Tyto úmysly mu ovšem nyní značně zkomplikovala uprchlická krize, kvůli níž se v Evropě – a zvlášť v Česku – vzedmula velká antiislámská vlna. Cítí tedy, že teď musí pracovat víc než kdy dřív.
„Poprvé za více než 20 let své aktivity v této obci vidím skutečný strach. Říkají mi to na rovinu takhle. Jsou znechucení tím, co se děje,“ prohlásil Alrawi v rozhovoru pro LN. Obavy o své rodiny podle něho mají i konvertité nebo ti, kdo si vzali českého partnera.
„I ti, kdo nechodí do mešity a dříve se s námi nespojovali, se nám nyní ozývají a ptají se, co mají dělat,“ popisuje Alrawi.
Zeman a nesnášenlivost
Policie obvinila Konvičku z podněcování nenávisti vůči muslimům. ‚Jde o politický proces‘ |
Jako hlavní důvod nesnášenlivosti vůči muslimům vidí uzavřenost české společnosti za komunismu a výroky některých jejích nynějších čelných představitelů. Vadí mu například, že prezident Miloš Zeman vystoupil při letošních oslavách 17. listopadu na pražském Albertově po boku Martina Konvičky z Bloku proti islámu.
Mluvit přitom v Česku o uprchlické krizi je podle něho nesmyslné. Do konce letošního října požádalo o český azyl 1245 osob, převážně nemuslimů. Nejvíc bylo Ukrajinců, Syřanů jen 38.
Žádná muslimská ghetta
Vyčíslit přesně, kolik žije v Česku muslimů, je nemožné. Ke své víře se oficiálně hlásí jen zlomek z nich. Odborníci však odhadují, že jich je zhruba 12 až 20 tisíc, s čímž souhlasí i Alrawi.
V roce 2004, kdy Alrawi Ústředí muslimských obcí registroval na ministerstvu kultury, se do této náboženské obce zapsalo asi 300 muslimů v hlavním městě, dalších zhruba 170 v Brně a desítky na jiných místech republiky.
Vadí nám Romové, muslimové, gayové i buddhisté. Češi propadli v průzkumu rasismu |
Během posledního sčítání lidu před čtyřmi lety už jich bylo víc – dohromady téměř 1500. Do mešit ovšem podle Alrawiho může přijít kdokoliv. Zvláště ta brněnská přitom přestává zvládat nápor věřících. Musí se proto vytvářet přesné rozvrhy akcí.
„Při páteční modlitbě pomalu potřebujeme semafor na chodbách,“ popisuje Alrawi. Už v roce 2008 říkal, že by v Brně byla potřebná nová mešita.
Muslimy, kteří nově přicházejí do Česka, však Alrawi důrazně varuje, že si nemají hledat bydlení v okolí mešit. Vznikala by tak podle něho ghetta – většinová společnost by se ještě více bála a sami muslimové by se přirozeně uzavírali do sebe. Doporučuje také, aby děti chodily jen do českých škol.
Základní princip islámu je být vděčnýPokud by se v Česku z bezpečnostních důvodů zakázalo nošení nikábů, nevadilo by mi to, říká Muneeb Alrawi. LN Kdysi jste zmínil základní rovnici, podle které se řídíte. Ta je: i + i = i. Mohl byste vysvětlit, co znamená? První „i“ je úspěšná integrace. I když tento termín používám nerad. To slovo vyznívá, jako kdyby šlo o něco cizího, co nikam vlastně nepatří. Ale budiž, tak se tomu říká. Druhé „i“ znamená identita. Každý člověk na ni má právo. A výsledkem toho je ideál. LN Ohledně identity – co všechno se v ní může skrývat v případě muslimských uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy? Třeba své děti posílám na oslavy narozenin jejich spolužáků, aby se nejevily izolovaně či nesdílející radost s ostatními, i když u muslimů se běžně neslaví. Ale vědí, že když se dejme tomu začne pít alkohol, tak to už ne. Mají vlastní identitu, kterou tu chtějí dodržovat. Motto i + i = i se dá aplikovat i v mnohem vážnějších záležitostech. LN A kdybychom do identity zahrnuli, že někdo chce chodit v nikábu? Vadilo by vám, kdyby čeští zákonodárci zakázali nošení nikábu, stejně jako v jiných zemích? Nikáb naštěstí není absolutní nutností. Všichni učenci se shodují, že důležitý je hidžáb. Schovává vlasy, krk a spouští se na hruď. Úplné či částečné zakrývání obličeje je otázkou různých interpretací, o kterých netvrdím, že nejsou správné. Já tvrdím, že nikáb nemusí být. Proto nevidím problém v tom, kdyby z nějakých racionálních a závažných důvodů, zvláště bezpečnostních, začala platit legislativa, která tomu zabraňuje. Islám je tak flexibilní, že se s ním dá ztotožnit a žít kdekoliv. Takováto legislativa by však neměla sloužit jako nástroj obstrukce, diskriminace či tlaku. LN Snažíte se o integraci muslimů do české společnosti už více než 20 let. Jak se vám v tomto ohledu v průběhu let dařilo? Změnila vaše snažení uprchlická krize? Myslím si, že tato krize je velmi zveličovaná. Podle všeho máme v Česku pár set uprchlíků, což je podle mě tak nepatrné číslo, že tedy alespoň u nás nemůžeme mluvit o krizi. V Německu by se to samozřejmě dalo. Proto mezi naší integrací a tou takzvanou vlnou uprchlíků nevidím žádnou spojitost. Ale i kdyby tady byla, tak bychom v tom rádi byli zaangažovaní. Abychom těm lidem vysvětlovali, že takto žijeme a byli bychom rádi, kdyby nově příchozí muslimové dodržovali naše pravidla. Integraci pomáhám od roku 1992 – a tehdy jsem ještě ani nebyl členem žádné muslimské organizace. Uprchlíkům z Bosny a Hercegoviny jsem říkal, ať jsou vděční, že je někdo přijal, dal jim ubytování a stravu. Být vděčný je základním principem islámu. LN Jak ale vypadá současnost? Neznám jinou variantu, jak žít v Česku, než že budeme „integrovaní“. Žijeme normálně, jako každý občan této země. Velice se nám ale daří integrace nově příchozích. Například když hledají nájem, radíme jim, aby se neshromažďovali na jedné ulici či v okolí brněnské mešity. Tím by se vytvářelo ghetto. Majorita by se pak bála a menšina by se ještě více uzavírala. Naše děti chodí a měly by nadále chodit do běžných základních i jiných škol v Česku. LN Podle různých průzkumů Češi muslimy, kteří tu žijí, nemají příliš v oblibě... Co vím, tyto průzkumy mluví o muslimech obecně, a ne o těch, kteří tu žijí. Vskutku zde žijící muslimové nedělají majoritě žádné problémy. Přesto je tu dle různých průzkumů a odborných studií největší koncentrace islamofobie, a to ze všech zemí Evropy. Bohužel se to stává českým specifikem. LN Proč zrovna Česko? Málokterý Čech má možnost potkávat muslimy osobně. Přítomnost muslimů v Česku je velmi mladá. Kvůli komunistickému režimu byla země dlouho uzavřená. Krátce poté, co se hranice otevřely, 11. září, se odehrály útoky v Americe. Česko se tedy svezlo na vlně takzvaného islámského radikalismu. A také zdejší politika není až tolik vyspělá. Nejsem politolog, ale situace v Norsku, Švédsku, Rakousku nebo Německu je jiná. Tady se odehrávají žabomyší války a vystoupení i těch nejvyšších politiků nemusí být vždy ta nejšťastnější. Pak jsou tu také senzacechtivá média, která na tom chtějí vydělat. Opírají se jen o fakt, že někteří muslimové páchají zločiny a teroristické útoky. LN Na které politiky nebo média narážíte? Myslím si, že tady není důležité být konkrétní. Každý ví, jak kdo mluví, a myslím, že mnozí pochopí, koho můžu mít na mysli. LN Komentoval jste například prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s jeho vystoupením na pražském Albertově při oslavách 17. listopadu. Tam se objevil po boku představitelů Bloku proti islámu, s aktivistou Martinem Konvičkou... Ano, s fašistou. Myslím si, že nejsem jediný, kdo takto pojmenovává podobné spolky a lidi v nich. Až nyní jsem se díval na projev pana prezidenta z Albertova. Viděl jsem na tom videu i transparenty, které tam někteří lidé přinesli. Sám jsem se styděl, jak mohl pan prezident před něčím takovým stát. Byly tam vlajky s přeškrtnutými mešitami. (logo Bloku proti islámu – pozn. red.). A pak nám tvrdí, že nevěděl, o koho se jedná. Podobné aktivity se dějí léta a my jsme je ignorovali. Tady už ale pohár trpělivosti přetekl. LN A co česká média? Jak ta podle vás informují o uprchlické krizi? |
