Udělat si obraz toho, kdo byli chartisté, bylo možné už v září roku 1976 v pražské soudní síni. Při procesu s rockovými hudebníky, členy The Plastic People of the Universe, se tu sešlo prakticky celé duchovní zázemí budoucí Charty 77: reformní komunisté, marxisté a křesťané, intelektuálové všeho druhu a sem tam i řadoví občané. Soud se stal symbolem útoku na svobodu všech.
„Bylo to společenství lidí nejen ve zvýšené míře navzájem k sobě pozorných, sdílných a důvěřivých, ale i podivně demokratické: starší důstojný muž, bývalý člen předsednictva Komunistické strany Československé (KSČ), se tu bez zábran bavil s dlouhovlasými chlapci, které viděl poprvé v životě, a oni se bez zábran bavili s tímto pánem, kterého dosud znali nanejvýš jen z fotografií,“ vzpomínal Václav Havel v nahrávce z roku 1979. Oním „starším důstojným mužem“ byl František Kriegel, bývalý člen ústředního výboru KSČ.
Proudy v Chartě 77: bývalí komunisté, intelektuálové i věřící
Exkomunisté tvořili silné jádro Charty 77. V prosinci 1976 přibližně polovinu prvních signatářů představovali právě bývalí členové KSČ, kteří byli v roce 1968 u moci. Představovali tak politickou alternativu k normalizačnímu režimu. Reformní komunisté jako Zdeněk Mlynář, Jaroslav Šabata, František Kriegel a Pavel Kohout kritizovali vpád vojsk Varšavské smlouvy i normalizaci, přesto stále prosazovali socialismus s lidskou tváří.
Celý text dalšího dílu speciálního seriálu Lidových novin o vzniku Charty 77 a historii českých protikomunistických aktivit najdete ve středečních LN.