Lidovky.cz: Jaká byl František Moravec vlastně osobnost?
Především to byl člověk, který překonával překážky. Vyrostl z malých poměrů, byl houževnatý a nepochybně velice inteligentní. Syn soudního zřízence z malého města studoval před vypuknutím války filosofii na Karlově universitě. Určitě byl statečný a měl národní přesvědčení: v roce 1916 přeběhl na stranu nepřítele aby bojoval za vznik nové republiky.
Za války bojoval roky v poli, tedy nebyl to člověk, který se vyhýbal nebezpečí. I když bylo hodně jeho vrstevníků, kteří byli v poli v legiích taky stateční, ale pak se za svoje kolegy nepostavili a nechali je zavírat, existenčně ničit a popravovat (např. Zdeněk Fierlinger nebo Ludvík Svoboda a potom na druhé straně Heliodor Píka).
Dovedl dělat zásadní rozhodnutí, jakými byl odchod zpravodajské skupiny v předvečer nacistické okupace, vyslat do vlasti výsadek Anthropoid aby provedl útok na nejvyššího muže protektorátu Reinharda Heydricha nebo dokázal za sebou nechat celou minulost a odejít v březnu 1948 přes Šumavu do neznáma. Nepochybně to byl muž, který vyčníval.
František MoravecBrigádní generál František Moravec se narodil 23. července 1895 a zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu D.C. V lednu 1916 jako důstojník přešel do sovětského zajetí. Vstoupil do Srbské legie a s ní bojoval v Rumunsku. Po vstupu do čs. legií se dostal mimo Rusko a účastnil se bojů v Řecku, ve Francii a v Itálii. Po návratu do vlasti v roce 1918 byl vyslán na Slovensko do bojů proti maďarským bolševikům. Vystudoval Vysokou školu válečnou a v roce 1930 se stal přednostou zpravodajského oddělení Zemského vojenského velitelství. Od roku 1934 až do posledních hodin existence Československa byl přednostou pátrací skupiny II. oddělení generálního štábu. Zde vybudoval úspěšnou zpravodajskou službu zaměřenou na Německo S cennými dokumenty a s 11 nejbližšími spolupracovníky odletěl krátce před příchodem okupačních vojsk do Velké Británie, kde ve spolupráci s Brity řídil v letech 1940-45 čs. exilovou zpravodajskou službu, ceněnou hodnotnými informacemi (i díky pokračujícímu kontaktu s nejvýznamnějším agentem A-54, který udržovala v Protektorátu skupina Balabán-Mašín-Morávek). V roce 1944 byl povýšen na brigádního generála. Po válce byl v důsledku odporu KSČ proti jeho osobě poslán na dovolenou a až v roce 1947 byl jmenován velitelem divize v Mladé Boleslavi. Po únoru 1948 uprchl do exilu, kde řídil zpravodajce vysílané do Československa. Napsal vzpomínkovou knihu Špión, jemuž nevěřili. Asi deset let po jeho smrti rukopis zredigovala jeho dcera a vydala, on sám se k rukopisu už vyjádřit nemohl. |
Lidovky.cz: Většina lidí ho zná jako „špiona, jemuž nevěřili“ podle stejnojmenné knihy. Byl to ale opravdu tak významný zpravodajec?
Do čela vojenského zpravodajství se dostal až na konci druhé republiky. Celá třicátá léta ale pracoval v obdivuhodné fázi československého zpravodajství. Byla to doba nacistického ohrožení. Vojenští zpravodajci čelili vážnému nepříteli a dařilo se jim odhalovat německé a maďarské špiony. A potom doba po 15. březnu 1939 byla pro Moravce další významnou etapou a tam byla již odpovědnost zcela na něm.
Úplně jsou neznámé jeho komentáře válečné situace, které dělal pro čs. rozhlasové vysílání z Londýna v letech 1941-1944. Četl je ale anonymně jako „důstojník generálního štábu“ buď on sám, nebo někdo z jeho podřízených. Jsou to velmi dobré komentáře, svědčí o jeho vojenském rozhledu.
Lidovky.cz: Asi nejslavnějším se stal díky špičkovému agentovi A-54, který pracoval v německém Abwheru. Co se o tomto člověku ví a jak ho Moravec získal? A jak byl důležitý?
Paul Thümmel se československé straně sám nabídl, byl to člověk „z oboru“ a byl velmi užitečný i když, jak to v takových případech bývá, po celou dobu si jeho partneři nemohli být jistí jeho skutečnou rolí.
Lidovky.cz: Moravec byl ale také velmi problematická osobnost a často je mu vyčítán kariérismus a arogance.
To je určitě strašně důležité. Dosavadní česká historiografie na Moravce pohlížela spíš kriticky. Jako šéf byl asi nevypočitatelný, podřízené prý i ponižoval, dával jim pocítit svoji moc. Byl asi také namyšlený a ambiciózní, vědom si svého postavení v londýnském exilu. Ale jako zásadní bych viděl skutečnost, že byl šéfem zpravodajské služby za války, člověkem, který nesl odpovědnost a musel dělat kontroverzní rozhodnutí. Z nich bylo tím nejvýznamnějším asi rozhodnutí o útoku na Heydricha. Moravec nakonec nesl odpovědnost a svezl se na něj hněv za oběti a represálie. Moravec byl ve významné pozici, která přinášela spory. Jsem přesvědčen, že je třeba Moravce rehabilitovat a vrátit do povědomí jako pozitivní osobnost.
Lidovky.cz: Moravec byl obviňován z toho, že při svém útěku do Anglie v roce 1939 nezničil důležité dokumenty. Bylo obvinění oprávněné?
Obvinění vycházelo z reálné situace března 1938. Do příjezdu německých okupantů zbývaly řádově hodiny. František Moravec neměl tolik času ani možností zajistit před svým náhlým odletem dostatečně situaci doma. Přesto byl materiál péčí jeho kolegů doma zničen a do rukou nacistů nepadl. Kárné řízení se bez výsledků vleklo dva roky výsledek nebyl a Moravec se mohl nakonec do armády vrátit. Při skutečném existujícím provinění by byl verdikt jiný. Především bylo ale toto řízení zavedeno hned po válce. Podobné potíže měl i ministr národní obrany londýnské vlády generál Ingr. Šlo tedy o obvinění účelová s cílem, aby byly významné a zasloužilé vojenské osobnosti odstaveny a uvolnily prostor pro důstojníky a generály vyhovující z hlediska košického vládního programu.
PhDr. Prokop Tomek Ph.D.Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Vystudoval historii na filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze. V roce 2012 ukončil doktorandské studium s disertační prací - Historie československé redakce Rádia Svobodná Evropa a její význam pro české dějiny“. V letech 1996-2007 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Poté v Odboru Archivu bezpečnostních složek. V roce 2008 v Ústavu pro studium totalitních režimů jako vedoucí oddělení. Od října 2008 pracuje v historicko-dokumentačním odboru Vojenského historického ústavu. V roce 2012 zvolen Poslaneckou sněmovnou za člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je členem redakční rady časopisu Paměť a dějiny. Externě vyučuje na Vysoké škole CEVRO v Praze.  Historik Prokop Tomek |
Lidovky.cz: Jak vlastně jeho útěk do Anglie probíhal?
Moravec dostal nabídku z britský strany, aby s kolegy a informacemi odešel. Zpětně se to zdá možná snadné, ale odcházel do neznáma a vůbec nevěděl, jestli se povede odlet navíc civilním letadlem. De facto převzal odpovědnost za deset dalších kolegů a později za jejich rodiny, které se podařilo dostat na Západ. Nebyla ještě válka a nikdo nevěděl, kdy, jaká a zda vůbec bude, jestli se budou moct vrátit atd. Byl to obrovský risk. Ale on odešel, aby bojoval za osvobození vlasti, přihlásil se k bývalému prezidentovi, který byl v té době soukromník a vyjádřil mu podporu. Je jisté, že soužití skupiny zpravodajců v nejisté pozici v cizině s nejistou budoucností bylo těžké. Byla to určitě „ponorka“ a Moravec asi byl spíše šéf než kamarád. Také asi zůstalo hodně hořkosti u těch, kteří tu v březnu 1939 zůstali a vyčítali mu, že mohl sebou do Anglie vzít více lidí. Ale to se zpětně říká snadno, nebyl čas a situace byla nepřehledná a nebezpečná.
Lidovky.cz: Po válce se potýkal nejen s obviněními, ale i změnou politiky. Doplatil na své sepětí s Benešem?
Po válce se stal jednou z prvních obětí tlaku komunistů. Ba dokonce byl obětován už na podzim 1944, kdy, jak to bývá, byl sice povýšen na generála a poslán do zdánlivě vyšší pozice, ale ve skutečnosti byl odstřižen od zpravodajství. Nakonec se za něj postavil po dlouhé době nepřímo Beneš a nechal zastavit jeho stíhání. Získal pro něj bezvýznamné místo velitele pěší divize a za pár měsíců byl z armády vyhozen nadobro. Utekl přes hranice a pustil se zase do práce, tentokrát proti komunistům.
Lidovky.cz: Po roce 48 pracoval proti komunistickému státu, byl v tomto úspěšný? Jeho skupina byla údajně silně infiltrována StB.
Po únoru 1948 se Moravec snažil pod patronací americké zpravodajské služby vysílat agenty na československé území, získávat informace a přispět tak k osvobození své vlasti. Na tuto etapu svého života nezanechal žádné vzpomínky a tak jsou naše poznatky dost kusé. Politické podmínky byly o mnoho složitější ve srovnání s druhou světovou válkou a Moravcova pozice byla mnohem těžší. Není vyloučeno, že po životních nezdarech již neměl ten elán, který jej celá léta poháněl. Úspěšný zjevně moc nebyl i když nebyl sám, kdo nedokázal odhalit agenta z druhé strany, který jeho skupině škodil. Škoda, že o této etapě víme zatím tak málo.
