Řadu emotivních reakcí vzbudila v západní Evropě fotografie utonulého tříletého chlapce ležícího v písku tureckého pobřeží. Snímek dominuje například titulním stranám britských listů. „Děsivě krutá realita uprchlické krize,“ stojí v titulku deníku The Guardian.
Chlapec byl identifikován jako Ajlan Kurdí a byl zřejmě jedním z 12 Syřanů, kteří zemřeli, když se ve středu potopily dva čluny, na nichž Syřané mířili do Řecka. Fotogalerie u článku je opravdu drastická.
A proč vůbec lidé utíkají do Evropy?
„Stalo se to za soumraku. Páchlo to jako česnek. Za úsvitu už jsem měl tělo v jednom ohni. Když zaútočili, byly mé dcerce jen čtyři dny,“ líčí z nemocničního lůžka Ahmed Latúf. Jeho město Mari se na konci srpna stalo obětí raket Islámského státu, které nesly smrtící - a zakázaný - yperit.
Obyvatelé severosyrského města Mari jsou na svist raket zvyklí: jejich domov leží nedaleko hranice s Tureckem, v oblasti, o niž znepřátelené strany syrské války svádějí po dlouhé měsíce úporné boje. Nepřekvapil je ani večer 21. srpna. Rodina jednatřicetiletého Ahmeda Latúfa se jako obvykle schovala v kuchyni svého domu a čekala, až hluk nad jejich hlavami pomine. Stalo se tak během chvilky - střely se zabořily do nedalekého pole a zdálo se, že pro jednou nikomu neuškodily. Ahmed si oddechl.
Na protest si lehali na koleje. Maďaři nenechali vlak s běženci dojet na hranice |
Asi nejvyhrocenější situace s uprchlíky je nyní v Maďarsku. Premiér Viktor Orbán ve čtvrtek v Bruselu obhajoval přístup své země k řešení nynější migrační krize. Budapešť se podle něj jen snaží plnit nyní platná evropská pravidla a za tuto svou snahu by neměla být kritizována. Jednoznačně ale také na společné tiskové konferenci s šéfem europarlamentu Martinem Schulzem krizi označil ne za evropský, ale především za německý problém. Německé politiky Orbánova slova pobouřila
Zatímco z Afriky a dalších zemí prchají lidé do Evropy, náš pan prezident prchnul do Asie. Sedmdesáti salvami z děl, vztyčením vlajky a hymnou začaly ve čtvrtek na pekingském náměstí Nebeského klidu oficiální oslavy 70. výročí konce druhé světové války v Asii. Největší vojenské přehlídce v dějinách Číny, která se u této příležitosti konala, přihlíželo kromě současného a bývalých prezidentů země i více než dvacet zahraničních hlav států a vlád, včetně českého prezidenta Miloše Zemana.
Cestu našeho velikána jsme zprostředkovali i očima velikánova pobočníka. Ano, Jiří Ovčáček kromě mluvení umí i fotit!
Pan Zeman se v Pekingu setkal s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. Vyzval Rusko, aby se připojilo k mezinárodnímu úsilí o zastavení teroristických akcí Islámského státu. Putin vyjádřil naději ve zlepšení rusko-české obchodní výměny poznamenané sankcemi.
Oběma to navíc spolu moc slušelo! Tenhle obraz by klidně mohl viset i ve školních třídách, co říkáte?
Zatímco se na sociálních sítích v Česku množí xenofobní výpady proti uprchlíkům a muslimům, město Počátky na Vysočině šlo ještě dál. Na koncertě placeném městem tam měla vystoupit plzeňská skupina Tomáše Ortela. Ten je zakladatelem skupiny Conflict 88, která figurovala na seznamu neonacistických kapel a je autorem hymny dnes již zaniklé krajně pravicové národně-socialistické politické Dělnické strany.
Kdyby se pan Ortel a spol. jednou náhodou dostali za mříže, mohou si přečíst zprávu o tom, jak si Vězeňská služba si žije nad poměry. Když přišli kontroloři ministerstva spravedlnosti v březnu na Generální ředitelství vězeňské služby (VS), nestačili se divit. V úřadu podle nich pracuje nezvykle mnoho lidí s osobním příplatkem za vedení. V jednom případě si úředník tři měsíce po nástupu přišel na nestandardních odměnách na více než 70 tisíc korun.
Prostě být bachařem je asi terno. Skoro stejné jako být řezníkem.
Starosvětské masny jako Kosina v Kaprově a Turek v Jindřišské se desetiletí drží na místech v centru Prahy. Noví konkurenti jim na exkluzivních adresách přibývají každý rok. A z řezníků se pomalu stávají celebrity titulních stran.
Už léta Petru Pospěchovou v Praze udivuje jedna věc: na dobrých adresách v centru města se různé obchody mění jako na běžícím pásu. Řeznictví se však toto pravidlo netýká a tradiční masné prodejny drží neochvějně své pozice v absolutním centru hlavního města. Jaké kouzlo chrání tyto vykachlíčkované provozovny s krvavými flákotami na pultech? Přežily v Jindřišské, na Uhelném trhu či v Kaprově ulici. A v posledních letech další otevřely v Dlouhé či na Kozím plácku...
Tak dobrou chuť a hezký konec týdne.
