Pražská policie od června prověřovala případ údajných dvou znásilnění, ke kterým mělo dojít v minulosti v prostoru pražského Autonomního sociálního centra Klinika. Těch se podle zprostředkované výpovědi dvou žen měla dopustit transgender aktivistka Marie Feryna, známá též pod původním jménem Jiří Feryna (server Lidovky.cz bude v následujícím textu používat výlučně ženský rod - pozn. red.) . Na Ferynu podal trestní oznámení starosta městské části Praha 3, kde Klinika sídlí.
Případ odložen
Policie ovšem případ odložila. „Kriminalisté zjištěné skutečnosti a shromážděné podklady posoudil samostatně i v jejich souhrnu. Přičemž nebylo zjištěno, že by byly v daném případě naplněny znaky skutkové podstaty některého z trestných činů. Celá věc tak byla v souladu s Trestním řádem uložena,“ uvedl pro server Lidovky.cz mluvčí pražské policie Jan Rybanský. Další podrobnosti k případu již nesdělil.
Starosta Prahy 3 Alexander Bellu (ODS), který proti Klinice dlouhodobě vystupuje, se k nově zveřejněné informaci vyjádřil následovně: „Věřím policii, ale nejsem si jistý, zda v tomto momentu pro ni nebylo jednodušší celou věc smést ze stolu, zvláště, když jde o tak citlivou mediální záležitost. Všichni aktéři se jasně vyjádřili, že šlo o znásilnění. Tím pádem buď k němu skutečně došlo, anebo došlo k šíření poplašné zprávy. Považuji to za další z celé řady selhání státu v kauze takzvané Kliniky.“
V červnu reagoval na otevřený dopis kolektivů SdruŽeny a Prázdné trůny, v němž se psalo o znásilnění na Praze 3. „Jelikož mi není známo, že by orgány činné v trestním řízení v této věci již činily, považuji za svou občanskou povinnost je k tomu vyzvat,“ uvedl tehdy Bellu, proč se rozhodl oznámit věc policii.
Aktivisté ze sdružení Prázdné trůny v textu, který je dohledatelný na jejich facebookové stránce i webu, popisují incident bez bližších podrobností.
„Tento dopis je výsledkem potřeby promluvit o tématu v našich kruzích často komunikovaném pouze směrem ven. Adresujeme jej jedné z výrazných postav veřejného života a aktivistického hnutí v Česku – Marii Feryně, ale nejen jí. Nechceme nijak shazovat práci, kterou vykonala ve prospěch utlačovaných lidí u nás, ale považujeme za nutné veřejně upozornit na hrubý nesoulad mezi proklamovanými postoji a skutečným chováním v reálném životě,“ napsali bez dalších informací nepodepsaní autoři.
Znásilnit měla jednu z autorek dopisu
Marie Feryna, která se narodila jako muž a svou identitu vnímá jako ryze ženskou, podle nich před časem publikovala na svém blogu příspěvek, který následně stáhla. Dnes již není možné ho dohledat.
„V něm velmi opatrně přiznala, že na Klinice napadla členku kolektivu a pokusila se ji znásilnit. Napadená však mluví o znásilnění, ne o pokusu. Marie zároveň tvrdila, že se napraví a vyhledá odbornou po moc. Mnoho čtenářů jí tenkrát vyjádřilo podporu. I přes tento slib se podobná událost opakovala,“ stálo v textu sdružení. Marie Feryna měla dle vyjádření aktivistů znásilnit jednu z autorek otevřeného dopisu.
„Zpočátku jí tvrdila, že si nic nepamatuje a popírala vinu, později připustila, že skutek spáchala. Pokoušela se vše ututlat a vyhýbala se konfrontaci. K tomu používala i citové vydírání a výhrůžky sebevraždou,“ uvádí spolek SdruŽeny a Prázdné trůny s tím, že cílem tohoto dopisu není diskreditace konkrétní osoby, ale odmítání údajného umlčování přeživších sexuálního násilí.
Feryna se nakonec k textu dvou spolků vyjádřila prostřednictvím textu, který pak zveřejnila na internetu. „Období, kdy se uvedené činy měly stát, pro mě bylo obdobím počínajících silných psychických problémů, tj. postupně sílících úzkostných a depresivních stavů, jež jsem ale tehdy neřešila skrze psycho- či farmakoterapii, nýbrž skrze zvýšenou konzumaci alkoholu, spojenou se zvýšenou a nezvladatelnou pracovní aktivitou. Tento neudržitelný styl života se na mně přirozeně začal projevovat, včetně zhoršení mých psychických problémů, jež jsem mohla – nikoli záměrně – přenášet i na ostatní lidi v mé blízkosti,“ napsala.
  |
Vyjádřila také lítost nad tím, do jaké fáze se celá situace dostala. „Jestliže jsem dotyčným ublížila, nesmírně mě to mrzí. Nikdo si nezaslouží trpět, tím méně pak ti utlačovaní. Vzhledem k tomu, jak se celé kauzy s vděkem chytila bulvární a dezinformační média, musí být dotyčné pod nepředstavitelným tlakem, tím spíše také proto, že situaci pro vlastní zviditelnění či politickou agendu využívají lidé, kterým rozhodně nejde o dobro společnosti,“ napsala s tím, že je potřeba sexualizované násilí řešit.
Bellu ovšem odmítl z pozice starosty přihlížet pouhým vyjádřením. Údajné oběti se trestní oznámení přitom rozhodly nepodávat. Sdružení Prázdné trůny ovšem motivaci starosty Prahy 3 zpochybňuje, podání trestního oznámení vnímá jako politický krok, který nemá nic společného se starostí o dobro údajných obětí.
K popisovanému incidentu se již v černu vyjádřili nejrůznější politici i organizace. Samotné centrum Klinika vydalo prohlášení, ve kterém uvádí, že její zástupci chtěli respektovat přání žen, které sepsaly otevřený dopis. Z toho důvodu celou věc neoznámili policii
K záležitosti vyjádřil svůj postoj například i bývalý premiér Mirek Topolánek. A to velmi svébytným stylem. „Takže: úchyl se prohlásí ženou, vetře se do ryze ženské společnosti a řádí. K tomu slouží „svobodná volba pohlaví“?! Takhle vypadá zánik civilizace?“ uvedl na svém twitterovém účtu.
Organizace Ferynu vyloučila
K situaci se musela čelem postavit také organizace Trans*parent, která sdružuje transgender osoby. Feryna byla totiž jedním z jejích členů. „Privátní i veřejnou cestou se k nám dostaly informace od lidí, kteří se podle svých slov stali terčem sexuálního útoku a obtěžování ze strany jedné z našich členek. Protože takové chování je v ostrém rozporu s tím, co Trans*parent vyznává a co reprezentuje, chceme se k situaci postavit jednoznačně,“ stojí v prohlášení organizace.
Po zvážení všech dostupných informací se její vedení rozhodlo Ferynu z jejich řad vyloučit a „zamezit její účasti na našich příštích aktivitách“.
CELÉ ZNĚNÍ DOPISU OD TRANSGENDER AKTIVISTKY„Období, kdy se uvedené činy měly stát, pro mě bylo obdobím počínajících silných psychických problémů, tj. postupně sílících úzkostných a depresivních stavů, jež jsem ale tehdy neřešila skrze psycho- či farmakoterapii, nýbrž skrze zvýšenou konzumaci alkoholu, spojenou se zvýšenou a nezvladatelnou pracovní aktivitou. Tento neudržitelný styl života se na mně přirozeně začal projevovat, včetně zhoršení mých psychických problémů, jež jsem mohla – nikoli záměrně – přenášet i na ostatní lidi v mé blízkosti. Ona „výhrůžka sebevraždou“, jak se v dopise uvádí, ovšem výhrůžkou nebyla – nebýt pomoci rodičů a blízkých, sebevraždu bych nedávno pravděpodobně opravdu úspěšně realizovala. V současnosti podstupuji farmakoterapii a nastupuji též na psychoterapii, abych v budoucnu znovu zvládla žít běžný život a naplňovat ideje, které jsem, jak dopis zmiňuje, hlásala a zastávala. Z chvil, kdy se popisované situace měly odehrát, si vzhledem k silné intoxikaci alkoholem nic nepamatuji, nemohu se k nim konkrétně žádným způsobem vztáhnout. Mluví-li dopis o článku na mém blogu, z něhož jsem článek zhruba po půl roce po zveřejnění doopravdy stáhla, vztahuji se k incidentu pouze na základě toho, co mi dotyčná osoba sama sdělila. Stejně tomu je i v případě druhém, vycházím pouze z toho, co mi daná osoba sděluje. Nemohu se přiznat k něčemu, co si nepamatuji. Je mi líto, do jaké fáze se celá situace dostala. Jestliže jsem dotyčným ublížila, nesmírně mě to mrzí. Nikdo si nezaslouží trpět, tím méně pak ti utlačovaní. Vzhledem k tomu, jak se celé kauzy s vděkem chytila bulvární a dezinformační média, musí být dotyčné pod nepředstavitelným tlakem, tím spíše také proto, že situaci pro vlastní zviditelnění či politickou agendu využívají lidé, kterým rozhodně nejde o dobro společnosti. S lidmi, jimž jsem dle dopisu ublížila, jsem připravena se v bezpečném prostředí setkat, případně s nimi komunikovat prostřednictvím jiných osob. Pochopím, když odmítnou, případně že ke konfrontaci vzhledem k nastalé mediální smršti nedojde v řádu například týdnů. S tím, že je potřeba sexualizované násilí řešit, nikoli jen v nehierarchických kolektivech, ale plošně ve společnosti, s kolektivy plně souhlasím a doufám, že byť dopis fakticky míří pouze na mé jméno a na mou osobu, dotkne se i těch ostatních, jimž je dle autorů a autorek dopisu adresován.“ |
