Před lidmi hovořil předseda nově vznikajícího kabinetu o potřebě stmelovat rozdělené společnost a boji za bezpečnost českých občanů. „Evropa má jeden velký problém, a tím je ilegální migrace,“ pronesl mimo jiné ve svém projevu.
Legendu spojenou s oslavou chanuky si včera společně s ním připomnělo několik stovek lidí jednak před budovou Rudolfina, kde přihlíželi rozsvěcení osmiramenného svícnu zvaného chanukije, tak následně v centru Chabad v Praze v ulici U Milosrdných.
Začala židovská chanuka.
Jak ale připomněl rabín Manis Barash, chanuka je jediný svátek, který Židé slaví i venku. Nepřízeň počasí mohla vadit snad jen politikům a diplomatům, kteří se na slavnostní rozsvěcení dostavili.
Chanukové svícny se po dobu svátků běžně rozsvěcí v domácnostech, kde se ctí židovské zvyky. Svíce židům symbolizují víru ve vítězství dobra nad zlem, svobody nad útlakem a poznání nad nevědomostí. Mnozí židé umísťují svícny v blízkosti oken, aby tak zázrak, který připomíná, zviditelnili.
  |
Vedle premiéra popřála lidem krásnou chanuku ji tradičně také ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, dále izraelský velvyslanec Daniel Meron či velvyslanec České republiky v Německu Tomáš Podivínský. Všichni společně poté, kromě Marksové, která měla zřejmě strach z výšek, stoupli na vysokozdvižnou plošinu - v několika metrech nad zemí rozdávali úsměvy a přihlíželi, jak premiér Babiš rozsvěcí svíci. To občas přerušilo skřípání zubů, protože chanuka začala v den, kdy teplota večer spadla k jednomu stupni.
Začala židovská chanuka.
Ostatní účastníci se ale zimou nenechali rozhodit. Už na Palachově náměstí bylo zřejmé, že oslava chanuky je pro ně významnou událostí tohoto roku. Tančilo se a zpívalo, u čehož - soudě dle výrazů zúčastněných - se na zimu rázem zapomnělo.
Každý se chtěl kromě toho také zvěčnit u obřího svícnu před Rudolfinem s Pražským hradem opodál. Zazněly tradiční židovské písně a také několik projevů. V nich bylo nejčastěji slyšet, aby lidé nezapomínali na poselství židovského svátku, které hovoří o jednotě. Podivínský pak také připomněl, že by se lidé měli snažit každý den hledat malý zázrak, podobně jako Židé, kteří už kdysi dávno našli svůj společný zázrak.
Oslava prvního dne se poté přesunula do centra Chabad, kde hrála kapela, stoly byly plné jídla a pití. Podávalo se především sladké, například koblížky s čokoládovou polevou nahoře a posypané cukrem. Jen se zaprášilo například i po tradičních „bramboráčcích“.
Oslavy chanuky v centru Chabad.
Oslavě pak vévodila poněkud netradiční zábava - pózování před fotoaparátem s nově zvoleným premiérem. Na programu oslav jinak byla též soutěž zvaná „makabiáda“, v níž malé děti prokazují znalost historického příběhu a hebrejských slovíček s ním spojených. Na stolech potom ležely drejdly, tedy hračky připomínající dřevěnou káču.
Na každé ze čtyř jeho stěn je natištěno hebrejské písmeno. Písmena jsou akronymem hebrejské věty „Nes gadol haja šam“, což v překladu znamená „Stal se tam velký zázrak.“ K drejdlu se pojí židovská píseň „Toč se drejdle toč, toč“. Její text mimochodem obsahuje například i toto: „Chanuka je pěkný svátek. Svátek radosti pro celý lid — velký zázrak se tam stal.“
Podle tóry tehdy našli Židé po příchodu do svatostánku pouze jednu nádobu s olejem. Chrámový svícen by tak vydržel hořet pouhý den, nakonec plál ale osm dní. Za tu dobu se stihl připravit a posvětit olej nový.
Chanuka neboli svátek světel je svátek pohyblivý. Připomíná zázrak při opětovném vysvěcení chrámu po povstání Makabejských před více než 2100 lety.
Podle tóry tehdy našli Židé po příchodu do svatostánku pouze jednu nádobu s olejem. Chrámový svícen by tak vydržel hořet pouhý den, nakonec plál ale osm dní. Za tu dobu se stihl připravit a posvětit olej nový.