Lidovky.cz Potřebuje český prezident ochranu speciálním zákonem proti veřejnému hanobení?
Jaroslav Ortman, advokát
“Ne, ochranu nepotřebuje. Je to krok zpět do doby před listopadem 1989. Je pro mě nepochopitelné, že se ve sněmovně najde více než 60 poslanců, kteří se pod to podepíšou. Je to v rozporu se svobodou slova a projevu. Sám návrh je ostudou, že spatřil světlo světa.“
Klára Slámová, advokátka
„Zcela jistě nikoliv. Jednak by novelizace nepřípustným způsobem zasahovala do ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a jednak není ani třeba. Osoba, která se cítí být nějakými výroky poškozena, se může domáhat ochrany prostřednictvím již dávno zavedených příslušných ustanovení občanského a trestního práva. Návrh považuji za nepřípustný krok zpět do totality a svým způsobem i populistický výkřik do tmy.“
Poslanci navrhují trestný čin hanobení prezidenta. Doba je vůči němu brutální, míní Benešová |
Jaroslav Brož, advokát
“Nepotřebuje speciální ochranu, protože je součástí exekutivy – státní moci. Demokratický právní stát stojí na principu primátu občana nad státem (veřejná moc slouží a ne naopak). Ostatně toto téma již vyřešil Ústavní soud. Předmětnou aktivitu považuji za projev politického a právního oportunismu.“
Jiří Teryngel, advokát
“Žádná úřední osoba nemá v trestním zákoně ochranu proti verbálním útokům. Prezident je úřední osobou, ale primus inter pares. Domnívám se, že postihovat verbální útoky na úřední osobu trestně je relikt rakouského císařství. Prezident by měl mít ve státě takovou autoritu, že by nikdo nepovažoval za správné ho verbálně napadat, pokud ji nemá, tak to trestním zákonem nevytrhne.“
Petr Toman, advokát
“Rozhodně nepotřebuje. Ochrana poskytovaná občanským právem je dostatečná. Každý prezident by se měl chovat tak, aby podobné novelizace nikoho ani nenapadly.“
Tomáš Sokol, advokát
Já si myslím, že nikoliv a že by to ani nebylo spravedlivé, aby president měl v této oblasti nějaká speciální práva. Nevím, zda a jaký by z toho měl nakonec prezident užitek. Nadto si za sebe dovedu zcela reálně představit obhajobu stavící na argumentu, že veřejně hanobit lze pouze toho, kdo se sám předtím veřejně nezhanobil. A dokazování směřující k tomu, zda se pan president zhanobil či nezhanobil. Co by z toho pošlo, ponechávám na fantazii čtenáře.
