Magické kroužky, které mohou zacvičit složením poslanců. Doplatí na ně i Sobotka? |
Když kabinet Miloše Zemana na konci 90. let plánoval nový volební systém, netušil, jaký dopad může mít na své architekty v budoucnu. Před více než 18 lety vláda takzvané opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS vymýšlela, jak nová pravidla nastavit tak, aby co nejvíce pomohla velkým stranám – tedy jim – a naopak oslabila ty menší – zejména tehdy sílící Čtyřkoalici.
Jednou ze změn tehdy bylo zvýšení počtu volebních obvodů na 35 (dnes 14), což by znamenalo, že by se v jednotlivých okrscích rozdělovalo méně mandátů – to by nahrávalo větším a poškozovalo menší strany. Přepočet hlasů na mandáty se měl nově řídit principem, který by opět posiloval větší strany. Voliči měli mít k dispozici jen dva preferenční hlasy (dnes 4). Vše směřovalo k posílení bloku ČSSD a ODS. Tehdejší prezident Václav Havel však proti volební laboratoři Zemanovy vlády protestoval a volební zákon napadl u Ústavního soudu, který v roce 2001 většinu změn zrušil.
Mandáty z dílny belgického právníka
Zákonodárci nakonec před volbami v roce 2002 připravili kompromisní řešení, které i nadále zvýhodňovalo větší strany. Jenže právě tato „volební revoluce“ nyní může „požrat své děti“. Volební systém, který od té doby v hlavních rysech funguje dodnes, může nahrát hlavně hnutí ANO, a naopak umenšit zisk křesel menších či slabších stran – tedy i ČSSD a ODS.
Český volební systém pro volby do sněmovny je poměrný (naopak ten do senátu je většinový). Jak funguje? Nejjednodušší bude ukázat jeho fungování na tom, co se s voličskými hlasy děje po uzavření volebních místností. Nejprve se určí celkový počet odevzdaných hlasů. Suma se následně vydělí počtem mandátů ve sněmovně – tedy 200. Z propočtu vzejde číslo, na jehož základě se následně může spočítat, kolik mandátů se bude rozdělovat v jednotlivých 14 krajích. V zásadě lze říci, že čím více lidí přijde volit, tím více mandátů daný region může získat.
Ve chvíli, kdy je jasné, kolik křesel se v tom kterém kraji bude „porcovat“, začnou se rozdělovat mandáty. Odměněny však mohou být jen strany, které celorepublikově získají alespoň pět procent všech hlasů. Pro přepočet se užívá metoda pojmenovaná po belgickém právníkovi a matematikovi Victoru D’Hondtovi – takzvaný D’Hondtův dělitel. Ve světě je to nejrozšířenější volební formule, používá se například v Rakousku, Belgii, Brazílii či Turecku. Političtí vědci propočítali, že právě D’Hondtův dělitel patří k těm, který přepočítává hlasy na mandáty disproporčně ve prospěch větších stran.
Poslední vzkazy v online světě. Volební lídři apelují na občany, Okamura vsadil na Le Penovou |
Zřejmě právě z toho důvodu ČSSD a ODS v roce 2002 vybraly tento mechanismus. Důkazem disproporce je případ Strany zelených ze sněmovních voleb v roce 2006. Tehdy zelení získali v celé zemi 6,29 procenta hlasů. V Libereckém kraji strana dosáhla na bezmála 10 procent, přesto za to neobdržela ani jeden mandát. Systém vychýlil křesla ve prospěch dvou dominantních stran – tedy občanských a sociálních demokratů.
Přepočet hlasů na mandáty funguje v praxi takto (viz grafika): počty hlasů v kraji pro jednotlivé strany se postupně dělí číslicemi 1, 2, 3, 4, 5 a tak dále. Následně se vyberou největší podíly – vybere se jich tolik, kolik mandátů se v daném kraji volí. Je-li v banku například 10 mandátů, vybere se 10 největších podílů. Zřejmé je, že díky tomu získá nejvíce křesel vítěz. Ve chvíli, kdy bude rozdíl mezi vítězem voleb a stranou na druhém místě větší, systém mandáty neúměrně vychýlí ve prospěch první strany.
  |
Nadměrně odměněný vítěz?
Pokud by se naplnily některé dřívější odhady a ANO by ve volbách získalo zhruba desetiprocentní odstup před svými soupeři, systém s d’hondtovským přepočtem hlasů by hnutí přihrál disproporčně více mandátů než stranám, které skončí od druhého místa dál. Ještě nikdy se v historii voleb do Poslanecké sněmovny od roku 1996 nestalo, aby byl rozdíl mezi prvním a druhým velký natolik, jako může být po těchto volbách. Zatím největší „propast“ mezi vítěznou a druhou stranou nastala v roce 2002, kdy ČSSD získala 30,2 procenta a ODS 24,47 procenta hlasů.
Volební systém tedy může mít přesně ten dopad, jaký si od něho slibovaly na začátku milénia tehdejší velké strany ČSSD a ODS. V případě přibližně desetiprocentního rozdílu experti míní, že disproporce mezi ziskem hlasů a mandátů bude značná. „Efekt může být extrémní. Pokud v každém kraji ANO získá v průměru kolem pěti mandátů, celkově se může dostat na nějakých 70 křesel,“ řekl LN politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého.
