„Mohu potvrdit, že jsem nabídku od pana prezidenta dostal. Velmi si jí vážím a samozřejmě jsem jí přijal,“ uvedl pro LN Jirsa.
Svým dosavadním životopisem patří Jirsa spíše ke kandidátům, které horní komora Parlamentu do Brna bez problémů posílá. Je ale možné, že se znovu začne přetřásat kauza z přelomu let 2008 a 2009. Tehdy Jirsa soudil spor související s takzvanou Kubiceho zprávou mezi šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Janem Kubicem a ČSSD. Před vyhlášením rozhodnutí ale společně s Kubicem diskutoval na toto téma se studenty Vysoké školy ekonomické. Následně tak byl právě ČSSD, která má v senátu nejvíce členů, napadán kvůli podjatosti. Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dokonce zvažoval, že na Jirsu podá kárnou žalobu. Nakonec to ale neudělal.
Klíčové tedy bude, zda senátoři i přes možnou určitou pachuť z minula uvidí v současnosti spíše Jirsova odborná pozitiva. Je totiž těžko zpochybnitelným expertem na obchodní právo. Právě tento úsek má na starosti i na pražském soudu. Patří ke kariérním soudcům. Talár oblékl v roce 1993, kdy začal soudit u Obvodního soudu pro Prahu 8. Posléze se přesunul na Prahu 1, kde byl rovněž místopředsedou.
Vedle svých justičních aktivit působí také v akademické oblasti. Přednáší v rámci kurzů Justiční akademie či Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva. Často také publikuje. K jeho velkým autorským počinům z poslední doby patří například pětidílný komentář k občanskému soudnímu řízení.
V čele Soudcovské unie stál Jirsa v letech 2002 až 2008. Je přitom zajímavé, že do funkce nastupoval po svém současném šéfovi Liboru Vávrovi. Jirsu v prezidentské roli vystřídal Tomáš Lichovník, který se stal ústavním soudcem loni.
Soudy musí rozhodovat rychle
Jirsa patří k příznivcům rychlého soudního rozhodování. Tedy ve chvíli, kdy se nepodaří lidi přimět ke smíru a k tomu, aby se sami domluvili. „Účastníci si ze svých daní neplatí soudce za to, aby se s nimi osmkrát scházel a pokaždé rozhodnutí odročil,“ řekl v minulosti Lidovým novinám. Během přípravného jednání se mu prý povede usmířit asi polovinu věcí.
„Jde o to, abychom pak – až přijde ten velký rituál v talárech v soudní síni – rozhodli pokud možno napoprvé. Takže zjišťuji, co je sporné a co nesporné, jaké jsou důkazy a k čemu. A taky: Kolikrát jste se sešli ohledně možné dohody? Jaké alternativy kromě soudního řízení byly na stole a s čím jste se rozešli?“ popsal atmosféru panující u jeho přípravných jednání. „Staré soudcovské úsloví říká, že i ten nejhorší smír je lepší než dokonalý rozsudek: došli k němu sami,“ dodává místopředseda největšího soudu v zemi.
Dlužit je hanba
Přátelé Jirsu popisují jako soudce ze staré školy, který se s nikým příliš nemaže a za žádných okolností se nedá zviklat například převládajícím společenským názorem. Poměrně jednoznačně se například vymezuje proti dlužníkům. „Moje babička z Úval, kterou často cituji, vždycky říkala: „Dlužit, to je velká hanba.“ To se dnes už neříká vůbec,“ poukázal v roce 2012. „Před deseti lety jsme volali po větší vymahatelnosti práva. Někteří lidé si navykli neplatit malé dluhy a my teď budeme v jejich prospěch měnit procesní pravidla? Zavání mi to lidovědemokratickou justicí,“ popisoval.
U Ústavního soudu se letos uvolňují dvě místa. Na začátku srpna totiž končí Vlasta Formánková, v prosinci pak brněnskou Joštovu ulici opustí s největší pravděpodobností Vladimír Kůrka. Pokud tak senát schválí Zemanovi ještě dva kandidáty, prezident patnáctičlenný tribunál beze zbytku ovládne.
