LN: Co vás jako první napadlo, když jste se dozvěděl, že policie řádně odůvodnila nasazení odposlechů v kauze exhejtmana Davida Ratha?
Sice to už řekl někdo přede mnou, ale napadlo mě shodně, že zvítězil zdravý rozum.
LN: Vybavila se vám nějaká konkrétní vzpomínka z této kauzy?
Naskočilo mi akorát to, že mě David Rath krátce po svém zadržení obvinil, že jsem u nějakého výslechu líbal flash disk s nahrávkami, které ho usvědčují. To samozřejmě není pravda, ale je to první věc, která mi vytane na mysli, když se řekne Rath.
Policie chystá reorganizaci 2.0. Za sledování podezřelých bude zodpovědný tajný ‚superútvar‘ |
LN: Většina klíčových důkazů pochází z takzvaných prostorových odposlechů. Jak bylo těžké proniknout do bezprostřední blízkosti Rathovy skupiny?
Nemohu se vyjadřovat k opatřením, a zejména k technickým opatřením, která se v tomto případu prováděla. Jde totiž o utajovanou informaci. Obecně ale platí, že nasazení sledování tohoto typu je mnohem složitější než u klasického odposlechu přes telefon. Neexistuje technologie, která by to dokázala zautomatizovat.
LN: Jak to vypadá v praxi?
Musí se vymyslet taktika, jak provést samotnou instalaci zařízení v daném objektu. Zajistit nahrávání je už jen technická záležitost. Nejdůležitější je tedy vymyslet strategii a legendu, jak tu činnost zamaskovat a eventuálně překonat nějaké překážky.
LN: Jak dlouho trvá například příprava „nastřelení“ rodinného domu?
Přípravu takové operace nelze udělat jinak než naprosto individuálně. Co se týče času, jedná se spíše o řád týdnů než dnů. Odvisí to od situace v místě. Co je například už známé, co je potřeba ještě zjistit, jaké je zabezpečení objektu a mnoho dalšího.
LN: Přihodilo se při instalacích štěnic v kauze Rath něco nečekaného? Že byl na místě například jiný zámek?
Nebudu se vyjadřovat k tomuto konkrétnímu případu. Nechci také prozradit taktické postupy policie a radit tím potenciálním „zákazníkům“ ÚZČ. Překvapení je ale potřeba očekávat prakticky při každé akci, a to i u těch, které vypadají docela jednoduše.
LN: Čím je práce na „sledce“ ojedinělá?
Lidé, kteří to provádějí, jsou strašně šikovní. Dnes a denně se potkávají s novými situacemi a snaží se s nimi vypořádat. Kladou se obrovské nároky na technické znalosti. Kupříkladu zavedení nového typu zámkového systému, elektronického zabezpečení a jiných vychytávek bývá obrovská výzva. A s každou novinkou se někdo setká poprvé. Tady pomáhá sdílení mezinárodních zkušeností. Ti lidé musejí nejprve vymyslet, jak na to, a pak to rychle ozřejmit odborné komunitě.
LN: Jedním ze známých detailů případu Davida Ratha je fakt, že o prověřování vědělo jen minimum policistů. Policie nyní rozhodla o vytvoření „superútvaru“ na ÚZČ, v němž by se měly sloučit týmy detektivů, kteří mají na starosti sledování v krajích. Vy jste kritikem této myšlenky. Proč?
Je to zásadní změna. Nejvíce mě na tom znepokojuje, že pro ni není žádný důvod. Takové ty řeči o lepší koordinaci a efektivnějším využití kapacit, které pravděpodobně uslyšíme, existují dlouho. Jsou to ale jen řeči. Změnu nepochybně nepodporují krajští policejní ředitelé. Těm muselo být předestřeno, že do toho nemají moc co mluvit.
LN: Z jakého důvodu?
Kdyby dostali prostor pro vyjádření, tak pochybuji, že by dramaticky otočili oproti názorům, které zastávali před třemi čtyřmi lety, kdy jsem u policie ještě sloužil. Nejzajímavější je tedy motiv změny.
LN: A ten je podle vás jaký?
Získat přehled o citlivých činnostech, které se používají u nejvážnějších a zároveň nejzajímavějších případů.
LN: Jaké informace tam budou soustředěny?
ÚZČ nemá v současnosti detailní informace o úkonech, které provádějí odbory operativní dokumentace na krajských ředitelstvích. Sice znají číslo jednací u prováděných akcí, ale nevědí, kdo sledování zadal, pro jakou trestnou činnost či proti komu je operace namířena. Tyto informace se nepřenášejí právě proto, že jde o údaje, které jsou důležité pro úspěšnou realizaci v místě úkonu, nikoli kdesi v centrále.
Shromažďování takových informací na jednom místě ničemu neprospěje a vytvoří obrovské nebezpečí, že s nimi začne někdo něco vymýšlet. Jde už o druhý pokus policejního prezidenta vytvořit nějaké centrum na shromažďování informací po sloučení protikorupční policie a ÚOOZ.
LN: Může ředitel ÚZČ odmítnout postoupit informace o konkrétní kauze svým nadřízeným?
Může. Vytváří to ale obrovský tlak na jeho integritu. Jde o to, jak dlouho takový tlak vydrží.
LN: Při poslední reorganizaci od policie odešlo několik respektovaných důstojníků. Myslíte si, že se to bude opakovat i při sloučení „sledkařů“?
Při slučování dvou útvarů jde o změnu, která si vynucuje i změnu personální. To se ale podle toho, co aktuálně vím, nechystá. Existující součásti policie se jen podřídí jinému velení a nevzniká žádný nový útvar. Není tedy zákonný důvod pro zásadní personální změny.
Je ale otázka, jakým tlakům bude vystaven současný ředitel ÚZČ plukovník Vladimír Šibor. Je také možné, že mu bude vnucen „tvárný“ náměstek nebo šéfanalytik. V každém případě ale tato změna vytváří podklad pro to, aby se jednoduchými opatřeními v personální oblasti dosáhlo vytěžování informací.
