Lidovky.cz

Zeman měl ze začátku pózu intelektuála. Teď se snaží o populismus, říká sociolog

Česko

  19:06
PRAHA - „Čechům kontroverzní postavy nevadí,“ říká francouzský sociolog Nicolas Maslowski. Podle něj si totiž lidé vybírají své vůdce i na základě toho, jak jsou jim podobní. Maslowski ale vidí paradox v tom, že si Češi zvolili jako místopředsedu vlády slovenského podnikatele Andreje Babiše.

Lidovky.cz: Prezident Miloš Zeman se často označuje za lidového a levicového prezidenta. Myslíte si, že Češi mají sklon inklinovat k levicovým stranám? Nebo, že jim záleží třeba i na původu jako v případě Karla Schwarzenberga?
Důvody hlasování Čechů jsou složité. Jde o propojení více motivací. Já si myslím, že rakouský původ Karla Schwarzenberga mohl být pro někoho argument. Ale divím se, že například lidem s příjmením Klaus, které odkazuje na německý původ, není vyčítán jejich původ před 15. stoletím.

Kdo je Nicolas Maslowski

Dokrot Nicolas Maslowski působí na Univerzitě Karlově a VŠE jako odbrník na historickou sociologii a politický vývoj. Specializoval se na region střední Evropy a zabývá se i studiem mezinárodních vztahů.

Když mluvíme o osobnostech typu prezidenta Zemana, tady se dostáváme trochu do jiné kategorie, protože sice jeden ze základů ve volbách byla levicová identita, což vysvětluje jeho podporu v chudších regionech, ale on v této chvíli získává popularitu na základě jiných faktorů.

Klaus: Zeman bude znovu kandidovat a případný soupeř nemá šanci

Zeman se snaží být svým způsobem populista. Toto slovo se ale často plete se slovem demagog. Populista se v politické sociologii definuje jako politik, který získává podporu tím, že se odkazuje na lid. Takže tady mluvíme o argumentaci. Zeman se do konce devadesátých let prezentoval postojem „já vím líp než vy, já jsem ten prognostik a intelektuál“. V současnosti se prezentuje spíše opačným způsobem.

Je taková postava ohrožením pro demokracii, jak se říká? Paradoxně bych řekl, že v dějinách západní a střední Evropě demokracie částečně vzniká z populismu a národního citu. Demokracie je ale soubor institucí, jako ústavní soud nebo univerzity a tyto instituce jsou velice často terčem politiků. Češi nejsou výjimka.

Lidovky.cz: Mohl nějakou roli sehrát fakt, že Zeman neemigroval, zatímco Schwarzenberg ano? Nesou si lidé pořád nějaký „cejch“ kvůli svému rozhodnutí odejít?
Lidem není mnohdy jasné, kdo v dnešním světě vládne a kdo rozhoduje. Proto se obrací na staré principy, které fungovaly před sto padesáti lety. Strach z cizinců, neznámého a tak podobně. Je to sice zastaralé, ale lidé na to mohou stále slyšet. Strach z Rakouska nebo třeba z katolické církve sice může působit až absurdně – v ateistické zemi jako jsou Čechy – ale je to pořád nabízené v souvislosti se starými pořádky. A tyto argumentace ještě nějakou dobu v politice zůstanou.

Lidovky.cz: Takže si myslíte, že se Česká republika dočká dalšího kontroverzního prezidenta?
Nejsem schopný to posoudit, ale zdá se, že kontroverzní postavy Čechům nevadí. Takže se to nedá vyloučit.

Lidovky.cz: Jak si tedy lidé vybírají své vůdce?
Někteří lidé vybírají politiky, protože mají pocit, že jsou jim podobní. Další lidé mohou mít pocit, že určitý politik reprezentuje jejich zájmy. Politici se tyto faktory snaží propojit a vytvořit si originální image. Důvody se ale nedají úplně paušalizovat. Existují také nějaké rodinné tradice nebo přesvědčení, které jsou základem osobní identity. A tyto důvody mohou někdy mnohem lépe vysvětlovat výsledky hlasování.

Lex Babiš. Podpoříme zpřísnění podmínek pro podnikání ministrů, řekl Sobotka

Lidovky.cz: Jak si vysvětlujete fakt, že se Andrej Babiš stal místopředsedou vlády?
Od roku 1989 je centropravice rozdělená do malých politických stran. Můžeme zde vidět svobodomyslnost, která znemožňuje těmto stranám vytvořit jednu velkou, stabilní pravicovou frakci. Pan Babiš tady svým vlivem a svými penězi byl schopný nabídnout stabilnější alternativu. Našel politickou díru na trhu.

Lidovky.cz: Měl bych se zmínit, že jste cizinec. Jak dlouho už žijete v České republice a proč jste si vybral za místo pobytu právě Česko?
Já jsem původem Francouz s polskými kořeny. V Česku žiji už 16 let. Důvodem, proč jsem přijel do Česka je, že jsem se specializoval na střední Evropu a chtěl jsem znát více než jednu zemi v regionu. Proto jsem se třeba začal učit i maďarsky.

Lidovky.cz: Co Vás nejvíce zarazilo po příjezdu do Čech?
Víte, první dojem není to, co ve mně přetrvalo dodnes. Ale první věc, která mě překvapila, byla bezpečnost Prahy. Krom kapsářů se tady člověku nic nestane. Nehrozí mu, že by mu dal někdo „přes hubu“ a okradl ho. A když už se to stane, tak jsou to povětšinou opilí britští turisté.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem si k Čechům našel cestu. První kontakt není samozřejmý. Ne, že by snad lidé byli nepříjemní, ale udělat si kamarády nebylo úplně jednoduché.

Ale co jsem ocenil, byl smysl pro humor. Je sympatické, že se Češi umí shodit.

Lidovky.cz: Jak byste srovnal Čechy a Francouze?
Tak třeba co se týče pohledu na světovou politiku, tak ve Francii přetrvává vědomí, že to byla velká země, která měla kolonie a uvažuje o světě podle toho. Francouzi jsou schopní mít názor na spoustu událostí. Češi se podle mě nejvíce zajímají o dění ve střední Evropě. Zato dění v okrajových částech světa zajímá jen úzkou skupinu lidí.

Lidovky.cz: Dalo by se tedy říci, že Češi nejsou kosmopolitním národem?
To je trochu paradox. Československo nebo Rakousko–Uhersko dalo Čechům mnoho a mnoho zkušeností se soužitím s jinými národy. Například většině lidí nevadí, že místopředseda vlády je Slovák. To vidění světa je hodně spojené prostřednictvím českých, popřípadě rakouských dějin, takže to vede k omezenému rozhledu o dění ve světě. Výjimkou může být Rusko v tom smyslu, že Československo bylo součástí východního bloku a tím pádem se část Čechů zajímá o dění v této oblasti.

Lidovky.cz: Posledním tématem, kterému bych se chtěl věnovat je migrační krize. Migrace je jev starý jako lidstvo samo. Proč z ní mají lidé v současnosti takový strach?
Před rokem začala nějaká migrační vlna, větší než byla dotud a ta vyvolala sérii reakcí, které zdůrazňují potřebu, aby státy byly schopné udržovat pořádek na národní úrovni. Je to v kontextu s teroristickými útoky v Paříži i jinde ve světě. Já si myslím, že tento strach, mnohdy neracionální, má ale hlubší kořeny. Proč říkám neracionální? Protože největší strach z migrantů je například v Česku a v zemích, kam migranti míří nejméně. Takže kde jsou ty kořeny?

Francie hrozí Británii: Když vystoupíte z EU, pustíme k vám migranty

Obecně od osmdesátých let roste velice pomalu ale systematicky vliv národovců a národního cítění v západní Evropě, ale střední Evropa tyto vlivy pocítila až na začátku a v průběhu let devadesátých. Snaží se proto, svojí specifickou cestou, připojit k tomuto trendu.

Když se podíváme na Čechy, žádná nacionalistická strana nedosahuje velkých výsledků ve volbách, nicméně nacionalistické argumenty se dají vypozorovat ve většině programů politických stran a u vysoce postavených představitelů státu. Myslím, že ten strach spojený s touto krizí je setkání se novým fenoménem a je to také strach z globalizace, ze ztráty kontroly státu nad různými jevy. Mezi nimi je i otázka hodnot a kultury.

Lidovky.cz: Vy jste mluvil o geopolitickém vývoji, a že v České republice není zastoupena žádná nacionalistická strana ve sněmovně. Když se ale podíváme na Slovensko, tak tam teď nacionalisté zaznamenali ve volbách úspěch. Čím to tedy je, že dvě země, které po dobu nějakých 70 let tvořily jeden stát, mají odlišný vývoj?
Slováci poznali jiný vývoj, jako každá země. Nemyslím si, že by tady šlo o českou výjimku v prostoru střední Evropy ale jenom o to, že ty národní, antimuslimské a občas i xenofobní výroky jsou více rozložené do různých politických stran. Může se tedy velice rychle stát, že jedna z těchto stran může nabrat nacionalistickou podobu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.