LN: Může kauza kolem hollywoodského producenta Harveye Weinsteina a kampaň #metoo („já také“) na sociálních sítích obětem sexuálního obtěžování skutečně pomoci?
Hodně aktérek, které se nyní svěřily s tím, co zažily, to dělá právě z toho důvodu, aby se také ostatní oběti nebály jít se svými zážitky na patřičná místa. Jedním z motivů pro zveřejňování osobních příběhů je právě povzbuzení těch, kteří zatím mlčí.
Nechtěný sex zlehčuje půlka Čechů. Sexuální násilí se odehrává napříč kontinenty |
LN: Není prostředí v Česku více politicky nekorektní než v USA, nepovažuje se sexuální obtěžování spíše za projev zdravé sexuality?
Sexuální obtěžování bych nepovažovala za projev zdravé sexuality a už vůbec ne zdravých intimně laděných vztahů mezi mužem a ženou. Možná že téma sexuálního obtěžování souvisí s tím, co naznačují naznačují výzkumy, totiž že vztahové schopnosti v populaci klesají. To znamená, že klesá schopnost navázat vztah korektním a přijatelným způsobem, k čemuž patří hlavně dvoření.
LN: Sexuální obtěžování tedy souvisí s tím, že klesá schopnost dvořit se?
Sexuální obtěžování souvisí především s tím, že první fáze navazování kontaktů, to jest právě dvoření, vlastně odpadne. Odpadá zpravidla ze dvou důvodů. Nejzákladnější důvod je, že ten, kdo obtěžuje sexuálně, se domnívá, že se nemusí obtěžovat dvořením, protože má moc, kterou drží potenciální oběť v šachu. Druhý důvod pro sexuální obtěžování, který je ale méně častý, je vztahová nešikovnost, kdy dotyčný nechápe, že ne znamená ne.
LN: Máte pocit, že i v Česku se ženy dovedou ozvat a veřejně vystoupit proti sexuální obtěžování?
Pracovně přicházím do kontaktu spíše s oběťmi sexuálního násilí, tedy už znásilnění. Pokud jde o případy sexuálního obtěžování, tak těch, s kterými jsem se setkala, bylo málo a většinou nekončily pro oběť dobrým způsobem. Zpravidla to byla oběť, kdo musel opustit pracoviště.
LN: Takže souhlasíte s tím, že ženy v Česku sexuální obtěžování spíše tají?
Ano. Zejména když jde o klasickou situaci, kdy k sexuálnímu obtěžování dochází na pracovišti. Když je potenciální oběť nějakým způsobem závislá na tom, kdo ji obtěžuje, třeba pracovně. To znamená, že kdyby dala najevo veřejně, co se děje, tak by mohla také ohrozit své pracovní uplatnění a někdy i svou kariéru. To jsou samozřejmě docela zásadní okolnosti, které ovlivňují, jestli se svěří s tím, co se děje, nebo ne.
LN: Policie v roce 2015 podle statistik zaznamenala 68 případů sexuálního nátlaku? Je jich opravdu jen takhle málo?
Všechny výzkumy sexuálního násilí a nátlaku jednoznačně ukazují, že oficiální počty oznámených případů tvoří jen špičku ledovce. Většina studií se shoduje na tom, že čísla, která figurují v oficiálních kriminálních statistikách, mohou představovat jen osm procent reálného výskytu jevu. Drtivá většina znásilnění se přitom odehrává mezi osobami, které spojují kratší či delší interakce. To znamená, že to mohou být kolegové z práce, sousedé, známí partnera. Toto vztahové znásilnění zároveň představuje asi nejzávažnější problém jak z hlediska oznamování, tak z hlediska překonávání následků. V oběti totiž zanechává větší psychické trauma.
LN: Jak lze definovat hranice sexuálního obtěžování?
O tom se vede otevřená diskuse. V současné době platí stanovisko, že sexuální obtěžování začíná tam, kde je tímto konkrétním projevem potenciální oběť dotčena na svém pocitu důstojnosti, kde je nějakým způsobem devalvována, instrumentalizována apod. Rozhodující je tedy pocit oběti, což je subjektivní stránka. Sexuální obtěžování lze samozřejmě popsat i pomocí objektivních kritérií čili výčtem toho, co typicky za sexuální obtěžování považujeme. Třeba nechtěné poplácávání, výzvy k sexuálnímu přiblížení, kterým nepředcházela žádná intimita, atd.
LN: Jak má vlastně oběť sexuálního obtěžování postupovat?
Záleží určitě na okolnostech, ale jedním z prvních kroků má být rozhodně sdělené ne. A postupovat dál podle toho, jak dotyčný na to reaguje. Je dobré se zeptat na radu přátel nebo někoho ve svém okolí, dále je možné navštívit různé psychologické poradny, poradny pro mezilidské vztahy, pro pracovní právo nebo i pro oběti trestných činů, kde lze třeba získat doporučení, jak se vhodně bránit.
LN: Vnímáte, že kampaň #metoo už rezonuje pozitivně i v Česku?
Ano. Více se mluví o mýtech, které škodí obětem sexuálního násilí a které stále ve veřejnosti přežívají, jako že si za to může oběť sama, že se chovala vyzývavým a riskantním způsobem, a tím vlastně provokovala. Věřím proto, že tato kampaň narovná pohled na oběti sexuálního násilí, ať už jsou to ženy nebo muži.
