„Hypotéku si dovolit nemůžeme. Pronájmy se pohybují okolo 20 tisíc korun měsíčně. Pokud bych šla na mateřskou, těžko bychom zvládli platit bydlení a všechny věci okolo,“ konstatuje Karla. Plán pořídit si potomka musí počkat. Přední je vyřešit finance.
Tento český pár zapadá do relativně nového evropského fenoménu. Patří ke „generaci tonoucích“. V západní Evropě se používá termín „generace sinkies“ (z angl. „single income, no kids“ – „jeden příjem, žádné děti“). Jedná se o mladé páry, kde oba sice pracují, ale jejich společný příjem představuje pouze ekvivalent jediného slušného příjmu.
Dítě jako riziko
„Jejich mzdy jsou nízké a pracovní podmínky nejisté. Když je pracující člověk chudý, často mu to brání mít děti,“ stojí ve zprávě katolické neziskové organizace Caritas Europa.
Že i v tuzemsku čím dál častěji nejde jen o životní pocit, potvrzuje Hana Maříková ze Sociologického ústavu Akademie věd: „Část populace se potýká s existenčními problémy, má nízké příjmy z výkonu svého povolání, má problémy se zajištěním vlastního či nájemního bydlení a vnímá, že si založení rodiny nemůže dovolit.“
To potvrzuje i Jan Borůvka z Asociace realitních kanceláří: „Tím, že se zdražují nemovitosti k prodeji, zdražují se i nájmy.“
Loňský průzkum agentury Median ukázal, že více než třetina českých domácností by měla problém uhradit nečekaný výdaj ve výši deset tisíc korun. „V jednom jsme v Evropě nadprůměrní. Fakt, že člověk má děti, razantně zvyšuje riziko chudoby“ řekl analytik Daniel Prokop z agentury.
O „generaci tonoucích“ v Evropě katolická organizace Caritas Europa píše: „Máme zde za celá desetiletí první generaci, která se má hůře než její rodiče.“
V 80. letech minulého století byla přitom na Západ od Česka situace opačná. Páry s dvojím příjmem se rozhodly nemít děti, protože si chtěly užívat života. Nyní by potomka partneři chtěli, ale dostávají se do těžké sociální situace.
„V současné době, kdy se zdá, že krize skončila, zůstává mnoho mladých lidí stále v pasti nezaměstnanosti,“ stojí v evropské zprávě. Řecko s mírou nezaměstnanosti 20,5 procenta v listopadu 2017 nebo Španělsko (16,7 %) jsou toho příkladem.
„Na druhé straně roste počet nejistých pracovních míst, sliby flexibility a bezpečnosti zůstávají nesplněny a stále více mladých lidí sice pracuje, přitom ale zůstávají i nadále chudí,“ dodává Caritas Europa. A když nemají mladí kde bydlet a nemají příjmy, z nichž by mohli žít, stává se založení vlastní rodiny jen jejich vzdáleným snem. Podle socioložky Hany Maříkové nízká porodnost zejména ve státech jižní Evropy souvisí s vysokou nezaměstnaností. Rodiny se proto úspěšně rozrůstají třeba ve skandinávských zemích, kde jsou navíc i finančně dostupné školky.
Česká realita je z hlediska ekonomických čísel odlišná (míra nezaměstnanosti 2,7 % je nejnižší v Evropě), avšak zejména kvůli ceně bydlení mají mladí lidé problémy i v Česku. Sociologové se shodují na tom, že řada z nich je se svou situací nespokojená.
Tabulka porodnosti českých žen
Pravidla se rozpustila
Situaci mladých lidí do 30 let ovlivňuje nejen to, zda bydlí ve městě, nebo malé obci. „Šance mladých lidí se čím dál více rozrůzňují. V České republice je to zvlášť vidět,“ říká Martin Buchtík z agentury Median s tím, že za socialismu se rozdíly mezi lidmi obecně uměle zahlazovaly.
Odeznění socialismu v Česku hraje podle něho roli i v jiném ohledu. „Nepsaná pravidla společnosti té doby říkala, co a kdy má kdo dělat. A tato pravidla se rozpustila. Mladí lidé se dostávají do období, kdy jsou zodpovědní jen sami za sebe. Někteří toho využijí k užitečným věcem, jiní to probendí,“ podotýká Buchtík.
Do finanční nouze se proto dostávají lidé ze všech vrstev společnosti. „Z praxe poraden víme, že i ti, kteří vyrůstali v běžné rodině, dnes často neustojí nabídky rychlých půjček a dostávají se do dluhových pastí,“ konstatuje Iva Kuchyňková, sociální pracovnice katolické organizace Charita Česká republika.
„Jedná se přitom o generaci, která dosahuje vyšší úrovně vzdělání oproti generaci svých rodičů. Což ale nutně nemusí znamenat, že má i lepší životní vyhlídky, pokud jde o založení rodiny,“ vysvětluje také Maříková. „To, zda mladí lidé vytvoří pár a založí rodinu, je ovlivněno celou řadou okolností a v zásadě se jedná o mnohovrstevnatý problém,“ upozorňuje socioložka Maříková.
Nelze však přehlédnout, že situace v Česku není tak alarmující jako například v jižní Evropě, naopak se objevují příznivé signály.
Několik dobrých zpráv
Na přelomu tisíciletí patřila Česká republika k zemím s nejnižší porodností na světě. V roce 1999 připadalo na jednu ženu v plodném věku pouze 1,13 dítěte. V posledních letech se situace měnila a míra porodnosti se dostala těsně pod hodnotu 1,6 dítěte na ženu ve věku od 15 do 49 let. Do magické hranice 2,1, která se uvádí jako potřebná hodnota pro prostou reprodukci populace, je sice daleko, ale nalézáme se přibližně uprostřed evropského žebříčku.
Od roku 1990 se zvyšuje průměrný věk prvorodiček. Zatímco tehdy jim bylo okolo 22 let, dnes je to 29 let a u vysokoškolsky vzdělaných žen dokonce přes 30 let. I tak Češky patří k nejmladším prvorodičkám v Evropě. Úplně nejmladšími jsou Bulharky.
Otázkou podle odborníků je, zda neporoste podíl žen, které se rozhodnou dítě nakonec vůbec nemít. V Česku jich je deset procent, na jihu Evropy 25 procent.
