Lidovky.cz

‚Spolupráce je proti jeho přesvědčení.‘ Jak chtěla StB zlomit Smoljaka, ale neuspěla

Česko

  6:09
PRAHA - Že se ve svém životě musel konfrontovat se Státní bezpečnostní, přiznal scénárista, režisér a jedna ze dvou hybných sil Divadla Járy Cimrmana Ladislav Smoljak už za svého života. Nataženou ruku ke spolupráci od StB odmítl. Server Lidovky.cz nyní získal dokumenty, které objasňují podrobnosti styků Smoljaka s agenty StB. Materiály mimo jiné dokládají, že si Státní bezpečnost na umělce věřila.

Ladislava Smoljaka chtěla v první půli 60. let zverbovat StB. Tvůrce spolupráci nepodepsal. foto:  František Vlček, Lidové noviny

„V roce 1964 si mě zavolali na vnitro, že prý potřebují nějaké informace o mládeži, o které jsem tehdy psal. Když jsem přišel, zjistil jsem, že ze mě chtějí tahat informace na mé spolupracovníky. To jsem odmítl a oni mě od té doby nechali být,“ popsal Smoljak v roce 2007 svůj zážitek s StB deníku Mf DNES. Detaily však na veřejnost nepronikly. Vedle Zdeňka Svěráka druhá klíčová postava kultovní scény o nich už nemluvila. Nebyl důvod, nikdo se ho na to neptal.

S podrobnostmi se však nyní seznámil server Lidovky.cz na základě studia spisu, jejž si StB na Smoljaka založila v říjnu 1963. Umělce si Státní bezpečnost zanesla do své dokumentace pod krycím jménem Reportér. Při určení přezdívky vycházeli agenti z jednoduché indicie, Smoljak v té době pracoval jako redaktor Mladého světa. Do titulu tehdy přispíval přes dva roky, působil v kulturní rubrice.

Smoljak: Komunismus horší monarchie

Když na Smoljaka StB zaměřila svou pozornost, věděla, že ji čeká k rozlousknutí tvrdý oříšek. Smoljak přehnanými sympatiemi k tehdejšímu režimu netrpěl, bylo to spíše naopak. „Po politické stránce nemá ještě zcela vyhraněné názory. Smoljak v době studia na Vysoké škole pedagogické byl členem redakční rady studentského časopisu Hříbě, který obsahoval reakčně zaměřené rezoluce a další závadové články,“ poznamenala si StB do spisu.

Ačkoliv si StB zadala s protikomunisticky naladěným člověkem, její volba se držela prosté logiky. Jako kulturní redaktor populárního Mladého světa se Smoljak stýkal s řadou osobností české literatury či divadla. Právě toho chtěla StB využít, měl být jejím zdrojem z kulturní sféry. „Jeho zaverbováním se sleduje možnost rozpracování skupin mládeže, které se sdružují kolem takzvaných pražských malých divadelních forem, jako jsou Rokoko, Semafor, Na zábradlí, Viola,“ upřesnila si StB ve svazku.

Smoljak se měl stát informátorem

Cimrmani a StB

Státní bezpečnost Divadlo Járy Cimrmana pečlivě monitorovala. Jednoho z jeho členů se jí téměř doslova podařilo zlomit ke spolupráci, agentem StB s krycím jménem Simona se stal v roce 1984 Marek Šimon (členem souboru byl o rok později).
Šimon paradoxně podepsal Chartu 77. Ale v roce 1982 po jednom večírku cestou taxíkem mluvil opilý z cesty o tom, jak unese letadlo a emigruje do USA. Šofér Šimona udal, herec pak strávil dva roky za mřížemi.
Když opustil vězení, StB na něj tlačila. Opakovaně k němu agenti chodili domů, herec pak ze zoufalství podepsal spolupráci.
Později ale styky s chartisty a souborem omezil na minimum, aby je ochránil. Začal se vyhýbat i StB, pro nečinnost ho v roce 1988 agenti zbili.
Sám Šimon o své spolupráci mluvil jako o selhání, za které se styděl. Herci ze souboru se ho zastávali.

Z tehdejšího redaktora Mladého světa se měl stát informátor. V hierarchii vědomých spolupracovníků StB spadal na nejnižší pozici, v níž se člověk zavazoval podpisem. „Je to kategorie vědomého spolupracovníka, která zanikla na začátku 70. let,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz historik Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Vahou a intenzitou spolupráce stál nad informátorem agent a pak rezident. Počátkem 70. let se zánikem funkce informátora zavedla StB pozici důvěrníka, u kterého však nežádala podpis.

Smoljak se na jaře 1963 pohyboval mezi trampy. Částečně mu tato kultura imponovala, částečně se o ni zajímal profesně. O trampech psal článek do časopisu Plamen. Právě trampové se pro StB stali záminkou, jak se ke Smoljakovi dostat. I sám tvůrce měl za to, že si ho agenti pozvali, aby objasnil svůj vztah k tomuto hnutí. První schůzka podle dokumentů proběhla 8. listopadu 1963 v budově ministerstva vnitra na Letné.

Pracovníci StB Vodrážka a Fousek v tomto duchu pohovor s mladým novinářem skutečně vedli. Během něj se mu snažili vysvětlit, že trampové nepředstavují neškodné sdružení mladých lidí se silným vztahem k přírodě, jak se domníval. „Jeho nesprávné názory byly vyvráceny našimi připomínkami o trestnosti a podmínkách, které tramping pro trestnou činnost vytváří,“ zapsali si agenti. Podle jejich soudu se jim Smoljaka v tomto ohledu podařilo přesvědčit.

‚Bezpečnost vnímá jako nástroj potlačování‘

StB ale během sezení zjistila, že od státních složek si Smoljak drží distanc. Bezpečnost prý vnímal jako potlačovací nástroj režimu. Příslušníci tajné policie si přesto vyhodnotili, že potenciální přínos Smoljaka je příliš cenný na to, aby ho pustili ze zřetele. Proto si poznamenali, na co se mají při dalších schůzkách soustředit. „Bude nutno vést rozhovory tak, aby u něho byla vzbuzena důvěra k bezpečnosti a prověřovat, zda bude ochotně, pravdivě a seriosně informovat a získaných poznatcích,“ zapsali si.

Jak plyne ze spisu, ve vytčeném úkolu StB pohořela. Ačkoliv se příslušníci StB Fousek a Vodrážka se Smoljakem potkali ještě čtyřikrát (záznamy o dalších schůzkách si nedělali), ke spolupráci ho nepřiměli. V březnu 1964 jim tak nezbylo než sepsat, že tvůrce řady jejich informátorů nerozšíří. Smoljak jim definitivně odepřel pomoc ve chvíli, když mu StB vyložila skutečný důvod svého zájmu o něj.

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák tvořili tvůrčí tandem téměř 45 let.
Ladislav Smoljak

„Spolupráce s bezpečností je proti jeho přesvědčení. Na základě tohoto vyjádření a dalších negativních poznatků týkajících se jeho nesprávných názorů týkajících se koexistence socialistické a buržoazní ideologie navrhují ukončit s kandidátem spolupráci,“ zapsal si jeden z nich. Tím se na pár měsíců propletený příběh Ladislav Smoljaka s StB uzavřel, komunistická tajná policie už ho pak nikdy nekontaktovala.

Smoljak byl přitom kandidátem takzvané verbovky. Když si Státní bezpečnost někoho takto vytipovala, příliš nepochybovala, že se jí dotyčného podaří zlomit. O to větší ránu pro StB znamenalo, že Smoljak jejím svodům odolal. „StB o něj stála poměrně hodně. Sami ti příslušníci byli přesvědčeni, že se jim pana Smoljaka podaří ke spolupráci získat,“ podotýká k tomu historik Schovánek. „Pro ně to byl jasný neúspěch, který na konci toho spisu museli přiznat,“ dodal.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.