LN: Jak jako teolog hodnotíte stav české společnosti a končící rok 2016?
Z mého pohledu je patrné, že zhruba po roce 2011 a 2012 vyprchal prvotní étos z polistopadového režimu. Společnost začala být unavená ze svobody, demokracie a kapitalismu, který ne každému přinesl to, co od něho očekával. Do toho přišla hospodářská krize a konec představy, že materiální postavení lidí se bude jen zlepšovat. V té době se začaly hledat alternativy a režim se začíná trošku měnit. Připomíná mi to období 1945 až 1948, kdy ve společnosti nastávaly pohyby, a my nevíme, jak to skončí.
LN: Zneklidňuje vás to?
To tedy rozhodně. Trendy nejsou vůbec příznivé. Občanská část veřejnosti se v letech 2006 a 2010 zmobilizovala, aby se nestal předsedou vlády Jiří Paroubek. Pokaždé vlády skončily v křeči a neúspěchu. Lidem to vzalo chuť angažovat se, a teď navíc chybí osobnost, za kterou by se dalo sešikovat. Chybí tu političtí vůdci, kteří by se postavili jak socializující tendenci sociální demokracie, tak brutálnímu nástupu Andreje Babiše. Akumulace moci, způsob pobírání dotací, to by bylo v jiné evropské zemi nemyslitelné. A do toho tu je prezident Miloš Zeman.
LN: Výraznější alternativa tu zatím asi lidem chybí...
Z náznaků letošního roku lze vyvodit dva typy osobností, po kterých lidé prahnou. Letošní rok byl například typický mánií po Karlu IV. Porovnejte to například s výročím 500 let od úmrtí Vladislava Jagellonského, který tu vládl 45let. Když přijedete do Vídně, všude jsou výstavy k připomenutí si 100 let od úmrtí Františka Josefa, který tu vládl ještě delší dobu. To proběhlo bez povšimnutí. Lidé se umanutě soustředili na Karla IV., což je dle mého způsobeno tím, že poptávka je po státníkovi. Karel IV. ztělesňuje státnickou figuru s prozápadním profilem, která má zároveň politické schopnosti a vize. Karel byl budovatel a vizionář, který chtěl pevně integrovat Čechy do západního prostoru, a zároveň schopný realistický politik. Druhou postavou, která v posledních zhruba pěti letech budí enormní zájem, je páter Josef Toufar.
