Kříž na stěně a dvě nebo tři povinné bohoslužby za školní rok. Na první pohled se církevní školy od těch běžných moc neliší. Možná právě proto do nich své potomky posílají i ateistické rodiny. Přednost jim dávají rodiče, kteří pro své děti chtějí bezpečné prostředí, a doufají, že jim ho škola poskytne – včetně morálních hodnot a nulové tolerance vůči šikaně a drogám.
Podle údajů České biskupské konference funguje v České republice 138 církevních škol, většinou zřízených římskokatolickou církví. Nové církevní školy letos otevřeli například v Plzni nebo Prostějově, v Moravských Budějovicích mají novou školku. Další školy by měly přibývat. Část majetku získaného v restitucích plánují totiž církve využít právě pro rozvoj vlastního školství.
Největší, římskokatolická církev investovala za poslední rok do škol přes 100 milionů korun, což je o dvacet procent víc než před rokem. „Oblast církevního školství je pro nás nadmíru důležitá a snažíme se ji velmi podporovat. Jsme přesvědčeni o tom, že je to pro nás jedna z nejlepších investic a vklad pro dobro této společnosti. Jde o přínos pro lidi bez rozdílu vyznání,“ přiblížil postoj církve ke školství generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.
Oficiální statistika, která by sledovala poměr mezi nevěřícími dětmi a křesťany navštěvujícími tento typ škol, sice neexistuje, většina oslovených ředitelů ale uvedla, že jsou mezi jejich žáky a studenty praktikující katolíci v menšině. „Pokřtěných dětí, které chodí ke svátostem, tedy ke svatému přijímání a ke zpovědi, máme tak do deseti procent,“ říká například ředitelka Církevní základní školy v Plzni Jana Černíková.
Jak to v církevních školách vypadá? Musí se tam děti modlit? Platí školné? A mají v rozvrhu povinné náboženství?
