Lidovky.cz

Komunisté ji zavřeli do žaláře, v divadle z ní udělali milovnici Gottwalda. Historikové žádají omluvu

Česko

  11:00aktualizováno  16:49
PRAHA - Kvůli její lásce ke skautu zavřeli komunisté Bedřišku Synkovou v devatenácti letech v roce 1953 do kriminálu, kde strávila pět let. Nyní její příběh ožil, v kontroverzní hře Divadla pod Palmovkou je ovšem vyobrazena jako milovnice Klementa Gottwalda. Skupina historiků a protikomunistických bojovníků vyzývá divadlo v otevřeném dopise k omluvě. Jinak zváží žalobu.

Podoba Bedřišky Synkové v divadelní inscenaci. foto: Archiv: Divadlo pod Palmovkou

Divadlo pod Palmovkou letos při premiéře 12. února představilo inscenaci režiséra Jana Friče s názvem Mlčení bobříků. Hlavní postavy jsou inspirované osudy skutečných žen – Bedřiškou Synkovou a sochařkou Marií Uchytilovou-Kučovou. Skupina umělců a historiků však upozorňuje na to, že hra překrucuje jejich osud a hrdinky líčí jako šílenou kolaborantku a lehkou ženu.

Ten příběh byl až do nedávna široké veřejnosti neznámý. Režisér a dokumentarista Vavřinec Menšl zpopularizoval spojitost mezi komunisty vězněnou skautkou Bedřiškou Synkovou a návrhem jednokorunové mince sochařky Marie Uchytilové-Kučové, která na minci tajně vyobrazila vězněnou mladou ženu.

Se stejným příběhem pracuje i nové představení Divadla pod Palmovkou. V textu hry se jména žen neobjevují, jen v krátkém dokumentu, který je během představení promítán, se objevuje jméno sochařky Kučové. Zinscenovaná podoba se výrazně liší od toho, k čemu ve skutečnosti v 50. letech minulého století došlo.

Podoba Bedřišky Synkové na výsledné minci.

Z toho důvodu skupina lidí měsíc po premiéře zveřejnila své prohlášení ke hře Mlčení bobříků. Mezi signatáře patří režisér dokumentu o Bedřišce Synkové Vavřinec Menšl, historik Jan Cholínský, historik skautingu Jiří Zachariáš, exilová spolupracovnice Svobodné Evropy a vdova po politickém vězni Marie Obrmanová, účastník protikomunistického odboje Miroslav Kopt a Jaroslav Vrzala, činovník a historik skautingu.

„Měsíc jsme přemýšleli o tom, co uděláme. Nechtěli jsme představení propagovat ani negativní reklamou. Rozhodli jsme se však jednat,“ říká režisér dokumentu Vavřinec Menšl.

Pokud nedojde k omluvě ze strany divadla vůči oběma ženám, skupina bude uvažovat i o soudní cestě, při které by zastupovala jednaosmdesátiletou Bedřišku Synkovou žijící v současné době ve Švýcarsku.

„Snůška pomluv je tu prezentována jako nový nezatížený pohled, ale on je to přesný opak. Je to pouze snaha šokovat,“ vysvětluje postoj signatářů Menšl.

Bedřiška Synková v dokumentu České televize.

Divadlo se brání tím, že ve hře se vyskytují zombie a přízraky, takže si divák nemůže myslet, že jde o pravdivý obraz historických událostí. „Připomínání minulosti a podněcování diskuze o ní, stejně jako iniciování diskuzí na různá společenská témata a jejich zprostředkování mladé generaci diváků, je jednou z nejdůležitějších povinností každé veřejnoprávní instituce a jedním ze základních smyslů jejich existence. Jsme si jisti, že po zhlédnutí Mlčení bobříků se divák nemůže domnívat, že jde o historickou hru a zachycení skutečného příběhu – leda by považoval zombie, duchy, přízraky a posedlost ďáblem za běžnou součást reality,“ ocitovala stanovisko autorů serveru Lidovky.cz mluvčí Divadla pod Palmovkou Vlaďka Němcová.

Bedřiška Synková podle dokumentaristy Vavřince Menšla

Bedřiška Synková, vedoucí skautského oddílu Ostříž, se ani po zákazu skautingu nedokázala důležité části svého života vzdát. V roce 1953, když jí bylo devatenáct, byla z tohoto důvodu zatčena a odsouzena k deseti rokům vězení. Nakonec si odseděla pět let. Její matka za ní po celou dobu bojovala. Dokonce i na ÚV KSČ, což pravděpodobně přispělo ke kratšímu trestu, spolu s uvolněnými poměry v 60. letech.

V roce 1956 se sochařka Marie Uchytilová-Kučová přihlásila do soutěže na podobu nové jednokorunové mince. Vyučovala v té době na umělecké škole, kde působila matka Bedřišky Synkové coby sekretářka. Umělkyni vyprávěla o osudu své dcery, a tu příběh mladé dívky tak rozčílil, že se rozhodla použít Bedřiščinu podobu pro návrh mince.

Nákres Uchytilové byl vybrán přímo komunistickým ministrem Juliem Ďurišem. Nikdo se však o spojitosti s vězeňkyní nesměl dozvědět, režim by to považoval za politický útok. Dívka s lípou na jednokorunové minci tedy zobrazuje Bedřišku Synkovou v té době vězněnou v komunistickém lágru. Mince byla v oběhu až do rozpadu Československa na konci roku 1992.

Marie Uchytilová se svým návrhem.

Bedřiška Synková v inscenaci Divadla pod Palmovkou

Bedřiška ve hře zjišťuje, že je nemocná. Rozdělává oheň bez jakýchkoli pomůcek, bezchybně odříkává píseň Vlajka vzhůru letí. Lékaři si s ní neví rady, rozhodnou se tedy pro vymítání, protože mladá dívka je posedlá skautingem.

Hra představuje skautskou aktivistku jako mladou fanatičku hájící památku prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, která je po uvěznění pomatená. Oproti tomu je Marie Uchytilová-Kučová zobrazena jako cynička, která za vítězství v soutěži na minci zaplatila sexuální službou ministrovi.

Divadlo pod Palmovkou na svých webových stránkách ke hře uvádí: „Postavy a děje ztvárněné v inscenaci jsou skutečnými postavami a ději pouze volně inspirovány. Inscenace není a nechce být zachycením historické reality.“

Skutečné Bedřišce Synkové teď volají její čeští známí a přátelé a popisují jí, jak je její postava v oné divadelní hře mylně vyobrazena. Marie Uchytilová-Kučová zemřela den před sametovou revolucí, její manžel s krokem signatářů souhlasí.

Jan Hušek, Barbora Kubátová, Tomáš Dianiška a Tereza Dočkalová ve hře Bobříci mlčení.

Signatáři vyčítají tvůrcům hry „pokrytecký alibismus“. „Argumentace autorů, že v jejich výše popsané interpretaci jde o uměleckou licenci a žánrovou ironickou nadsázku, je jen ubohým pokryteckým alibismem. Je zjevné, že divákům vědomě podsouvají nepravdivé a zavádějící informace, přičemž souběžně ‚tunelují‘ skutečný příběh a avizují, že předlohou hry jsou skutečné události.“

Z vyjádření Divadla pod Palmovkou

O tom, že signatáři prohlášení žádají po našem divadle omluvu, jinak zváží žalobu, jsme se dozvěděli teprve z textu na serveru Lidovky.cz. Na Divadlo pod Palmovkou se dosud nikdo s žádostí o omluvu neobrátil a tuto omluvu nepožadovalo ani „Prohlášení o divadelní hře Mlčení bobříků“ (dále jen „Prohlášení“) iniciované panem Menšlem. Prohlašujeme, že Divadlo pod Palmovkou dosud nikdo v této věci nijak nekontaktoval.

Pan Menšl se pravděpodobně rozhodl komunikovat s naším divadlem pouze přes sdělovací prostředky, což je samozřejmě jeho věcí, nicméně za takových okolností nebudeme na takové výzvy reagovat. Text „Prohlášení“ navíc dosud žádnou oficiální cestou k nám do divadla nedorazil, získali jsme jej až poté, kdy nám jej zaslala k vyjádření jedna redakce.

Váš text může vyvolávat dojem, že se omluvě bráníme a že odmítáme o věci diskutovat, což se však nezakládá na pravdě, a proto se proti tomu co nejdůrazněji ohrazujeme.

Naše hra určitě nelíčí osudy hlavních hrdinek jako kolaborantek či lehkých žen, byť chápeme, že pro každého nemusí být snadné přijmout souvislosti a všechny nuance vyplývající z relativně komplikovaného uměleckého tvaru, který není klasickým příběhovým divadlem.

Inscenace nikdy oficiálně nebyla naším divadlem prezentována jako „nový nezatížený pohled“. Je ale možné, že ji takto interpretovali někteří recenzenti. Tuto záležitost však Divadlo pod Palmovkou, jak jistě chápete, nemůže nijak ovlivnit.
Ladislav Stýblo, dramaturg Divadla pod Palmovkou

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.