Lidovky.cz: Kdy poprvé jste zaregistrovala, že se u jezera něco děje?
Bylo asi kolem půl třetí, kdy jsem plavala v jezeře a zaslechla jsem křik na pláži. Zaregistrovala jsem paní vietnamského původu ve výrazném červeném oblečení a klobouku, jak volala do vody a pobíhala po pláži. Vzápětí jsem si všimla i druhé podobné osoby, jak pobíhala a křičela.
Ředitel areálu pochybení odmítáŘeditel areálu Lhota Robert Nedvěd odmítá, že by jeho personál při utonutí dvou chlapců jakkoliv pochybil. „Dostali jsme informaci, že se děti ztratily, ne že jsou ve vodě. Matky neukazovaly na vodu, ale myslely si, že děti jsou někde v okolí,“ popsal Nedvěd serveru iDnes.cz. Zároveň se podivoval nad tím, že si deset Vietnamců nedokáže uhlídat své děti. Tím, že zaměstnankyně odmítla požádat návštěvníky k odchodu, podle ředitele nepochybila. „Stává se alespoň jednou týdně, že se zde ztratí nějaké dítě, obvykle se do deseti minut najde. Není možné, aby se lidi vyháněli z vody pokaždé, když se někdo ztratí,“ dodal ředitel se slovy, že zaměstnanci areálu udělali maximum. |
Lidovky.cz: Co volaly?
Bylo mi jasné, že volají jména dětí. Jenže vzhledem k tomu, že jsem jim nerozuměla, nevěděla jsem, co říkají. Všichni se otáčeli, ale každému to bylo tak nějak jedno, když nerozuměli, co se děje. Když jsem vylezla na břeh, všimla jsem si, že paní pláče.
Lidovky.cz: Šla jste za ní?
Chtěla jsem za ní jít, ale ona mezitím běžela ke kanceláři. Tak jsem si vzala věci a následovala ji. Viděla jsem, že tam na lavičce sedí pán, Vietnamec, pravděpodobně partner nebo někdo z rodiny. Měl slzy v očích, něco říkal. Mezitím se tam objevila žena, která překládala. Naklonila jsem hlavu do kanceláře a paní, která v ní seděla, jsem se ptala, co se děje a jestli mohu pomoct.
Lidovky.cz: Její reakce?
Vylezla a řekla: Víte co, ony se jim ztratily děti, ale to se určitě zaběhly, se najdou. Na otázku, jestli je hledají a volala už policii mi odpověděla, že už to řeší a není třeba se obávat, že někde vylezou.
Do toho tam přistoupila paní v plavkách kolem 50 let. Stoupla si k plotu a křičela na Vietnamku, která byla naprosto v šoku: Prosím vás, co tu hysterčíte? Co se válíte po zemi? Snad děcka ještě neumřela, ne?
Jezero Lhota a na mapě vyznačená dětská pláž, kde se ve čtvrtek utopili dva chlapci.
Mezitím stejná paní z kanceláře hlásila do rozhlasu, že se ztratily dvě vietnamské děti. První, co v rozhlase zaznělo, bylo: Dva sedmiletí chlapci, ať se dostaví okamžitě do kanceláře. Později zahlásila, že se ztratili dva kluci vietnamské národnosti a kdo je uvidí, ať je pošle do kanceláře.
Následně, když jsem se znovu ptala, jak se mohu zapojit do hledání, mi řekla: Nijak, my si to tu vyřídíme. Tak jsem jí řekla, ať mi aspoň napíše číslo do kanceláře, že oběhnu jezero a zeptám se ostatních. Vydala jsem se už v nervozitě po pláži, chodila jsem tam jako skautka a ptala se lidí, jestli neviděli vietnamské děti.
Lidovky.cz: Jak se zachovali?
Když jsem chodila a rozdávala číslo, nikdo se nezvedl, že by šel a projevil jakoukoliv aktivitu. Nezaregistrovala jsem ani, že by tam pobíhal někdo z personálu. Vedle dětské pláže, kde se to stalo, často polehávají mladiství. Je tam totiž stánek s občerstvením, u kterého hraje hudba.
Běhala jsem mezi nimi a už jsem z jejich reakcí byla naštvaná. Mnoho z nich na mě koukalo, potahovalo z cigarety a říkalo: Aha, nějací fakani se ztratili? Vietnamci, jo? Ti si neumí ani děcka hlídat. Ve mně to vyvolávalo hodně negativní pocity, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Dále jsem se dostala na nudapláž, kde mě reakce některých lidí také velmi překvapily. Nějaká paní na mě dokonce halekala, ať vypadnu, když mám na sobě plavky.
Procestovala jsem pár zemí a občas se stane, že se člověk u takové situace ocitne. Fascinuje mě ale reakce českých lidí, kteří jsou nečinní, lhostejní a nedokážou včas zareagovat.
Lidovky.cz: Kde byl v tu chvíli plavčík?
Osoba, která nosila tričko s nápisem plavčík, byla evidentně k nezastižení. Několikrát vyhlašovali místním rozhlasem, ať se dostaví. Nevím to jistě, ale myslím si, že na celý areál byl pouze jediný plavčík, nikdo jiný. Nevšimla jsem si přitom u něj, že by při hledání skočil do vody. Že by kdokoliv zareagoval tímto stylem. Přiznám se, že ani já ne. Nevím, proč to někoho nenapadlo.
  |
Personál místo toho neustále opakoval, že si děti určitě hrají na souši, že se to děje pořád. Stále všechny utvrzoval, včetně paní překladatelky. Té říkal, aby rodičům přeložila, že jsou děti na břehu. Hlavně ať ale nehysterčí a nevyvolávají paniku.
Lidovky.cz: Kdy dorazili policisté a záchranáři?
Po chvíli. Přijeli dva policisté a sanitka. Sami ale nevěděli, co dělat. Policisté říkali, že nic nezmůžou, když jsou na celé jezero jen dva. Patrně byli sami v šoku. Bylo vidět, že jsou hodně zmatení z reakcí vietnamské rodiny, které byly opravdu hlasité a srdcervoucí. Nakonec alespoň na můj popud řekli paní z kanceláře, ať vyhlásí, aby šli lidé ven z vody. Ta odmítla se slovy, ať si to vyhlásí sami, což tedy udělali. Lidé se několik minut plácali líně z vody a divili se, proč je otravují.
Mezitím přijeli hasiči s čluny. Spustili je na vodu a začali prošťourávat prostor mezi molem na šlapadla a dětskou pláží. Za dalších zhruba deset až patnáct minut dorazili potápěči. Nasoukali se do obleků. Už ani nespěchali. Nejspíš věděli, že je pozdě. Trvalo to asi dalších deset minut, když se jeden potápěč vynořil, dal gesto a bylo jasno. Záchranáři běželi s baťůžky, začali okamžitě roztahovat plachtu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem tam chvíli předtím plavala a začalo mě hryzat svědomí, že jsem o ně mohla aspoň zavadit nohou, ale nic se nestalo.
Lidovky.cz: Co to udělalo s rodiči dětí?
Maminka, jak zaregistrovala z auta vybíhající záchranáře, hystericky vylítla. Chtěla běžet na pláž. Nakonec ji policisté chytli, ale to jim to museli říct ještě lidé, aby jí v tom zabránili. Pláč a reakce byla natolik emotivní a silná, že jsem se sbalila a odešla.
Lidovky.cz: Co ostatní?
Přes zaslzené oči jsem viděla, že tak polovina lidí koukala s kelímkem piva a spousta z nich si to natáčela s úsměvy na rtech. Slyšela jsem tatínka, jak synovi říká: Pojď, já ti ukážu, jak to probíhá, když je pořádná akce. Taková byla reakce, jako kdyby tam byl cirkus.
Lidovky.cz: Zmínila jste, že místo, kde k tragédii došlo je označováno jako dětská pláž. Jak je tedy možné, že tam došlo k něčemu podobnému?
Je tam pod vodou vytvořen násyp. Když jdete několik metrů přímo, tak je hloubka stále malá. Ovšem na bočních stranách toho násypu jde dno prudce dolů. Pro dospělého je hloubka víc jak po krk. Pro mnoho rodičů je to tak matoucí, protože pokud leží na pláži v úrovni, kde se chlapci utopili, vidí po pravé straně, jak jsou malé děti daleko od břehu a stále v hloubce po kolena.
Sama jsem byla svědkem několik týdnů nazpět, jak se tam topilo na stejném místě malé dítě. Nějaký pán si toho naštěstí všiml a zavčasu chlapce vytáhl z vody. Pokud to chtějí označovat jako dětskou pláž, měl by tam být upraven terén nebo upozornění, že jde o nebezpečné místo.
Lidovky.cz: Myslíte, že kdyby nešlo o vietnamské matky, ale české, že by reakce lidí byla jiná?
Snažím se nemívat předsudky, ale co jsem pochopila z těch reakcí, tak asi ano. Jakmile lidé zaslechli, že jde o Vietnamce, padaly komentáře o tom, že to je jiná nátura. Osobně jsem tuto vietnamskou rodinu viděla na jezeře několikrát a neměla jsem pocit, že by děti zanedbávala.
