Anglie je zaplavená nemocnými štěňaty z českých množíren, říká jejich zachránkyně

Lidovky.cz: Roste, nebo klesá počet množírem v Česku? Se statistikami je to tu asi těžké…
Ano, statisticky je to opravdu složité, protože z hlediska zákona ani pojem množírna neexistuje. Je to termín, který používají média a dobrovolnické organizace, jako jsme my. Dle mého názoru je ten trend stoupající, a hodnotím tak na základě počtu přijatých zvířat z množíren, který se každý rok zvyšuje. A tato zvířata jsou v stále horším stavu. Bohužel je tento trend nastavený rostoucí poptávkou. Kdyby ta poptávka nebyla, množírny by tolik neprosperovaly.

Lidovky.cz: Myslíte si, že je to vyloženě tím, že je více množíren, nebo že se jen ročně podaří zachránit více psů než v minulosti?
Je to opravdu těžké říct. Počet štěňat z množíren, který se nabídne pro náš trh, je jen zlomek, většina se ilegálně prodá výkupcům, kteří pak štěňata za nízkou cenu nakoupí ve velkém množství, v nízkém věku odebírají od mámy, naloží do kamionu a vyváží je na západ, do Německa, Anglie nebo Itálie. Většinou počítají se zhruba 30% ztrátou. Zisk spočívá v tom, že u nás se odkoupí štěnátko za cca 3000 korun, ale v cizině se prodává za 800 až 1000 eur (v přepočtu zhruba 21 000 až 26 000 korun). Například Anglie je našimi nemocnými štěnaty zaplavená a lidé jsou tam nešťastní, když si koupí štěně z množírny, a pak dají mnohonásobné sumy za veterináře. 

Lidovky.cz: Jak moc lidé u nás i v zahraničí o činnosti množíren vědí?
Mnohdy to lidé ani v zahraničí nevědí. Osvěta se každopádně už i tam začala šířit, dokonce skrz média. Ale i tak, stejně se to děje. Feny celý život prožijí v množírně, kde jen rodí. Jakmile nemohou rodit, tak jsou buď vyhozené, nebo jinak zlikvidované nehumánním způsobem. V lepším případě volají chovatelé přímo některé z dobrovolnických organizací, že tam mají například deset vyřazených fenek a kam je mohou přivézt, což je ale špatně, že si je (dobrovolníky, pozn. red.) takhle některé organizace vlastně vycvičily.

Lidovky.cz: Co legislativní opatření? Jaké jsou reálné postihy za vedení ilegální množírny?
Právní postup je strašně těžký. Krajská nebo státní veterinární správa nemůže vstoupit do objektu, který majitel označil za obydlí. Dokonce i policie smí vstoupit na místo, které je označeno jako obydlí, jen v případě, že je tam podezření na týrání zvířete. Je tedy velmi těžké kontrolovat i ty množírny, o kterých se ví. Krajská veterinární správa může plánované kontroly provádět jen tam, kde se živnostník, tedy chovatel, přihlásí na živnostenský úřad a zřídí si živnost pod pojmem chov a výcvik zvířat. Pokud veterinární správa nemá evidovaný chov, nemůže vykonat kontrolu. Legislativní proces je velmi komplikovaný a roztříštěný.

Lidovky.cz: Co se podle zákona označuje za týrání zvířat?
V zákoně na ochranu zvířat jsou jen tři podmínky. Jednak musíte zvířeti zajistit vhodné podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete. Dále každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav. Také je zakázáno chovat zvířata, která mají nějakou genetickou vadu. Na to se ale nedbá. Všechno jsou to ale tak všeobecné podmínky, že dnes může rozmnožovat zvířata prakticky kdokoliv.

Lidovky.cz: Jak se dozvídáte o množírnách?
Dobrovolníci, kteří mapují tyto množírny, se o tom nejčastěji dozvídají od lidí, kteří si v dobrém koupí štěně a pak zjistí, že je velmi nemocné. Nebo to nahlásí nějaký soused. Dobrovolníci se většinou vydávají za kupce štěnat a přijdou za množitelem, ten je často neopatrný a pozve si ho k sobě. Pak dobrovolník získá  tajně nějaký obrazový materiál. Teprve potom může na základě důkazů zavolat krajskou nebo státní veterinární správu, veterináře a také policii na základě podezření z týrání zvířat. Policie sice situaci zhodnotí, ale stejně má vždycky poslední slovo veterinární správa, které mnohdy stačí, že má pes misku s vodou a jídlem. To, že je v totálně hrozném stavu, už mnohdy neřeší. Chovatel většinou dostane jen doporučení, že má navštívit veterináře.

Lidovky.cz: Není přístup veterinární správy trochu laxní?
Je to jen dozorující orgán, který kontroluje a eviduje nahlášené chovy, nemůže ukládat tresty. U nenahlášených chovů, ke kterým jsou přivolaní, jen zhodnotí stav a dají doporučení. Pro nás jako dobrovolnické organizace je to opravdu demotivující. Velkým problémem je ale fakt, že veterinární správa nemá oporu v zákoně. Dalším problémem je, že provozování množírny není z hlediska zákona trestný čin. Majitel množírny nedostane finanční pokutu, nebo dokonce ani zákaz chovu, přitom je to týrání zvířete. Většinou se tak činnost vyhodnotí jako přestupek.

Lidovky.cz: Jaké legislativní změny by mohly pomoci v řešení problému s ilegálními množírnami?
Hodně dobrovolníků, včetně mě, bojuje za to, aby fungovalo celoplošné čipování psů s centrálním registrem, kde u každého čipu bude muset být uvedeno jméno majitele. Dnes existuje asi 19 soukromých registrů, kde vám sice psa očipují a zaregistrují, ale pokud si to nepřejete, není číslo čipu spojeno s vaším jménem.

Lidovky.cz: I tak by se ale chovatel z množírny mohl rozhodnout, že svá štěňata prostě nepřizná a očipovat nenechá. K jaké změně by tedy došlo?
Mohla by tam nastat trestněprávní rovina. Pokud neočipujete psa dejme tomu do dvou měsíců, tak by to mohlo být klasifikováno jako porušení zákona.

Lidovky.cz: Jak nejčastěji vypadají psi z množíren? s jakými nemocemi se dostanou k majiteli nebo k vám do organizace?
Když se k nám do Frbulu dostanou štěnata, z 90 % je to proto, že jsou tak nemocná, že jsou pro chovatele nepoužitelná. Mámy přicházejí v dezolátním stavu, mají vytahané cecíky, nádorová onemocnění, záněty v očích, uších, mnohdy jsou naprosto bez chlupů, s kožními onemocněními, nebo s prakticky shnilými zuby. Feny také často procházejí několika císařskými řezy. Měli jsme případy, že nechali rodit slepou nebo i ochrnutou fenu. Poměrně často se stává, že k nám přicházejí feny, které jsou nadopované ženskými hormony, aby dokázaly porodit i čtyřikrát za rok, což feny naprosto vysiluje.

Lidovky.cz: Mohou se psi ještě uzdravit poté, co si je přebíráte do své péče?
Regenerační schopnost u nich je překvapivě vysoká. Věnujete jim spoustu času a pozornosti, nejvíc veterinární péči, ale pes vám to ihned začne vracet. Po psychické stránce nastává regenerace většinou rychle a dokážeme je plnohodnotně vrátit do života.

Lidovky.cz: V jakém věku odebírají chovatelé štěně od matky?
Je důležité, aby štěně zůstávalo s matkou aspoň osm týdnů, protože socializace s ní je velice důležitá. Například když matka hryzne štěně, ono ví, jak hryznutí bolí a ví, že to nemá dělat ani u vás doma. Brzké odebrání štěněte je pro matku i štěně psychicky bolestné.

Lidovky.cz: Je nějak stanoveno, kolikrát maximálně může fena za svůj život rodit?
Ano, u papírových psů je. Platí pravidlo, že fenka plemene do 50 cm v kohoutku může rodit od ukončeného 14. měsíce do 8. roku života, a to třikrát za dva roky, u větších plemen může až od ukončeného 17. měsíce. Bohužel v množitelském byznyse rodí fenka, dokud může.

Lidovky.cz: Jsou nějaké trendy v nejčastěji množených plemenech?
Teď je hitem francouzský buldoček. Obecně všechna malá bytová plemena jako mops nebo jorkšír, protože jsou nenároční na pohyb i prostor.