Brigádní generál Miroslav Hlaváč (53)Absolvent londýnské Royal College of Defence je původní vojenskou profesí dělostřelec. Nyní působí jako zástupce náčelníka generálního štábu Aleše Opaty. V letech 2010 až 2016 velel 4. brigádě rychlého nasazení v Žatci. Prošel si misemi na Balkáně. V roce 2011 vedl 7. provinční rekonstrukční tým v afghánském Lógaru.  |
LN: V Afghánistánu jste před lety velel jednotce v provincii Lógar. Zažil jste podobnou situaci jako naši vojáci ze základny Bagrám?
Jel jsem v koloně, která byla napadena. Navíc naše sousední jednotka působící v provincii Vardak zažila obdobný incident ve stejné době, kdy jsem velel v Lógaru. Jedno z jejích vozidel tehdy najelo na nástražný výbušný systém. Následkem byli zranění vojáci, jeden z nich zemřel. Tehdy jsme jim to pomáhali řešit, osobní zkušenosti tudíž mám.
LN: Jak reaguje jednotka bezprostředně poté, co je napadena?
Pro vojáky přímo na místě je to samozřejmě šok, ale takový, který mají „nadrilovaný“. To znamená, že díky výcviku přesně vědí, co mají v tu chvíli dělat. Klíčem je o ničem nepřemýšlet a najet na rutinu: okamžitě zajistit prostor, pomáhat raněným vojákům a přijímat další opatření.
LN: Předpokládám ale, že po návratu na základnu na ně všechno s odstupem času dopadne.
To je pravda. Začnou přemýšlet, co se stalo. Každý si to sám v sobě rozebírá, mluví o tom spolu. Moje zkušenost je taková, že podobný incident jednotku ještě více semkne. Nezažil jsem ani nevím z doslechu o žádné jednotce, že by ji taková událost nesemkla nebo naopak demoralizovala.
  |
LN: Je lepší, aby v takovou chvíli byli vojáci co nejvíce spolu a nikdo se neizoloval se svými myšlenkami někde v koutě?
Na to jsou hlavně kaplani. S vojáky jsou dlouhodobě, absolvují s nimi už výcvik, takže je znají. Snaží se vojáky rozmluvit. Se svými jednotkami hovoří i velitelé. Čím víc o tom vojáci mezi sebou mluví, tím je to pro celé jejich společenství lepší. V rámci toho se opravu hlídá, aby někdo nevysedával sám. Na druhou stranu to ale ani moc nejde – vojáci bydlí po skupinkách, ne sami.
Vyjádřete svou vzpomínku, kondolenci či poděkování padlým vojákům - po kliknutí na banner.
LN: Co může udělat velitel, aby své lidi po ztrátě kamarádů povzbudil?
Daná jednotka, která při incidentu byla, dostane nějaký čas, aby se sebrala. Vyčistí si zbraně, ošetří techniku. Mají také čas na odpočinek, aby se vyspali a podobně. Se všemi se pak událost vyhodnocuje a rozebírá.
LN: Na útok reagovali prezident, premiér i další politici. Všichni vesměs v tom smyslu, že vojáci v misích jsou hrdinové. Pomáhají kladné ohlasy?
Rozhodně. Takováto podpora z úst nejvyšších představitelů a dalších politiků je celkem zásadní. A to nejen pro vojáky přímo v Afghánistánu, ale i v ostatních zahraničních operacích. Nakonec i pro armádu u nás doma.
Celý rozhovor s generálem Miroslavem Hlaváčem čtěte v úterních Lidových novinách.
