‚Baví nás páchat dobro,‘ říkají organizátoři akce, která vybírá peníze pro neziskovky

Kdy zase přijdeš, babi? Dobrovolnice chodí pomáhat do školky

„Lyžování pro děti je jedním ze 192 projektů, které byly převážně v Pardubickém kraji podpořeny prostřednictvím Burzy filantropie,” říká v rozhovoru Michal Chlumský, jeden z organizátorů Burzy.

Lidovky.cz: Co se skrývá pod pojmem Burza filantropie?
Burza filantropie je projekt Koalice nevládek Pardubicka (KONEP) a Pardubického kraje, který spočívá v podpoře projektů neziskových organizací ze strany firem a veřejné správy. Neziskovky v rámci ní prezentují své nápady, pro které hledají finanční podporu. S nápadem pořádat Burzu filantropie přišla naše paní ředitelka Jana Machová v roce 2011. Úplně náhodně se ocitla v Bruntále na jednom setkání, kde probíhalo něco v podobném duchu. Pan Petr Anderle z časopisu Vlastenecký poutník tam uspořádal soutěž, do níž neziskovky přihlásily své projekty a pozval tam lidi z jedné firmy. Neziskovky je pak prezentovaly přítomným. Paní Machová to viděla a řekla si, že by bylo skvělé myšlenku přenést do Pardubického kraje.

Michal Chlumský

Lidovky.cz: Burza vstupuje do svého šestého ročníku. Jaké byly její začátky?
Na začátku bylo ze všeho nejtěžší přesvědčit všechny, že to má smysl. Paní Machová musela přesvědčit jak firmy, neziskovky, tak lidi z Pardubického kraje. V roce 2011 uspořádal KONEP první pilotní burzu, vše bylo tehdy jen na zkoušku. Ačkoli neziskovky prezentovaly své projekty, ještě se nepředávaly žádné dary. Jen v jenom případě se firmě projekt natolik zalíbil, že mu na místě vypsala šek.

Lidovky.cz: Co vede firmy k tomu, aby se do Burzy zapojily a daly jednotlivých projektům peníze?
V základě je to chuť pomáhat. Burza je specifická v tom, že vše probíhá v místě. V pardubické Burze jsou firmy z okresu Pardubice, ve svitavské firmy z okresu Svitavy. Firmám se líbí, že se jedná o projekty v místě jejich podnikání. Nechtějí podporovat něco na druhém koutu republiky nebo kraje. Pro ně je důležité, že peníze, které do projektů investují, zůstanou doma. Obrovská spousta donátorů jsou velcí lokální patrioti. Nejvíc to patrně reprezentuje obchodní družstvo KONZUM v Ústí nad Orlicí, což je spotřební družstvo s více jak 4 000 členy.

Lidovky.cz: Jak přesvědčujete nové donátory, aby se do Burzy zapojili?
Postupně zjišťujeme, že to není vyloženě o tom přesvědčování. Vždycky je to o jedné konkrétní osobě ve firmě. Hodně často je to ředitel nebo majitel firmy, kterému se projekt líbí. Občas je samozřejmě nutná schůzka, kde je třeba firmě potřeba vysvětlit smysl projektu. Při jednání ale většinou jen upřesňujeme, jak konkrétně Burza probíhá.

Firma v ten moment přemýšlí, zda chce rozdat třeba padesát tisíc na dobročinnost nebo zda je rozdá mezi zaměstnance či si ředitel vyplatí dividendu a zaplatí synovi nové kolo.

Lidovky.cz: Jak se k tomu tedy staví samotní zaměstnanci, kteří by nebýt burzy mohli dostat víc peněz na odměnách?
Větší firmy, které mají už vypracovanou určitou firemní kulturu, s Burzou umí pracovat, samotné zaměstnance zapojují do hlasování o tom, které projekty podpořit. Projekt tak nevybere úzké vedení firmy ale její zaměstnanci. Stává se, že zaměstnanec má pak pocit, že sám pomáhá tím, že vydělá firmě peníze a firma za něj pak spáchá nějaké to dobro. To nás na tom baví.

Burza filantropie pomohla neziskovkám získat již přes šest milionů korun.

Lidovky.cz: Oslovujete také přímo neziskovky nebo se hlásí z vlastní iniciativy?Neziskovky oslovujeme z podstaty toho, že jsme sami střechou pro tyto organizace. Máme kontakty na všechny organizace v kraji. Těm pak na začátku února napíšeme, že začínáme s novým ročníkem a že se mohou opět hlásit.

Některé neziskovky bohužel nemají na vytváření projektů kapacitu. Jsou to nadšenci, co ve volném čase chodí čistit tůně nebo sekat nějakou louku, či chtějí oživit život ve své obci. To jsou velmi zajímavé neziskovky. Bez výraznější struktury, jenom o nadšenecké práci a chuti pomáhat, ale ty zase nemají myšlení posunuté tím směrem, že by je napadlo podávat nějaké projekty. Ale také se to už mění.

Lidovky.cz: Svou roli hraje v Burzách filantropie i Pardubický kraj. Kolik prostředků již kraj za dobu existence Burz do projektu investoval?
Kraj za pět let podpořil neziskovky v rámci Burzy filantropie částkou přesahující 1 milion korun. Finance poskytuje i na její samotnou realizaci. Valná většina darů však pochází ze soukromého sektoru. Na jedné Burze se v průměru vybere okolo 300 tisíc korun, přičemž kraj přispívá okolo 50 tisíc korun. Z pohledu kraje je to velmi efektivní. Kraj dá Burze garanci, dobré jméno a firmy se pak podílejí na financování dobročinných projektů.

Lidovky.cz: Nemuseli jste ale díky této veřejné podpoře čelit negativním reakcím?
Ne, všichni naopak oceňují to, že jen minimum prostředků jde z kraje a valná většina ze soukromého sektoru. Každý to vnímá tak, že kraj se na tom podílí a nedává od toho ruce pryč. Naopak role kraje je ohromně oceňovaná. Pro některé firmy je to dokonce pozitivní znamení v tom smyslu, že nejde jen o nějakou hurá akci, ale kraj jí naopak dává svou záštitu.

Lidovky.cz: Kolik lidí taková pomoc ze strany donátorů „zasáhne”?
Sám to nedokážu říct, ale myslím, že je to obrovské číslo. Například v Ústí nad Orlicí se postavilo cvičící hřiště, které je uzpůsobené tak, že na něm mohou cvičit i staří lidé, aby byli v pohybu. Za dva roky tam muselo přijít velké množství lidí. Projekty jsou natolik pestré, že znamenají přínos pro konkrétní lidi i veřejnost. Projekt Burzy je hybatelem dalších věcí, napomáhá k lepší občanské společnosti.

Lidovky.cz: Co nejvíce oslovuje donátory?

Těžce se to specifikuje. Úspěchy slaví projekty na podporu dětí, ať zdravých či nemocných, podporujících práci postižených, seniorů. Valná většina projektů jsou sociálního ražení, pro lidi, kteří potřebují pomoc, ale vedle toho se objevují určité speciality. V Pardubicích pravidelně získává pomoc Pardubický spolek historie železniční dopravy. Vždycky chtějí opravit autobus nebo motorák, to se donátorům líbí. Dokazuje to, že na burze může uspět jakýkoli projekt, který zlepšuje život v místě nebo ho dělá rozmanitějším. V Žamberku například zase rekonstruují továrnu na technické muzeum, kde potřebovali opravit výtah, aby tam mohli jezdit maminky s kočárkama a vozíčkáři.

Letos se také objevily dva projekty na prodej kávy handicapovanými v Moravské Třebové. Jeden se jmenuje Laskavárna, je možné si tak dát kafe i zákusek.

Podporu dostal také projekt Legohrátky rodinného centra v Hlinsku. Mají kroužek pro děti, kde si staví lego, ale ne tak, že si staví domečky, ale robotické stroje. Děti si tak nejen hrají, ale zároveň se i učí technickému myšlení.

Už třetím rokem po sobě uspěl, jen pokaždé v jiném okrese, projekt pardubického Střediska rané péče, které se stará o děti s handicapem. To pro ně vymyslelo lyžování pro děti s handicapem, mají speciální lyže monoski a biski, do kterého si dítě sedne a instruktor s ním pak jezdí ze svahu. Rodiny se perou s tím, že mají dítě s postižením a myslí si, že nemůžou žít jako rodina aktivně. Nikoho nenapadne, že by mohli jet s takovým dítětem na hory. Takže buď nejede nikdo nebo jen polovina rodiny.

Uspěl také projekt Skutečně zdravá škola na Pardubicku, který spočívá ve zlepšení stravování v jídelnách. Organizace, která za projektem stojí, provádí několikafázové školení, jak správně dělat jídla, ale i třeba, proč je dobré brát zeleninu od lokálních lidí.

Dědečkova dílna propojuje generace prarodičů a dětí.

Synergie je to, co se donátorům líbí. To, že dají peníze do něčeho, co přinese x různých efektů. Populární jsou také ty, které propojují generace dětí a prarodičů. Dědečkové a babičky učí děti vařit nebo vyrábět ptačí budky, letadýlka. Děti je naopak učí třeba na počítači nebo s tabletem.

Nejde tedy jen o to, že si například hospic řekne o peníze na nové postele, jde o přidanou hodnotu.

Lidovky.cz: Co je třeba udělat, aby projekt v Burze uspěl?
Burza je poměrně volná, co se týče pravidel, přesto je důležité, aby šlo o neziskovou organizaci působící na území kraje. Stejně tak projekt, který do burzy přihlásí, musí být realizován na území kraje. Nemohou se přihlásit příspěvkové organizace. Nemáme je tam z toho důvodu, že oni už dotováni obcí nebo státem jsou. Neziskové organizace si peníze musí vybojovat samy. Dále je třeba vyplnit formulář ohledně projektu. Měl by v sobě mít nějaký nápad a švih. Donátoři jsou lidé z byznysu, zajímají je čísla a efektivita projektu. Poznají, zda je rozpočet sepsaný ledabyle nebo je naopak přestřelený. Další důležitá věc, s čím se neziskovky hodně perou je úřednický jazyk. Projekty je ale naopak třeba psát běžnou řečí, aby jeho smysl pochopil každý z donátorů. Právě tyto zkušenosti se snažíme neziskovkám předávat. Donátoři, kteří se burzy účastní po několikáté, pak oceňují, že kvalita i prezentace projektů každým rokem roste.

Lidovky.cz: O kolik mohou projekty žádat peněz?
Celkový strop je padesát tisíc, pokud je ale projekt dobrý, stává se, že firma řekne: Projekt máte vyčíslený na padesát tisíc, když se vám složíme na 120 tisíc, budete je mít jak využít? Místo zájezdu pro dvacet handicapovaných dětí, tak budou moci uspořádat zájezd například pro šedesát dětí. Celé je to o tom, jak je burza svobodná, během ní se může stát prakticky cokoli. Někdy na projekty přispějí i lidé z publika. Smyslem je, aby se potkali lidé z různých světů - neziskovek, byznysu a veřejné správy - a měli šanci spolu něco vymyslet. My vytváříme prostředí. Lidé z neziskovek tak mají možnost potkat na jednom místě pět ředitelů velkých firem, což by pro ně jinak bylo nemožné. A naopak i pro ředitele firem je to stejně zajímavé. Normálně by si o nich myslel, že to jsou ti „sluníčkáři”, lidé, co stojí jen s nataženou rukou. A najednou firma zjistí, že existují lidé, co dělají spoustu dobrých věcí a pomáhají potřebným. Zjistí, že ten svět není tak tvrdý a zlý. Máme i takové reakce, že se kolikrát tito lidé těší na burzu celý rok. Na jeden den vypnou, vypadnou z toho byznys světa, světa peněz a jdou a řeší hezké věci. Také oceňují, že práce těchto lidí v neziskovkách je často buď úplně zadarmo nebo za málo peněz.

Burza je o tom, že svede neziskovky a firmy dohromady. Neziskovky se firmám za jejich pomoc chtějí odvděčit a uspořádají například pro jejich zaměstnance zábavné odpoledne. Obě strany si tak navzájem dávají pomoc a zážitky. Říkáme, že se na burze skamarádí. Pouto, které zde vznikne bývá dlouhodobé.

Lidovky.cz: Jaké jsou další plány s Burzou?
Tím, že tady v Pardubickém kraji byla Burza úspěšná, a to i v tom, že změnila myšlení spousty lidí, jak se dá pomáhat, jsme se rozhodli posunout Burzu dál. Před rokem jsme udělali první Burzu filantropie ve Středočeském kraji v Benešově, kde se hned na poprvé vybralo 220 tisíc. Díky tomu jsme si potvrdili, že Burza je přenositelný projekt. Od listopadu loňského roku se tak Burza nově šíří na Vysočinu a do Jihočeského kraje.