PAVEL RATAJ
|
LN: Jaké psychické stavy mohou Vánoce způsobit člověku, který je tráví sám?
Záleží na tom, jaké vzpomínky a významy se mu s nimi pojí. Mohly pro něho být dříve hezké, spojené s manželem, manželkou, dětmi. Pak jsou lidé, kteří jsou samotáři celý život. Pokud jim je 80 let a 60 let z toho jsou sami, tak mají dostatečně vybudované obranné mechanismy. To, že člověk Vánoce neslaví, je už nějaká reakce. Buď pro něho nemají význam, nebo sám ví, že ho zraňují. Loni se říkalo, že mimo Českou republiku tráví tyto svátky 20 procent Čechů. Tím také mohou deklarovat, že je nechtějí slavit vůbec. Není to ale jenom o Vánocích – pokud se člověk trápil před nimi, bude se trápit i po nich.
LN: Podle výzkumu společnosti GfK tráví Vánoce bez společnosti rodiny hlavně senioři nebo lidé, kterým zemřel partner. Jaké jsou první takové Vánoce?
To je velmi specifická situace. První Vánoce po ztrátě blízkého člověka jsou jedny z nejnáročnějších na spoustu věcí. Jsou o velké bolesti, vzpomínkách. Pokud má dotyčný někde někoho z rodiny, tak je fajn být s ním. Někteří lidé se smutek snaží přebít vyprávěním příběhů o člověku, o kterého přišli. Když se to týká starších rodičů, kteří zůstali sami, tak by jejich děti neměly očekávat, že vše bude během svátků jenom veselé. Přirozený smutek může trvat i rok a půl. Jiní ale chtějí od všeho toho utéct a být sami.
LN: Pokud se tedy člověk opravdu rozhodne být sám, měl by si přesto doma například udělat vánoční výzdobu? Nebo raději ani nezapínat televizi?
Naše představa je, že jim to pomůže a bude to fajn. Je to ale případ od případu. Pokud v člověku probouzejí tyto svátky bolest, tak je to spíše o usebrání se do sebe, aby si svůj psychický stav ještě nezhoršovali. Je pro ně těžké už to, že všude okolo sebe vidí veselí. Měli by se zaměřit na věci, které mají obecně rádi – ať je to cvičení, meditace, četba, křížovky. Mělo by jít o rozptýlení, které bude obecné, ne vánoční.
LN: Někteří, zvláště starší lidé, řeknou, že jim nevadí trávit Vánoce o samotě, že nechtějí obtěžovat rodinu. Jak ta by měla zareagovat v takový moment?
Je dobré zachovat určitý kus respektu a zároveň nechat otevřené dveře. Pokud senior bude rodině říkat, že nechce přijet, tak je dobré zajet za ním a na místě flexibilně vyhodnotit situaci a znovu mu to nabídnout. Když už je toho 24. prosince, tak ho návštěva rodiny může najednou nabudit a změní názor.
LN: Je časté, že se osamělí lidé během Vánoc uchylují k pití alkoholu nebo k jiným patologickým jevům?
Velmi častá jsou farmaka nebo právě alkohol. Česká republika je na prvním místě v užívání alkoholu a ve vánočním období se objevuje zvýšené užívání alkoholu v domácím prostředí. Uvádí se, že 30 procent Čechů užívá nějaká psychofarmaka. Alkohol má v určité míře také antidepresivní účinky. Takže tito lidé se spíše medikují alkoholem.
LN: Je dobrou taktikou například obklopit se prací?
Je to jeden z klasických únikových mechanismů... Můžu unikat ke sportu, k alkoholu, mileneckým paralelním vztahům. Utíkat k práci je nenápadné, ctnostné. Ostatní pak říkají: To je ale dříč. Kolegové si ho váží za to, jak je obětavý. Ale je to jen únik. Krátkodobě to může být funkční, ale z dlouhodobého hlediska je to jen destrukce.
LN: Jakou podobu má u osamělých lidí volání o pomoc? Upozorňují na sebe často, aby demonstrovali svůj smutek?
Stává se, že kontaktují někoho v domě, kde bydlí. Někteří na sebe ale upozorňují i tím, že volají na policii, hasiče nebo záchrannou službu. Je to ale menší skupina lidí, kteří mají dlouhodobější poruchu duševního charakteru, jde například o poruchu osobnosti.
LN: Dochází k vám před Vánocemi více lidí s prosbou o pomoc?
V období listopadu a prosince bych řekl, že se na nás obracejí skoro nejvíce. Jsem především párový terapeut. Souvisí to s tím, že u klientů doma často eskaluje napětí a vede je k tomu, že si řeknou: „Dost, musíme to řešit.“ Chtějí také zajistit klid dětem a konečně si přiznají, že to sami nezvládnou. Ke konci roku také lidé bilancují a vědí, že od nového roku chtějí žít jinak. Řeší ale různé konflikty. Nevědí, kde mají na Vánoce být – například jestli s milenkou, nebo rodinou. Před koncem roku tak hledají poslední pokus, jak své krize vyřešit. Je ale i zvýšený počet těch, kteří už jsou sami, protože se s někým rozešli. To je pak těžké.
LN: Co když člověk má partnera, a přesto si připadá sám, během vánočních svátků možná ještě více? Narážíte u klientů na takové situace také?
To se také samozřejmě stává. Může to být tak, že děti už mají velké a ty odešly z domova, jsou tedy doma s partnerem. Jenže dlouhou dobu svůj vztah neřešili a nerozumí si. Nebo je mezi rodiči konflikt a jeden z nich má na sebe děti více navázané. Ten druhý zůstává v pozici obětního beránka.
LN : Zmínil jste Nový rok. Jak ten snášejí osamělí lidé?
Spousta lidí jeho příchod bere jako bod, kdy chtějí s něčím skončit nebo začít. Podobné je to s nějakým výročím nebo narozeninami. Devadesát procent lidí ví, že to stejně nedodrží. Je to ale moment, kdy můžou něco změnit. Spousta lidí se rozhodne vnitřně, ale čeká na poslední krok. To znamená začít pro to opravdu něco dělat. Což je úplně nejtěžší.
LN: Jaké jsou příznaky toho, že své psychické stavy už nezvládají a měli by vyhledat odborníka?
Když už mají narušenou životosprávu a běžný denní chod, včetně spánku. Když už se trápí natolik, že mají poruchy pozornosti nebo příznaky, které už spíše odpovídají úzkosti. Hlavními indikátory jsou strava a spánek. Pokud lidé nespí třeba dva nebo tři dny, měli by o tom začít přemýšlet, a když to bude trvat delší dobu, neměli by váhat a zajít za psychologem, aby se zbytečně netrápili.
