„Na počátku byly podněty policejního orgánu, na které reagoval státní zástupce. Soud však opakovaně návrhům nevyhověl. A to kvůli argumentům, které se opíraly o rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu. Nechala jsem proto vydat interní metodický materiál, abychom těmto nedůvodným návrhům předešli,“ vysvětlila LN Bradáčová.
Vrchní žalobkyně nechtěla upřesnit, jaké konkrétní kauzy ji k tomuto kroku vedly. „Bylo to několik věcí, které se objevily, které se k nám dostaly v rámci dohledových oprávnění. V nich jsme zjistili vadné postupy. Jeden případ by si nezasloužil zobecnění,“ dodala Bradáčová, která si analyzovala postupy represivních složek několik let nazpátek.
  |
Chránit zdroj
Kvůli výsledkům analýzy zpracovala interní materiál, který se týká zvláštních výsad novinářů chránit zdroje informací, které při své práci využívají. Podle tiskového zákona, který upravuje práva a povinnosti vydavatelů periodického tisku, totiž mohou odepřít vyšetřovatelům prozradit, kde citlivé informace – které se často týkají například trestních kauz – získali.
Zákon konkrétně uvádí: „Osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.“
Stejně tak může dále odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.
Bradáčová je podle žebříčku Forbesu stále nejvlivnější ženou Česka |
Materiál Bradáčové míří především na ustanovení trestního řádu, dle něhož mohou detektivové, ale i tajné služby se souhlasem soudu nasadit odposlechy a vyžadovat od operátorů výpisy telekomunikačního provozu.
Výjimka z výjimky
Novinářská výsada přitom neplatí absolutně. Jak už loni upozornil Nejvyšší soud, za jistých okolností lze prolomit i ochranu novinářského zdroje. Jako příklad uvedl situaci, kdy by byla motivem předání tajné informace snaha zmařit vyšetřování korupce či jiné závažné trestné činnosti ve strukturách státu.
Jako další možnost prolomení zdroje zmínil variantu, že by chtěl zdroj za informace zaplatit. „V podobném případě si lze představit, že za účelem odhalení a ztotožnění takové osoby může být v krajním případě prolomeno i novinářovo právo na soukromí,“ stojí v usnesení.
Kdy lze práskat?
Soud zmínil i případ, kdy je naopak předání citlivých informací a ochrana zdroje v souladu se zákonem. A to, když by „zveřejněním informace v novinách či v jiném masmédiu mělo být zabráněno nepřípustnému zatajení výsledků šetření např. proto, že byl zjištěn podíl určitých významných osob na takovém jednání, přičemž vyšetřující orgány se z určitých důvodů rozhodly vůči těmto osobám nepostupovat v souladu s trestními předpisy, neboť by to mohlo mít významné politické či jiné důsledky např. na orgány státu či jejich personální složení apod“.
Zmíněné rozhodnutí se týkalo případu investigativního novináře Janka Kroupy. Ten měl za to, že byl odposloucháván policií kvůli snaze zjistit jeho zdroj informací ve věci korupce okolo armádních obrněnců Pandur. Kroupa se domáhal přezkumu postupu orgánů činných v trestním řízení, protože se neformálně dozvěděl, že se o jeho telefon zajímají. Vadilo mu, že nebyl o „napíchnutí“ po uzavření kauzy informován, což předpokládá trestní řád.
Obrátil se proto se stížností až na Ústavní soud. Ten mu ale v květnu nevyhověl. Důvod? Trestní řízení totiž v době podání stížnosti ještě neskončilo.
