři o příběh na téma inkluze? Napište na mail rychle@lidovky.cz. |
A jak se to začleňováním dítěte do výuky? „Záleží na předmětu, na učivu, na složení třídy a podobně. Snažím se, aby žák pochopil výklad. Spolupracuji s asistentkou pedagoga, která pomáhá se zápisem,“ řekla pedagožka a dodává, že při řešení konkrétního úkolu kontroluje, zda žák rozumí zadání úkolu a jak ho řeší. „Když se mu nedaří, snažím se ho různými podpůrnými prostředky navést. Často výuku řešíme tím způsobem, že děti vytvoří skupinky a společně pracují. Je dobré, aby šikovnější žáci dokázali pomoct těm slabším,“ uvedla.
Výuka v takovém kolektivu se ale podle ní bohužel zpomaluje. „Je to pro učitele větší zátěž jednak v přípravách, ale pak i v hodinách. Ve třídě, kde jsou zastoupeny nadané děti, průměrné děti, slabší děti a navíc děti s nějakým těžším znevýhodněním, musí učitel připravit práce pro všechny tyto skupiny tak, aby se nadaní žáci nenudili a aby slabší žáci rozuměli základnímu učivu,“ popsala zkušenosti s inkluzivním vzděláváním.
