„U teplomilných hub jsou to jednotky až desítky druhů, které se postupně objevují. Nejdřív se u nás nacházejí zřídka a úplně nevíme, jestli se tu více zabydlí,“ řekl LN předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa.
Nejíst, varují mykologové
Za nové lesní přírůstky, před jejichž konzumací však mykologové varují, může částečně změna klimatu, i když důvodem je podle odborníků více faktorů. To, že se příroda mění a dopad to může mít i na houby, nicméně potvrzuje Zdeněk Žalud z Akademie věd, který se zabývá dopady změny klimatu na růst a vývoj rostlin.
„Není to tak, že by přecházel jeden ekosystém v druhý. Ale je pravda, že se u nás objevují některé invazivní druhy, ať už rostlinné, nebo živočišné, samozřejmě to mohou být i houby,“ tvrdí Žalud. Podle něj za posledních 130 let stoupla teplota na území České republiky o 1,1 stupně Celsia. „Pro laika se to zdá málo, ale pro přírodu je to strašná rána. Kolikrát jde o rozhodující mez pro to, aby tady něco bylo, nebo nebylo. Příroda je velmi citlivá a jeden stupeň navrch je hodně,“ dodává Žalud.
  |
„Dva nové druhy, které se v poslední době našly, se už opakovaně neobjevily. Za poslední roky ale přibylo kolem deseti až patnácti nových druhů, které se opakují a nacházejí se i v nových lokalitách,“ tvrdí přerovský mykolog Jiří Polčák. Podle něj jde o teplomilné houby, které nejčastěji rostou na vápenitém podloží, k nalezení jsou v době nejvyšších teplot a poměrně vydatných srážek. „Takže letos je na ně docela zaděláno,“ říká.
Konkrétní naleziště ale prozradit nechce, protože pak na místa jezdí vášniví houbaři nejen z Čech, ale i z Polska nebo Slovenska. Předseda České mykologické společnosti Landa přidává, že nové druhy hub se objevují například v Českém krasu a jeho okolí, v Polabí nebo na Moravě, především pak na jihovýchodní.
Nové houby jsou radostí spíš pro mykology než pro samotné houbaře. To, zda jsou jedlé, totiž není jisté. Pro odborníky je totiž tato vlastnost sekundární. A poradit se s těmi, u nichž houba roste běžně, také není tak jednoduché. „Na jihu je nezajímá, jestli je to jedlé, nesbírají houby takhle ve velkém jako u nás,“ uvádí Landa.
Platí tedy to, co pro všechny ostatní houby, které člověk nezná – nejíst je. „Pokud houbař tu houbu najde, sebere, co nezná – což dělají naši houbaři běžně –, je to už jeho riziko. Pokud neví, co to je, tak by to měl donést do poradny. Tím i praktičtí houbaři napomáhají ke zjištění, co kde může být a co ne,“ doplňuje Polčák.
