Odvést dítě včas do školy, pomoci mu s úkoly a trpělivě mírnit jeho stres: dobrý start je hlavně na rodičích.
Nástup do první třídy bývá mnohdy náročnější pro rodiče než pro dítě. Do chvíle, než usedne do školní lavice, jede rodina v podstatě ve volném režimu. Z mateřské školky se snadno omlouvá a pokud dítě dorazí o deset minut později, nic závažného se neděje stejně jako v případě, kdy se hodí dítě vyzvednout hned po obědě.
Čas her končí, režim začíná
Ve škole je ale náhle všechno jinak. „Pokud rodič dítě přivede do školy pět minut po zvonění, je to pro dítě stresující,“ popisuje jednu z nepříjemných situací ředitelka Základní školy Na Smetance v Praze 2 Hana Vítová. „Musí vejít do třídy, kde se jeho spolužáci už učí, a za svůj pozdní příchod může schytat nelibé poznámky.“ To rodiče se tedy musí naučit vodit své dítě do školy včas.
Kolik stojí prvňák? Se slevami můžete dítě vybavit za necelé tři tísíce |
Další nepříjemná chvíle může nastat, když školák nemá v aktovce nachystané všechny pomůcky na daný den. To ho opět může vyvést z míry. I při domácí přípravě tak musejí být rodiče nápomocni. „Rodič nemůže dítěti pouze oznámit, že si má jít sbalit věci na zítra. To je pro prvňáčka moc abstraktní příkaz. Rodič musí jít s ním, podívají se společně na rozvrh a podle něho sbalit do tašky potřebné věci,“ apeluje na rodiče Vítová.
Totéž platí i pro domácí úkoly. Těch děti, alespoň ze začátku, moc nedostávají, a nezaberou jim tedy ani moc času. Opět je ale chyba, pokud rodič dítě pouze posadí za stůl s instrukcí „Udělej si úkoly!“ – a odejde. Opět je potřeba si s dítětem k domácímu úkolu sednout, zeptat se ho, co má dělat, a případně mu pomoci jak s pochopením zadání, tak s jeho provedením.
Místo angličtiny domácí klid
Nabídka volnočasových aktivit je dnes obrovská a dítě si je někdy přináší už ze školky. Prvňák ale ve startovních týdnech ve škole potřebuje hodně odpočívat, zaplnit mu tedy odpoledne výukou jazyků nebo intenzivním tréninkem znamená jen naložit na něj další zátěž.
Mnohem lepší, alespoň ze začátku, jsou kroužky jako výtvarná výchova, tanec či zpívání. Tedy cokoli oddychového. Výhodou také je, když má dítě kroužky při škole, to ulehčí jak jemu, tak rodiči.
„Je třeba si dobře rozmyslet, jaký režim dítěti vytvoříme,“ upozorňuje Masáková. Navíc právě skončily prázdniny, které se nesly v úplně jiném rytmu. Prvňáčkům je proto třeba dát šanci, aby si na zcela nový režim, plný nezvyklého množství povinnosti, mohli zvykat postupně.
„Já bych doporučovala, i když vím, že to není často reálné, aby dítě alespoň ze začátku chodilo ze školy domů už po obědě,“ radí ještě Masáková. Družiny jsou sice otevřené až do večera, tam si ale školák moc neodpočine – spousta dětí a hluku může představovat další nápor na nervovou soustavu.
Odpočinek je nutný nejen po škole, ale také o víkendu. Rodina by se proto měla snažit alespoň první týdny vymýšlet pro svého školáka program, který ho příliš nevyčerpá, naopak mu pomůže dobít energii na další týden ve škole. Rodiče by se měli také zajímat o to, co nového se jejich dítě ve škole naučilo, jak se mu tam líbí, jací jsou jeho spolužáci.
Pozor na hyperaktivitu u prvňáků. Tresty a zákazy nic neřeší |
Jestliže se v rodině dosud příliš nekomunikovalo, právě teď přišla ta správná chvíle pro to s tím začít. Ale spíš pozvolna: „Pokud rodiče nejsou zvyklí si s dítětem příliš povídat a často ho odbývají slovy, že na něj nemají čas, potom když se ho s nástupem do školy najednou začnou vyptávat na všechno možné, dítě z toho může být zaskočené,“ varuje Masáková.
Mobil nechte doma
„Kdyby ti bylo smutno, zavolej mi,“ řekne lecjaký starostlivý rodič dítěti – a k pomůckám do aktovky přibalí i mobil. Ředitelka ZŠ Na Smetance Vítová s tím ale nesouhlasí. „Do školy je ráno přivádějí rodiče, odpoledne je zase vyzvedávají. Děti během školy mobil vůbec nepotřebují. Kdyby se něco stalo, rodičům zavoláme my. Když rodiče dětem do školy volají, děti to špatně nesou a stýská se jim.“ Někteří rodiče zase mají obavy z příliš rychlého nástupu ostrého školního režimu, doprovázeného spoustou domácích úkolů. „Je to postupné,“ uklidňuje je Vítová, „první týden se děti učí třeba jen hodinu, pak dvě a tak se postupně dopracují až ke klasickému vyučování. Také to není tak, že by celou dobu seděly v lavici. Když učitelka vidí, že jsou děti nepozorné, může jim dopřát odpočinek třeba tím, že se všechny zvednou a protáhnou se.“
Podobné je to i se známkami. Obvykle se začíná různými razítky, smajlíky a až později se přechází ke klasickému známkování. Také domácí úkoly jsou nejprve krátké – na pět, deset minut. Pokud rodič zjistí, že dítěti něco nejde, měl by mu pomoci s procvičováním. „Nejlepší je nápodoba – pokud to jde. Když má dítě problémy třeba se sčítáním, kupte krabičku sirek a sčítejte společně sirky,“ radí ředitelka.
Nesmyslné je klást na dítě hned od začátku velké nároky a později, až začne domů nosit třeba opravené diktáty, ho peskovat za každou chybu. Podle německých dětských psychologů Dietra Krowatscheka a Holgera Domsche a jejich knihy Do školy beze strachuse pak může snadno stát, že si dítě vybuduje strach ze zkoušení. Opačný přístup, kdy dají rodiče dítěti najevo, že oceňují, co umí, a že jeden nepovedený diktát není konec světa, naopak dítěti pomůže zkoušky zvládat bez zbytečných obav a stresu. Pokud míří na reálné gymnázium, bude se mu to hodit už za čtyři roky.
