U SPD mi vadil i vztah k mladým členům, vzpomíná na začátky v německé sociální demokracii dnešní pirátka Julia Reda. „V SPD musíte léta vylepovat plakáty, teprve pak máte právo začít někde v lokální politice. A postupně vás pustí do struktur, kde se o něčem rozhoduje. Piráti jsou rovnostáři. Všichni členové se na rozhodování mohou podílet od začátku.“
LN: O Pirátech se často říká, že jsou to zelení ajťáci. Vy jste v Evropském parlamentu ve frakci Zelených a vaší doménou je digitální právo. Cítíte se jako zelená ajťačka?
Řekla bych, že Piráti jsou stranou digitálních domorodců. Jsme mladší než členové jiných stran. A stejně jako Zelené nás zajímá klimatická změna, protože je jasné, že naše generace se s jejími důsledky bude muset vyrovnávat. Existují ale velké rozdíly. Nejvíce nás od Zelených dělí způsob, jak nazírat na technologie. Piráti jsou optimističtí a věří, že technika přispěje k pokroku a dokáže vyřešit třeba změnu klimatu.
U Zelených je dost členů konzervativních, technologiím v zásadě nevěří. Tady v Evropském parlamentu ale naše spolupráce funguje dobře, proto jsme v jednom klubu.
JULIA REDA (31)■ Vystudovala politologii a publicistiku na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči. ■ Od šestnácti let byla členkou německé sociální demokracie (SPD), v roce 2009 přešla k Pirátům. ■ V roce 2014 byla jako jediná pirátka zvolena do Evropského parlamentu, zasedá tu ve frakci Zelených a Evropské svobodné aliance (Greens/EFA), kde je místopředsedkyní. ■ Zaměřuje se na autorské právo, digitalizaci a právní aspekty provozování webových serverů. ■ Vlivný bruselský týdeník Politico ji loni i letos zařadil mezi 40 nejvlivnějších europoslanců. „Džíny a tričko odložila do skříně. Ale dál pokračuje v protlačování své vize svobodného internetu. Píše úderné a provokativní tweety a spolupracuje se studenty a aktivisty na tématu sociálních médií. Její jméno v lednu 2017 hned třikrát padlo v Davosu na soukromé večeři ředitelů technologických firem,“ napsal o ní týdeník Politico. |
LN: Říkáte, že vás dělí optimismus ve vztahu k moderním technologiím. Znamená to, že dělení na pravici a levici není důležité? A označila byste se sama za levicovou političku?
My určitě nejsme žádnou pravicovou stranou. Na druhou stranu nejsme spokojeni s tím, jak fungovala a funguje tradiční levice. Chceme reformovat evropskou demokracii, klademe důraz na osobní svobodu. Tradiční levice je pro nás zatížena korupcí a my chceme do systému vnést transparentnost.
Sama bych se zařadila spíš nalevo. Ale byla by chyba myslet si, že tím je řečeno vše. V politice existuje vícero směrů.
LN: Korupce – to byl důvod, proč jste od sociálních demokratů přešla k Pirátům?
Ne ten hlavní. Mně především nevyhovoval názor na nové technologie. Starší členové, kteří tvořili elitu v rámci strany, třeba chtěli uzákonit blokaci internetových stránek a nám dávali najevo, že se do tohoto tématu nemáme míchat.
Vadil mi i vztah k mladým členům. V SPD musíte léta vylepovat plakáty, teprve pak máte právo začít někde v lokální politice. A teprve postupně vás pustí do struktur, kde se skutečně o něčem rozhoduje. Piráti jsou rovnostáři. Máme vnitrostranická referenda a všichni členové se tak na rozhodování mohou podílet od začátku.
LN: Není ta přímá demokracie ale spíš nevýhodou? Zrovna v Česku místopředseda Pirátů Jakub Michálek čelil odvolání za to, že nedostatečně komunikoval s členskou základnou.
Myslím, že čeští Piráti se musí ještě učit být v politice. Já osobně si jako europoslankyně nemohu u každého problému, který tu probíráme, zjišťovat názor členské základny. Většina lidí to ani nechce.
Důležité je zajistit si podporu u klíčových věcí. Když jsem byla zvolena do Evropského parlamentu, sondovala jsem, kam bych se zařadila. Vedla jsem debatu se Zelenými, liberály i levicí. Nakonec jsem to předložila k hlasování členům, kteří mi mandát dali pro Zelené. Sama jsem přitom takové řešení preferovala.
Moje pozice je ale trochu jiná, než mají vaši poslanci. Já v rámci frakce udávám tón názorům na digitalizaci a autorské právo, ostatní se tím řídí. V jiných otázkách je to naopak, o ty se zase já příliš nezajímám a spoléhám se na frakci.
Vašich poslanců je 22 a mohou se zaměřit na více témat. Nemyslím si ale, že se budou dotazovat členské základny před každým hlasováním.
LN: Mají Piráti šanci na vytvoření nějaké evropské strany?
Ano, mají. Od počátku totiž berou Evropu velmi vážně. V roce 2014 do Evropského parlamentu kandidovali Piráti se společným programem v patnácti zemích z 28 členských států. V příštích volbách v roce 2019 to chceme zopakovat. Doufám, že to bude víc než patnáct zemí. Kromě Česka, kde jsou Piráti teď silní, doufáme v úspěch i v jiných zemích. Nadějně vypadá třeba Slovinsko. Kdo ví, třeba úspěch českých Pirátů podnítí preference i v okolních zemích.
LN: To ale mluvíme o jednotlivých národních kandidátkách. Jak to vypadá s jednotnou evropskou kandidátní listinou?
To v současné době reálné není. Léta se o tom diskutuje. Vznikl návrh, aby se poslanecká místa, která v Evropském parlamentu zbydou po Britech, obsadila na základě jednotné evropské kandidátky. Do příštích voleb se to ale nestihne.
Zatím stavíme na tom, že se snažíme mít mnoho společných bodů. Já národní příslušnost ani příliš necítím. Snažím se zastupovat německé Piráty stejně jako třeba ty české.
LN: Mluvíte o společných bodech jednotlivých pirátských stran. Jaké jsou rozdíly?
Nezažila jsem, že bychom se mezi Piráty v Evropě o něco zásadně přeli. Drobné nuance tu ale samozřejmě jsou. Německo je obecně velmi proevropskou zemí. A v rámci německého spektra jsme my ti nejvíce proevropští. Česko je obecně vůči Evropě skeptičtější. V českém kontextu jsou Piráti zase ti pozitivněji naladění, byť to z německého pohledu často tak nevypadá. Je to dáno i generační perspektivou. Jsou to mladí lidé, kteří umí jazyky, cestují, studují.
Existují i rozdíly v tematických důrazech. Doménou švédských Pirátů bylo vždy autorské právo, Němci se zaměřují na ochranu dat, Češi na boj proti korupci a transparentnost.
LN: Piráti mají ještě jednou společné téma – jít proti establishmentu. Byl to pro vás šok, když jste v roce 2014 byla zvolena do evropské sněmovny a viděla jste, kolik se tu pohybuje lobbistů a jak se politika dělá za zavřenými dveřmi?
Již předtím jsem dva roky pracovala jako praktikantka u švédské europoslankyně Amelie Andersdotterové, takže jsem viděla, že se i s malým počtem poslanců dá docela dost dosáhnout. Podařilo se nám třeba zvrátit výsledek hlasování o dohodě ACTA (dohoda proti padělatelství – pozn. red.), kterou Evropský parlament nakonec neschválil.
Jinak máte pravdu v tom, že tlaky jsou tu velké. Sama často jednám se zástupci filmového a hudebního průmyslu, cítím tlaky, které vyvíjejí jednotlivé země a zástupci Evropské komise. Někdy je to náročné – zrovna nedávno jsme chtěli zpřístupnit více internetových mediaték tím, že by se v některých segmentech zrušilo blokování internetových stránek podle zemí, ale filmová lobby to zvrátila.
LN: Vy ale s těmi lobbisty mluvíte. To vás neposlouchají?
Já jim říkám, že dlouhodobě tím evropskému filmovému průmyslu škodí. V době, kdy jsou tady služby jako Netflix, kdy americký film legálně seženete, zatímco evropský ne, je nesmysl argumentovat tím, že oni chrání evropskou filmovou kulturu.
Lobbistům čelím také protitlakem. Píšu články o tom, jak lobby v parlamentu funguje, radím neziskovkám, jak efektivně působit v politice. Já jsem realista. Lobbismus nikdy neodstraníme. Ale můžeme najít rovnováhu mezi čistě komerčními a veřejnými zájmy.
LN: Není nakonec práce europoslankyně zklamáním?
Zažila jsem tu malá vítězství i velké prohry. Ale je třeba brát to realisticky – zatím jsem jedinou Pirátkou ze 751 europoslanců. Dosáhla jsem víc než mnozí ostatní. Potřebujeme, aby nás tu bylo víc.
