Je Bělá vězením pro děti uprchlíků? Nestrádají, materiálně ani psychicky, líčí senátor

V Česku existují dva typy zařízení, ve kterých pobývají děti migrantů. Jsou to jednak zařízení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, pak také zařízení pro zajištění cizinců, kteří na území pobývají nelegálně. Jejich „ubytování“ pak bývá ovlivněno věkem a tím, zda je v doprovodu dospělého či nikoli (více na konci článku - pozn. red.) Jaké jsou ale podmínky pro uprchlické děti v detenčních zařízeních? Čtěte rozhovor se senátorem Láskou, který jedno z center v minulém týdnu navštívil.

Lidovky.cz: Navštívil jste před několika dny detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem, kde jsou zadržování uprchlíci i s dětmi. Mezi nimi jste se pohyboval sám, bez ochranky. Měl jste možnost seznámit se s podmínkami, které v areálu panují. Ve vztahu k těm nejmladším: jaký jste z toho měl pocit?
Zrovna děti a jejich fungování v táboře mě hodně zajímaly. Ptal jsem se na ně. Od vedení jsem se dozvěděl, že děti na rozdíl od dospělých nemají statut zadržených, ale ubytovaných. To teoreticky znamená, že mohou volně opustit tábor kdykoli. Prakticky se to projevovalo tak, že dokud bylo zařízení v té své klasické kapacitě, zhruba do 270 míst, tak se pro ně třeba organizovaly výlety. Personál s nimi jezdil k vodě nebo do přírody. Protože je ale nyní tábor trojnásobně přetížen, personál to nezvládá a výlety se nekonají.

Lidovky.cz: To znamená, že tráví veškerý volný čas uvnitř zařízení nebo v jeho okolí?
Ano. Z mého pohledu to nabízí zajímavý prostor pro ty, kteří chtějí pomáhat. Po domluvě s vedením tábora bychom pak společně mohli organizovat výlety pro děti. Legislativa tomu nebrání, jen to teď není z kapacitních a organizačních důvodů možné.

Lidovky.cz: Problém je tedy v tom, že chybí zaměstnanci?
Přesně tak. Personál není moc navýšený, přitom kapacita tábora je trojnásobná. Nedostatek lidí je tam dost očividný. V zařízení je například školka, sice maličká, ale moc pěkně vybavená, a v ní se musí děti střídat ve skupinách. Kapacita personálu na 160 dětí je zkrátka nedostatečná.

Lidovky.cz: Kdo se na o ně stará?
Děti vede paní učitelka, která má k dětem velmi vřelý vztah. Překvapilo mě třeba, že si sama rámuje obrázky dětí, aby na ně měla nějakou památku. Je schopna převyprávět jejich příběhy.

Lidovky.cz: Celkově děti vyučuje kolik lidí?
To netuším. Během návštěvy jsem si povídal jen s tou konkrétní učitelkou, která v danou chvíli vyučovala. Kolik jich je celkem, nevím. Ale evidentně je ten počet nedostatečný. Děti se točí v předepsaných turnusech. Mají přesně vytvořené skupiny, dané časové intervaly a musí se do nich vejít. Je to relativně dosti malá místnost, v níž se musí otočit nějakých 160 dětí. Přetíženost je právě asi ten největší problém, jinak je školka zařízená moc hezky. Personál se k dětem chová hezky, ale dětí je mnohem více, než k čemu je školka personálně i prostorově vybavená.

Lidovky.cz: Čemu se děti ve školce věnují?
Ručním pracím. Viděl jsem hodně výtvorů. Hodně je také baví kreslení. Jsou tam třeba i deskové hry. Během provozu podle mě nejde poznat, že jde o nějakou zvláštní školku. Režim a běh věcí je stejný jako v normální školce, akorát s tím akcentem, že jsou tam děti od tří do pěti let. Školka a škola je spojena v jedno.

Lidovky.cz: Jak funguje dorozumívání ve školce, potažmo ve škole?
Obecně se v táboře dorozumívá rukama nohama. Nyní jsou v 90 procentech lidé z Blízkého východu a Asie, úplné minimum Afričanů. Takže se tam mluví jazyky jako je perština, arabština a afghánština, na které je v Česku obecně dost málo tlumočníků. Dojíždějí tam, ale třeba na afghánštinu jsou asi jen tři tlumočnici v republice, takže se používá jen v případě, kdy je potřeba lidem sdělit něco oficiálního. V běžném kontaktu se lidé domlouvají rukama nohama, popřípadě česko-arabsky nebo potom určité procento mluví anglicky, a tak tlumočí ostatním běžencům to, co se dozvídají od personálu. Děti jsou v tomhle ale daleko více přizpůsobiví. Domluva je rychlejší a intuitivnější, než s dospělými. Když dáte dítěti papír a pastelky, ví, že si má kreslit. Není to nic složitého. Navíc tam občas pomáhají i samotní běženci. Například tam byla syrská učitelka z mateřské školy, pomáhala tedy personálu a byla jim k dispozici.

Lidovky.cz: Myslíte, že děti vnímají, kde jsou a z jakých důvodů? Tuší, co je čeká? Jak jim s vnímáním situace pomáhá personál?
Docela mě překvapilo, že to berou relativně v pohodě, pokud se to tak dá říci. Myslím, že si prožily daleko horší věci. Dospělí vnímají, že jsou tam zadržovaní jak ve vězení a nechápou nebo nechtějí chápat proč. Je z nich znát nervozita a napětí. Ale u dětí je to jiné. Vydaly se na cestu, zřejmě zažily hrozné věci, ale teď jsou spokojené. Jsou podle mě schopné nepřipouštět si to co dospělí. Berou to tak, co jim den přinese. Jsou v teple, hrají si mezi sebou a nervozitu rodičů asi tolik nesdílí, protože tomu nerozumí. Nevnímají nic takového, sledují, co se děje kolem nich.

Lidovky.cz: Jak často jsou v kontaktu s rodiči? Mají na sebe čas?
Strávil jsem tam několik hodin, takže do toho tolik nevidím. Režim je tam ale relativně volný. Jsou ram oddělené prostory jak pro ženy, tak muže zvlášť a pak pro rodiny. Tam mají pohyb téměř neomezený. Mimo školku tam moc zábavy pro děti není. Na hřišti jsou postavené stany, v tělocvičně je karanténa pro nemocné, takže mohou spíše běhat po dvorku a čekat, co bude dál.

Lidovky.cz: Konsorcium nevládních organizací starajících se o migranty kritizují, že jsou děti uprchlíků umisťovány do takových zařízení. Stěžují si též na „vězeňský režim“ v zařízení Bělá pod Bezdězem, který není pro děti vhodný. Myslíte, že je taková kritika - ohledně trávení volného času, stravování či rodinného života - na místě?
Je skutečně rozdíl v tom, že rodiče jsou zadržení, děti ne. Každý asi preferuje, aby byly děti u rodičů, proto vzniká takový dvoucestný režim.V rámci možností a přetížení tábora jsou tam takové podmínky, že tam podle mě nikdo netrpí hlady nebo zimou. Kulturní vyžití je limitované tím, že je tábor trojnásobně přetížen. Dokážu si představit, že když byl na té původní velikosti - pro zhruba 270 lidí, z toho 50 dětí -, tak věřím, že podmínky pro ně jsou vytvořeny dobře. Tím, že je tábor přetížený, tak je vše složitější. O velkém kulturním vyžití pro děti to není. Děti přišly o tábory, hřiště, zůstala jim ale školka a velmi dobrý přístup personálu.