Smrt tří vojáků, jak zdůrazňuje, nebyla zbytečná. „Člověk, který jde do armády, v sobě musí mít něco, co jej nutí sloužit své vlasti,“ uvedl Cekul k jejich památce během osobního setkání s reportéry serveru Lidovky.cz. Ti měli možnost přihlížet pietní akci za mrtvé vojáky před celou nastoupenou jednotku. Ta proběhla bez těch, kteří slouží na misi v Afghánistánu a jejich návrat se očekává až na podzim.
Podplukovník Cekul si odvahy u mužů, kteří padli na zahraničí misi, nesmírně váží. Také četař Jiří Bohuslav z táborské jednotky vzpomíná na kamarády, zvlášť Marcina, jen v tom nejlepším. „Rozhodně to byl spolehlivý a zodpovědný člověk. Rozhodně se na něj dalo vždycky spolehnout. Byl to prostě správný chlap.“
  |
Ani rotmistr Jan Tobiášek z Tábora si nevzpomíná na jeho jedinou negativní vlastnost. Marcina poznal, když nastoupil do Tábora, jako technik roty. „Oba jsme byli řidiči. A on se pak stal velitelem družstva. Uměl si udělat svoji práci,“ líčí Tobiášek s velký obdivem.
Jakožto vedoucí dokázal mít Marcin velký respekt. „Měl rád svůj řád. Byl nerad, když jsme ten řád nějak kazili. To se mi na něm strašně líbilo,“ líčí rotmistryně Saskie Musilová. I když měl často práce až nad hlavu, vždycky si dokázal najít čas na své kolegy a pomoct jim.
„Martin byl férový a rovný chlap. Uměl si udělat čas na nově příchozí kluky. Třeba i na mě, když jsem přišel jako nováček,“ vzpomíná na něj s úsměvem na tváři svobodník Vít Němec. Patrik Štěpánek a Kamil Beneš byli v týmu též velmi oblíbení. Ostatní vojáci si vážili toho, že se na ně dá vždycky spolehnout. Uměli prý odvést skvělou práci.
