Odborníci, kteří pracují pod hlavičkou pražské radnice, připravují nový metropolitní plán. Díky schválení nových stavebních předpisů se konečně mohou posunout dál. Média o souboru nových stavebních pravidel loni referovala hlavně v souvislosti s rozruchem, který nastal po omezení velkoplošné reklamy ve městě. Méně se už mluvilo a psalo o tom, jak tento dokument může českou metropoli změnit.
„Teorie říká, že pod 50 lidí na hektar přestává město fungovat, vzpomeňte si na Detroit. Praha má v průměru asi 56 lidí na hektar. Někde je to pochopitelně hustší, ale tohle je průměr,“ vysvětluje šéf Institutu pro plánovaní a rozvoj města Petr Hlaváček, že hlavní město má dostatek kapacit pro nové obyvatele. Podle urbanistů Praha může klidně vstřebat přes 400 tisíc nových obyvatel.
„Důležité je, aby na periferii města nemířila sídelní kaše, je to pro město nákladné: kanalizace, MHD, veřejná vybavenost a dopravní zácpy,“ říká náměstek primátorky Matěj Stropnický.
Zahuštěné město
Stavět se nebude na Václavském náměstí nebo na Vinohradech, které jsou už teď husté dostatečně. Ale v brownfieldech a na rozvojových plochách, kterých je v Praze více než 7,5 tisíce hektarů.
Ty na okrajích Prahy však urbanisté navrhují v novém metropolitním plánu výrazně zmenšit. Přesto jednotlivým městským částem ponechají i „rezervy“, tedy parcely, na kterých bude možné stavět, až se zaplní prázdné plochy blíže centru města.
Šéfarchitekt Hlaváček ukazuje nad plánem Prahy místa, která má na mysli. Třeba teď se chystá stavba úplně nové části Smíchova, kde má místo nefunkčních vlakových kolejí a prázdných hal vyrůst úplně nová čtvrť. Nebo bývalá kasárna v Praze 6, na jejichž místě teď může vyrůst kus nového města, jak Hlaváček názorně ukazuje na nákresech. Právě na tyto kousky země se pražští architekti a urbanisté nyní soustředí.
Město i pro staré
Nová stavební pravidla regulují nejen výšku budov ve městě. Regule se navracejí k pojmům jako ulice či náměstí, do města opět proniká zeleň. A tak si také pražští urbanisté představují budoucnost: na rozvojových územích, kde je teď pusto, kreslí nové čtvrti. S bytovými domy, školami a školkami, obchody, domy pro seniory i veřejnými budovami.
„Doteď to bylo tak, že na radnici přišel v dobré víře udělaný, ale už hotový projekt. Místní lidé neměli šanci se k němu vyjádřit. Postaví se a teprve pak se řeší, kdo to vlastně povolil,“ popisuje pražskou realitu Hlaváček. Hlavní město to však pomalu mění: třeba Vinohradskou třídu prošli architekti s místními a zeptali se jich, jak by si přáli, aby vypadala.
  |
Ti, kdo rozhodují o tom, co se v Praze postaví, se přitom nebojí, že by developeři dál plnili prázdná místa obchodními domy nebo kancelářemi. Hlaváček potvrdil, že mnozí z nich mění přístup.
„Nové předpisy obsahují povinnost developerů uzavírat s městem plánovací smlouvy o stavbě veřejné, technické a dopravní infrastruktury na jejich náklady,“ doplňuje Stropnický.
Radnice s institutem zavedla veřejná slyšení, na kterých developer přesvědčuje veřejnost o svém záměru, na svém webu i sociálních sítích nechává lidi dotazníkovou formou vyjádřit se, jak si své město představují. Myslí přitom i na ty, které moderní způsob komunikace nezvládnou.
Jak pracovat se seniory se čeští plánovači učí třeba v Dánsku, kde se osvědčil cohousing, komunitní bydlení pro staré lidi, kteří sdílí třeba byt nebo jen některé společné prostory. „Má to řadu výhod. Třeba si společně pronajmou řidiče s mikrobusem a jedou společně do divadla. Zároveň generují pracovní příležitosti. Je to výzva, korporovat je do nových čtvrtí, nemyslet jen na školu, ale také na dům, který umožní integraci starých lidí,“ plánuje Hlaváček.
Lidé odjinud
Stratégové, které institut využívá, své plány přizpůsobují situaci. Třeba teď, kdy Evropa řeší nejmasivnější příliv uprchlíků za poslední roky, zabývají se i tímto novým jevem. Jak přijmout odlišnou kulturu, a přitom ji neodsunout na okraj města, a nevytvořit tak nové ghetto? V zemi, kde si lidé nepřejí mít za souseda nejvíce Roma, Afghánce nebo Araba?
Praha se chce inspirovat Vídní.
„Tam vědí, co dělají: jsou aktivní, komunikují s lidmi, informují je. Vědí, že nesmí vzniknout ghetto. Navštíví je sociální pracovník, starosta je pozve na garden párty, seznámí je s místním policistou. Tuhle věc ale musíte dělat v městské struktuře, bez ní to podle mě nefunguje. Když je dáte do Milovic, tak je vymalováno,“ soudí architekt Hlaváček. „Podvědomě tušíme, že by se nic nestalo, kdyby se teď Praha zvětšila o dvě stě tisíc lidí,“ myslí si.
