Jak církev řeší sexuální násilí? Před Vánoci se to nehodí, vzpomíná oběť na výmluvu

Když v roce 2013 došlo ke čtvrtému incidentu se sexuálním podtextem, rozhodla se dnes již bývalá kostelnice nátlak ze strany faráře řešit. Nejprve se obrátila na církve, když se jí nedostalo pomoci, zašla na policii a podala na římskokatolického faráře trestní oznámení. Případ skončil tříletým trestem odnětí svobody. Dohru měl však i pro oběť: byla vyloučena ze služby a dodnes se potýká s psychickými problémy. 

Zanevřela na církev

Ještě tři roky poté se snažila žít nadále se svou vírou a církví, které věnovala minimálně třetinu života. Pak ale na ni definitivně zavřela. Došlo jí, že jí v její nejzoufalejší chvíli duchovní nepomohli. Server Lidovky.cz, který natočil o příběhu bývalé kostelnice dokument, se obrátil na církevní představitele s dotazem, jak řeší případy sexuálního násilí. Prostřednictvím e-mailu či diskusí s diváky se totiž k reportérce dostaly vzkazy o dalších neřešených případech. 

Biskupství královéhradecké k věci zaujalo jasný postoj - informace veřejnosti poskytovat nehodlá. Vyjádření tedy zůstalo v nejobecnější rovině. „Každý jednotlivý případ se řeší individuálně a s co největším ohledem na oběť případného činu, tedy i velmi diskrétně, aby nebyla oběť vystavena dalšímu stresu. Na veřejnost zásadně nedáváme konkrétní informace. Pokud to druhá strana tak činí, je to její věc. My diskrétnost zachováváme,“ sdělil mluvčí Pavel Jakub Sršeň.

Oběti Petře P. přesto královéhradecká diecéze nepřímo poslala kritický komentář, a sice, že jí nemohohla pomoci, když je její vztah k biskupství od počátku „nepřátelský“. „Není tedy možné jí v tomto ohledu nějak pomoci se vyrovnat s tím, co se stalo,“ uvedl v krátkosti Sršeň. 

V obecné rovině by podle něj osoba, která by se stala obětí násilného činu ze strany duchovního, nebo osoba, jež by se o takovém skutku dozvěděla, „může a měla ihned informovat generálního vikáře nebo sídelního biskupa“. Zde je třeba připomenout, že přesně to dnes již bývalá kostelnice, vyloučená z dobrovolné služby na faře, dle svých slov učinila. A to již v době, kdy ji církevní „nadřízený“ obtěžoval. Pomoci se jí ovšem nedostalo.

‚Před Vánoci se to nehodí‘

„Bylo mi řečeno, že se to před Vánoci nehodí, protože se blíží doba adventu,“ sdělila během natáčení a následně i před účastníky debaty po promítání dokumentu v Brně. 

Podle Královéhradeckého biskupství se prý církev obětem věnuje. Dokonce je jim prý možné poskytnout i duchovní péči. I to ovšem Petra P. zpochybňuje. Alespoň v jejím případě se tak nestalo. 

Pokud jde o samotné útočníky, má církev také jasné stanovisko. „V okamžiku sebemenšího podezření spáchání jakékoliv formy násilí na druhé osobě ze strany duchovního je tento Biskupstvím královéhradeckým okamžitě postaven mimo službu a nesmí vykonávat nic, co by s ní souviselo. Za skutky takového člověka však nenese Biskupství osobní odpovědnost, nelze je předvídat,“ doplnil Sršeň.

Byť byl farář, který obtěžoval Petru P., skutečně ihned zbaven své funkce, má oběť jisté pochybnosti o jeho dalším fungování. Nezřídka se totiž podle ní stává, že jsou duchovní přestěhováni daleko od místo svého původního působení, aby nebyli tolik na očích. 

Na otázky oběti, zda byl zmiňovaný farář trvale suspendován z církevní funkce po vynesení pravomocného rozsudku a zda je stále v pracovním poměru s římskokatolickou církví, už církev neodpověděla. Stejně tak dotaz, zda probíhá proces laicizace, tedy propuštění duchovního, u církevního soudu, zůstal bez reakce.

A jak církev bojuje se sexuálním násilím na vyšší úrovní? „Církev se závažnému problému sexuálního násilí věnuje dlouhodobě; je to pro papeže, vatikánské úřady, a následně národní biskupské konference jedno z nejdůležitějších témat ve 20. a 21. století,“ uvedl generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl pro server Lidovky.cz s tím, že „církev je jedinou institucí působící na celé planetě, která toto bolestné téma a neomluvitelné případy řeší v rámci svých vnitřních předpisů a dalších aktivit“.

Při posuzování jednotlivých případů je podle generálního sekretáře zásadní pravdivost a odbornost. „Biskupové jmenují ve své diecézi komisi odborníků, kterým svěřují prošetření jednotlivých oznámení (nařčení či obvinění), odborníci musí postupovat velmi rychle (v řádu několika dní) podle pravidel schválených vatikánskou Kongregací pro nauku víry,“ vysvětlil.

Prvotní šetření podle něj vede ke třem možným scénářům. Může jít o naléhavou záležitost, kdy se páchání sexuálních trestných činů jeví velmi pravděpodobné a může hrozit pokračování v trestné činnosti. „Tam je podezřelý rychle postaven mimo službu,“ uvedl Přibyl.

„Pokud je nařčení hodnověrné a čin je stíhán státním právem, oznámí se to státním orgánům činným v trestním řízení. Je potřeba, aby církev dávala důraz na oběti - vyslechla, doprovázela, poslala k odborníkovi, oběti je potřeba v prvé řadě věřit. Více se pak zjistí během šetření. Je potřeba s obětmi mluvit a neignorovat je. Presumpce neviny pro obviněného je samozřejmostí,“ uvedl Přibyl.

V druhém případě nejde o urgentní záležitost, ale je prokázaná hodnověrnost nařčení. „Musí se provést opatření proti pokračování trestné činnosti, třeba postavením podezřelého mimo službu,“ nastínil případný postup Přibyl.

Podle třetího scénáře načrtnutého Českou biskupskou konferencí (ČBK) se nařčení neprokáže jako hodnověrné, a tehdy převáží presumpce neviny. 

‚Potřeba neignorovat oběti’

Konkrétní případ Petry P. odmítl Přibyl komentovat s tím, že místně případ spadá do gesce Královéhradeckého biskupství. Sama Česká biskupská konference tuto záležitost tedy řešit nechce.

„Práce s obětmi, pokud je možná a jsou pro ni vytvořeny podmínky, je nedílnou součástí církevních postupů v případech sexuálního násilí. Na druhou stranu: Je-li v některých případech násilí či zneužívání následkem nedostatečné lidské zralosti dospělého člověka, jak dnes mnohdy právem učí psychologie, lze na to poukázat, ale zralost nezralých dospělých nelze ‚zařídit‘ ani v církvi, ani kdekoliv jinde,“ doplnil generální sekretář ČBK.