Zákon o mezinárodním právu soukromém leží už tradičně na okraji právnického zájmu. Když se tak v roce 2014 kvůli novému občanskému zákoníku kompletně proměnil, nikdo to až na experty na tento právní obor neřešil. A zatímco se proti hlavnímu civilnímu kodexu vymezuje několik vlivných právníků v čele se současným ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO), zákon o mezinárodním právu soukromém kontroverze nevzbuzuje.
Odborníci jej naopak po prvních letech účinnosti nadšeně chválí. „Zákon přináší moderní úpravu, ale zároveň vychází z tradic českého mezinárodního práva soukromého, které i v minulosti představovalo slušný evropský standard,“ říká uznale profesorka pražské právnické fakulty Monika Pauknerová. S kolegy z katedry Janem Brodcem a Magdalenou Pfeiffer se tak shodují, že šlo o pozitivní posun.
Jak se ale tato pravidla uplatňují v konkrétních případech? Představme si například situaci, kdy chtějí dva lidé s různým státním občanstvím, jeden z nich s českým, uzavřít manželství, a to na území ČR. S čím by měli počítat a co je nutné v takové situaci učinit? Základní pravidlo popisuje Monika Pauknerová: „Pokud hodlá český občan uzavřít manželství s cizincem, musí druhý snoubenec předložit matričnímu úřadu doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství, který nesmí být starší šesti měsíců. Matrika může výjimečně předložení tohoto dokladu prominout, pokud je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou, například jde o azylanta nebo takový doklad domovský stát nevydává.“ Dodává, že dalším nezbytným dokladem, nejde-li o občana EU nebo Evropského hospodářského prostoru, je české potvrzení o oprávnění k pobytu na českém území, které nesmí být starší než sedm pracovních dnů. „Podrobnosti stanoví zákon o matrikách,“ říká.
Jak ale dále upozorňuje, způsobilost uzavřít manželství a podmínky jeho platnosti se posuzují podle pravidel státu, jehož je osoba občanem, a musí tak být splněny podmínky podle právních řádů obou manželů. „Naproti tomu forma manželství se řídí právním řádem státu, kde se manželství uzavírá, tedy pokud se uzavírá v ČR, řídí se českým právem,“ popisuje profesorka Pauknerová.
Na rozdíl od některých jiných států tak zde nemusí dojít k civilnímu sňatku, možný je i ten církevní. „Možnost uzavřít církevní sňatek by si měli budoucí manželé pečlivě zvážit, aby takový sňatek mohl být uznán i v zahraničí,“ varuje právnička. ̈
