Lidovky.cz

Armádní expert: Výzvy ke stažení z Afghánistánu jsou návod pro džihádisty, že mají zabít ještě pár vojáků

Česko

  5:00
Praha - V pondělí zemřel v Afghánistánu zemřel kynolog v hodnosti rotného Tomáš Procházka, který vykonával takzvaný taktický mentoring u afghánských ozbrojených složek. Přesto na něj zaútočil člen afghánské armády. „Pokud působíte ve vnitřním ozbrojeném konfliktu, což v Afghánistánu platí, pravidelně se vám bude stávat, že bude část domácích sil někým infiltrována, nebo že někomu lidově řečeno přeskočí,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz bezpečnostní analytik, podplukovník Otakar Foltýn z Generálního štábu Armády České republiky.

Bezpečnostní analytik GŠ Otakar Foltýn. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Lidovky.cz: Politici v reakci na pondělní zabití českého vojáka začali spekulovat, zda by nebylo lepší naše působení v Afghánistánu omezit či dokonce ukončit. Je ten sled útoků na české vojáky podnětem pro takové debaty?
K politickým otázkám se nemohu vyjadřovat. Z hlediska vojenského pro to není nejmenší důvod. Pokud po vás nepřítel střílí, chce abyste ustoupili. Takže to přesně udělat nesmíte. Navíc pokud se ty incidenty sešly náhodně a nejsou na sebe navázané, pak po vojenské stránce takovým úvahám nerozumím. Jste prostě ve válečném konfliktu, ve kterém vyhrajete, pokud lépe střílíte a déle vydržíte. A my střílíme lépe a déle vydržíme také.

Lidovky.cz: Jaké jsou hlavní cíle mentoringu na zahraničních misích?
Mentoring může mít celou řadu podob, záleží na typu a úkolech jednotky, kterou mentorujete. Nejlepší výsledky z hlediska poměru vynaloženého úsilí k získanému výkonu je u afghánských speciálních jednotek. Statisticky okolo 95 procent zásahů proti Tálibánu provádějí právě speciální jednotky afghánské armády nebo afghánské policie. Největší přínos má tedy výcvik a mentoring právě těchto jednotek.

Vyjádřete soustrast rodinám padlých českých vojáků v zahraničních misích. Klikněte zde:

Pieta za padlé vojáky

Lidovky.cz: Chyběli bychom jako alianční partneři?
Jsme ceněný spojenec, co se týče mentoringu dokonce vysoce ceněný. Máme tam 340 vojáků, mandát máme na 390. Nicméně celkově se v Afghánistánu nachází 16 tisíc spojeneckých vojáků, takže by se to bez nás nezhroutilo. Byla by to ale neskutečná zbabělost. Nechci hodnotit politickou rovinu, ale z hlediska vojenského jasně říkáme, že jsme připraveni zůstat, jak dlouho bude třeba a jak dlouho budeme mít mandát.

Za sebe bych dodal, že respektuji debatu o působení v zahraničních operacích jako zcela legitimní a potřebnou. Ale výzvy ke stažení právě v okamžik utrpěné ztráty jsou návodem radikálním islamistům, že mají zabít ještě pár vojáků a zdrhneme. Vojáci se ale vzdávat v žádném případě nebudou. Ostatně je tu jedno číslo, které mluví za vše. Ani jeden z nasazených vojáků včetně těch, kteří byli raněni, nežádá stažení z mise. Až zase bude někdo moudře promlouvat o Mnichovu, je dobré si uvědomit, že vojáci to nezabalili. Naše tradice nestojí na figurkách jako je Švejk, ale na osobnostech jako byl Kubiš.

Lidovky.cz: Takže se dá říct, že až nyní poznáváme tvář konfliktu v Afghánistánu? Že se nám tyto incidenty trochu vyhýbaly?
To si nemyslím. V roce 2014 jsme také zaznamenali velkou ztrátu, v minulosti také. Je to čtrnáctý voják, který nám tam padl. V zahraničních misích máme 27 padlých a 260 zraněných, z toho třetina vážně, takže to skutečně není nic, co by přišlo z čistého nebe. Jedná se o rizikové prostředí, kde se zkrátka může stát, že budete mít smůlu. Pochopitelně když vám odejde kamarád, je to pro vojáka těžké. To je ale těžké i v běžném životě. Vojáci s tím zkrátka počítají. To co potřebuje armáda nyní je podpora veřejnosti. Jakoukoliv formou.

Češi umí akceptovat zvyky a kulturu

Lidovky.cz: Jaké jsou hlavní cíle mentoringu na zahraničních misích?
Mentoring může mít celou řadu podob, záleží na typu jednotky, kterou mentorujete. Hovoříme tu třeba o pomoci konkrétní vybrané vojenské jednotce, nejlepší výsledky z hlediska poměru ceny k výkonu je u afghánských speciálních jednotek. Statisticky okolo 95 procent zásahů proti Tálibánu provádějí speciální jednotky afghánské armády nebo afghánské policie. Největší přínos v boji s Tálibánem má tedy výcvik právě těchto jednotek.

PpLK. Otakar Foltýn

je důstojníkem Generálního štábu Armády ČR.  

Působil mimo jiné na Operační sekci Ministerstva obrany a Inspektorátu Náčelníka Generálního štábu. 

V současné době šestým rokem vykonává službu u Společného operačního centra  Ministerstva obrany. 

Je expertem na problematiku mezinárodněprávních aspektů vojenských operací. Byl nasazen v operaci KFOR v Kosovu a operaci ISAF v Afghánistánu.  

Mimo výkon služby se angažuje v neziskových organizacích zabývajících se ochranou přírody  a externě přednáší předměty právo ozbrojeného konfliktu a teorie ozbrojených konfliktů. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Bezpečnostní analytik GŠ Otakar Foltýn.

Lidovky.cz: Vy sám jste v Afghánistánu byl. Je tento typ misí stále nepostradatelnou součástí tamního působení?
Ještě pořád je to nepostradatelná část, ačkoliv nyní je to zapojení řádově nižší, než dříve. Reálné operace už koaliční síly v Afghánistánu skoro neprovádějí, téměř veškerá činnost je zaměřena právě na mentoring, od nejmenších jednotek až po vyšší velitelské celky. Snažíme se jim pomáhat na všech stupních. A není pravda, že by to nešlo. Jde to, jen pomaleji. Například afghánská armáda má poměrně velkou fluktuaci, takže cvičíte neustále nové a nové muže. Přesto se jejich schopnosti výrazně lepší, právě u speciálních jednotek je ten posun nejmarkantnější. Intenzita konfliktu ale osciluje a proto aktuálně vidíme zhoršení, přestože kvalita afghánských ozbrojených složek se reálně přece jen lepší.

Lidovky.cz: Pokud jde o efektivitu mentoringových misí, v čem leží největší zádrhele?
Zkusím to popsat z druhé strany. V případě českých mentorů je nejvíce oceňovaná schopnost akceptovat jejich zvyky a kulturu, jednat s nimi jako rovný s rovným. Výrazně to urychluje postup výcviku. Nechci nějak vyvyšovat Čechy, ale pravda je, že ve výcviku jsou špičkoví. Dokážou si k Afgháncům najít cestu. Zádrhel by byl, kdbychom to neuměli.

Lidovky.cz: Jak je takové mezikulturní porozumění důležité?
Skutečně tam platí, že pokud akceptujete jejich způsob chování a uvažování, který je u nich zakořeněn velmi dlouho, tak se vám podaří, aby vás považovali za své hosty. A to je lepší způsob ochrany než jakákoliv přilba nebo pancíř.

Lidovky.cz: Jak reagují vojáci na podobný incident, kdy se je pokouší zabít někdo, komu chtějí pomoci?
Nemůžete říct, že pomáháte někomu, kdo se vás snaží zabít. Pokud působíte ve vnitřním ozbrojeném konfliktu, což v Afghánistánu platí, pravidelně se vám bude stávat, že bude část domácích sil někým infiltrována, nebo že někomu lidově řečeno přeskočí. Vojáci toto riziko akceptují, zároveň dodržují jistá opatření, které mají takovým situacím předcházet. Jednak je to ono kulturní porozumění a navázání dobrých vztahů a jednak jsou to technická opatření upravující postavení patrol a pasivní ochranu – co máte u sebe, na sobě a čím jezdíte.

Petříček nevidí důvod pro odchod českých vojáků z Afghánistánu. Poslanci se přou o misích

Lidovky.cz: Na tyto mentory mají dohlížet vojáci, takzvaní „guardian angels“ - strážní andělé, kteří začali fungovat poté, co se počty podobných útoků začaly zvyšovat. Selhal v tomto případě tento systém?
V tomto případě neměl jak selhat. Prováděli naprosto rutinní činnost v rámci základny při zabezpečování materiálu. Pracujeme tu s nějakým archetypem zrady, kdy počítáte s tím, že pokud má někdo stejnou uniformu, je to váš spojenec. Je ale třeba se podívat, jak je to časté. U Čechy cvičených Afghánců se to nestalo vůbec, u jiných jsou to ročně desítky případů v rámci desetitisíců cvičených vojáků. Takže to není nic běžného, afghánský voják střílející do zad svých mentorů je statisticky spíše neobvyklý případ.

Lidovky.cz: Ukáže-li se propojení útočníka s Tálibánem, lze na to operativně nějak reagovat?
Jsem přesvědčený, že naše opatření jsou na rozumném maximu. Další omezení by už bylo přílišným zásahem do možností smysluplného výkonu úkolů. Můžete samozřejmě nastavit stoprocentní bezpečnost a lidi zavřít do budovy, ale pak je otázka, k čemu by tam byli.

Afghánci jsou na likvidaci zrádců hrdí

Lidovky.cz: Jak na takový útok z vlastních řad reagují Afghánci? Jsou nějaký způsobem potupeni?
Pro ně je takový člověk okamžitě nepřítel, který se odkopal. Je to pro ně pochopitelně vyvrhel. Mají ale jiná kulturní pravidla, chápou spousty věcí jinak. Neidentifikují se například jako Afghánci, ale na základě etnického klíče. Poté také v rámci jednotlivých kmenů a v rámci nich ještě podle rodin. Stejně různorodé jsou i jejich vnitřní, mezilidské vztahy. Nemyslím, že to vnímají jako potupu celé jednotky, vědí, že se to může stát. A pokud se jim podaří tomu zabránit, jsou na to patřičně hrdí.

Lidovky.cz: Pro vojáky nemůže být takový útok nic příjemného. Musí si důvěru s místními znovu budovat?
Částečně je to možné. Můžete na to reagovat třeba změnou procesů v zaběhnutém režimu, to musíte ostatně dělat neustále, protože reagujete na situaci, která je vlastně konstantním proudem změn. Změníte třeba režim střídání hlídek. Váš svět jako mentora je ale jednotka, kterou cvičíte. S těmi jste v každodenním blízkém kontaktu, víte, jak přemýšlí, co řeknou a tak dále. Pokud tak dojde k podobnému incidentu u jiné jednotky, vaše vztahy vašimi svěřenci to neovlivní.

Kdo byl padlý voják v Afghánistánu? Špičkový český kynolog, který nezkazil žádnou srandu

Lidovky.cz: Jaký typ odborníků armáda na mentoringové mise vyhledává?
Na to mohu odpovědět pouze obecně. V minulosti jsme standardně dělali mentoring pěších útvarů. Jednalo se o základní taktické návyky, ať už jde o střelbu, pohyb na bojišti, pohyb v budově a všechny další základní návyky. Učili jsme ale už také dělostřelectvo, jak obsluhovat jejich vlastní zbraně. Pak už jdete o úroveň výše a učíte je třeba na praporu plánovat operaci, ukazujete jim všechny kroky, které jsou pro úspěšné naplánování nezbytné. Stejně to probíhá i na vyšších stupních.

Lidovky.cz: V pondělí padl rotný Tomáš Procházka, který v Afghánistánu působil jako kynolog. Jaká je náplň práce kynologa?
Opět budu obecný. Vždy platí, že pokud vám některé odbornosti chybí, nebo jich v útvaru máte málo, doplňujete je z patřičných jiných útvarů. Z jednotky postavíte úkolové uskupení, kde může být lékař, inženýr, vojenský poradce nebo třeba kynolog. Při kynologickém výcviku se nám dlouhodobě osvědčují psi jako hledači výbušnin, uplatnění najdou primárně při policejní práci. Ale třeba americké jednotky používají K9, tedy kynologické útvary, i v čistě bojových situacích.

Lidovky.cz: Takže činnost kynologů, hlavně pokud jde o hledání výbušnin, chrání kůži také ostatním českým vojákům.
Samozřejmě. Také to výrazně zrychluje činnost, pokud na bránu přijede velký náklaďák, který byste normálně museli celý prohledat, vycvičený pes vám práci velmi usnadní. Ochrana a zabezpečení je ale vždy složena z více faktorů. Kromě samotné činnosti vojáků na místě jsou to třeba senzory na detekci nebezpečných chemikálií, ale také zpravodajské služby podrobně mapující chování nepřítele. A kynolog vám do toho přidá další senzor, kterým se můžete bránit. To je ale obecný popis, nespojuji to konkrétně s případem rotného Procházky.

Lidovky.cz: Jaké signály máte ohledně mentoringu od Afghánců?
Ze zkušenosti mé i mých kolegů, kteří se mentoringu věnovali, mohu říct, že Afghánci mají Čechy skutečně rádi. U vojáků je to ještě intenzivnější, než třeba u policistů. Například u pilotů vrtulníků, kde ta spolupráce probíhala dlouhodobě, byl ten vztah velmi pevný. Nepamatuji na případ, kdyby by došlo k nějakému zásadnímu sporu. Naopak drtivá většina takových spoluprací končí přátelstvím, a myslím opravdu pevným přátelstvím. To je ta největší česká výhoda. Bohužel se tím nedá vyvarovat scénáři, který nastal v pondělí. Ostatně útočník střílel na osmdesát metrů, ani nevěděl, kdo v autě sedí, a Tálibán se chlubil zabitím Američana.

Kopanec do boty? Pro Afghánce brutální urážka

Smrt českého vojáka v Afghánistánu. Útočil ‚insider‘ ze základny, popsal náčelník generálního štábu

Lidovky.cz: Afghánská armáda má téměř 200 000 mužů. Je při takovém počtu určité procento takových incidentů nevyhnutelné?
Je to tak. Vyloučit to zcela nelze nikdy, důležité je, že máme dobře nastavený mix opatření. To se zase vracíme k výčtu našich aktivit, kterými se snažíme těmto případům předcházet. Monitoring ve vlastních řadách ale dělají také sami Afghánci, je to ostatně jejich země a především jejich odpovědnost. Koalice jim s tím pomáhá třeba poskytnutím moderních technologií, běžné je například skenování zorniček, daktyloskopie nebo třeba testy DNA. Policejní práce tvoří výrazně větší díl práce, než si laici představují. Přes to všechno se ale některý voják může zradikalizovat během služby, ať už ho někdo přemluví, nebo se prostě jen urazí.

Lidovky.cz: Co myslíte tím, že se urazí?
V minulosti se mnohokrát stalo, že konflikt vznikl kvůli kulturnímu nepochopení. Jedná se přitom o detaily, člověka pak snadno urazíte, aniž byste se o tom snažili. Například u nás je během výcviku střelby vleže běžné, že vojáka jemně kopnete do podrážky boty, pokud se zbraní nemanipuluje správně, dáváte mu tím výstrahu. Pokud to uděláte Afgháncovi, brutálně ho urazíte. Což udělat nechcete, záleží pak na přístupu každého vojáka, jak vojáci vnímají místní obyčeje a prostředí. A také na jejich chuti se ho snažit pochopit. Opět v tomto musím vyzdvihnout kvality českých vojáků.

Lidovky.cz: Z vašich slov soudím, že mají Afghánci silný smysl pro osobní čest.
Mužský kód cti je mezi nimi neskutečně silný, takto uražený Afghánec pak cítí potřebu se vám pomstít. V minulosti už takové případy skutečně byly. Nejde pak o nějaké napojení na Tálibán, ale spíše o nedorozumění.

Lidovky.cz Práce vojáků takto zní jako takové kulturní minové pole.
Přední teoretik protipovstaleckého boje D. Kilkullen tvrdí, že vojáci by měli být kromě místních největšími světovými experty na oblast, kde působí. Většina lidí si představí vojáka jako člověka, který perfektně střílí nebo se vyzná v mapě. Součástí vojenského řemesla je ale v případě operací, jako je ta v Afghánistánu, také být tak trochu antropologem, sociologem či religionistou. Nic z toho pochopitelně není na špičkové úrovni, ale alespoň intuitivně to zvládat musíte.

Při útoku na vozidlo v Afghánistánu zemřel český voják, další dva jsou zraněni

Lidovky.cz: Jak vypadá taková kulturní příprava před zahraniční misí?
Obecně vzato je ta příprava roční, v druhém půlroce je intenzivnější. V žádném případě ale netvoří kulturní příprava většinu vojákova programu. Hodně se také spoléháme na předchozích zkušenosti mentorů. U mentoringového týmu, který jsme měli ve Vardaku, se nám například stalo, že měli Afghánci problémy při práci s mapou. Neuměli si terén ve 2D vyobrazení mapy představit, zatímco naši vojáci to brali jako samozřejmost. Někoho proto napadlo udělat model na pískovišti a taktické pokyny demonstrovat plastovými vojáčky. A najednou Afghánci všemu skvěle rozuměli a taktické úkoly plnili dobře. Při mentoringu u policie se zase běžně stává, že 80 procent z nastupujících neumí číst a psát. Někdo třeba ani nemá boty, takže s takovými obtížemi je progres skutečně postupný. Když si k nim ale najdete cestu, stojí to za to.

Funguje ‚škola hrou‘

Lidovky.cz: Jaká je každodenní práce s Afghánci?
Je to náročná práce, ale když to uděláte stylem „škola hrou“, odmění vás neskutečným nadšením z každého sebemenšího pokroku. Skákají a tleskají, mají radost, že něco pochopili a že vám to mohou předvést. Mnohem víc dávají najevo svou radost. Většina lidí si představí Afghánce jako nějakého hrdlořeza z Tálibánu. Ten je přitom miniaturní součástí tamní společnosti, statisticky je v Tálibánu jeden z pěti stovek Afghánců.

Lidovky.cz: O to jsou asi vojáci se zkušenostmi z Afghánistánu cennější.
To jednoznačně. Čím zkušenější voják, tím lepší. Primárně se pro mentoring vybírají velmi zkušení vojáci. Ne vždy ale můžete zaručit, že předchozí mentoringová jednotka někoho konkrétního nějak neurazila. Pohybujete se zkrátka v prostředí, kde takové to mužské vnímání cti je mnohem silnější, než u nás.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.