S aktivisty nepohnul ani Ústavní soud, Kliniku nevyklidili. Stát zvažuje povolání exekutora

Někdejší budovu plicní kliniky vlastní Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Chtěla by ho zrekonstruovat, aby tam mohla přesunout jednu ze svých podřízených složek. Na místě se však stále zdržují aktivisté. K ústupu se nezvedli ani poté, co prohráli soudní spor na všech úrovních. Koncem října naposledy rozhodl v jejich neprospěch Ústavní soud. Počátkem tohoto týdne se obě strany pře sešly, aby se zkusily z patu pohnout. 

„Jednání bylo informativní a vedení SŽDC nevyloučilo řešení situace prostřednictvím exekutora. Jako státní organizace ctíme zákony a respektujeme rozhodnutí soudů,“ sdělila serveru Lidovky.cz Kateřina Šubová z tiskového oddělení SŽDC. „Aktivisté doposud objekt bývalé kliniky neopustili, byli k tomu vyzváni,“ dodala. V soudním sporu zastupovala správu bývalá ministryně školství Petra Buzková.

Ústavní soud odmítl stížnost proti vyklizení Kliniky v Praze, měla by být rekonstruována na kanceláře

Zástupci Kliniky odmítli prostor poskytnutý serverem Lidovky.cz využít. Není tak jasné, čím při setkání se zástupci SŽDC argumentovali. Z jejich webové stránky nicméně plyne, že se navzdory všem soudním výrokům cítí být nadále v právu. „V době, kdy se stává normou zisk, autoritářství a xenofobie chceme hájit místo svobody, solidarity a alternativy,“ píší v jednom ze svých posledních příspěvků.

Jak dlouho bude SŽDC aktivisty ve svém objektu tolerovat, není jasné. „Další postup nebudeme prostřednictvím médií zveřejňovat,“ podotkla Šubová. Termín eventuálního zásahu exekutora tak lze pouze odhadovat. Správa jen připustila, že přípravy na rekonstrukci pokračují. „Aktuálně probíhá posouzení stavu objektu. Z výsledného znaleckého posudku vyplynou náklady na rekonstrukci objektu,“ zmínila mluvčí.

Exekutor s policejní asistencí?

Exekutora by ale mohla SŽDC na místo vyslat kdykoliv. Jeho úlohou by bylo s příslušným výměrem pro výkon soudního rozhodnutí vyzvat aktivisty, aby objekt opustili. Podle zkušeného advokáta Tomáše Sokola by ale byl myslitelný důslednější postup. Vysvětluje, že rozumná lhůta pro vstřícné řešení ze strany státu dávno uplynula. Už v tuto chvíli má exekutor právo vyrazit na místo s policií po boku. 

„Nepovažoval bych za nepřiměřené, kdyby tam přijel s policejní asistencí a vyzval je jménem zákona. Policie bude muset nasadit příslušný počet sil včetně antikonfliktního týmu a pokusit se je odtamtud dostat po dobrém. Když to nepůjde, tak po zlém,“ sdělil Sokol serveru Lidovky.cz. „Povinný (aktivisté) nežije v omylu, ale zcela militantně dává najevo, že ignoruje právní stát. Od počátku sporu věděli, že jsou tam neoprávněně,“ dodal.

Objekt původně patřil Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten s aktivisty uzavřel roční kontrakt o výpůjčce. Jeho součástí byla klauzule, že pokud budovu nepřevede jiné instituci, smlouvu lze prodloužit. Ačkoliv si ji úřad původně ponechal, k pokračování kontraktu nesvolil. V tomto spatřují aktivisté rozpor s dobrými mravy, na který se v průběhu soudního řízení odvolávali. Smlouva vypršela v březnu 2016, úřad poté podal žalobu. 

‚Nelze tolerovat okupaci cizích objektů‘

„Bylo to jen a jen na vůli žalobce, zda se smluvní vztah se žalovanou prodlouží,“ uvedla loni v září soudkyně Městského soudu v Praze Renata Hertlová při pravomocném rozsudku. Podle něj měli aktivisté odejít do loňského 18. října. V tu chvíli už objekt patřil Správě železniční dopravní cesty. Aktivisty před soudem zastupovala Tereza Virtová, na niž žaloba mířila. Virtová se snažila před soudy dokázat, že stát nepostupuje hospodárně.

Pro zamýšlenou rekonstrukci nemá správa všechna potřebná povolení. Podle Virtové by navíc pro všechny zúčastněné bylo výhodnější, pokud by o budovu nadále pečovali aktivisté. Správa má prý pro své potřeby několik vhodnějších prázdných objektů jinde. „Rekonstrukce, která se má údajně plánovat, nám přijde předražená, nesmyslná a obchází územní plán,“ sdělila už dříve serveru Lidovky.cz.

Její argumenty ale při dovolání k Nejvyššímu soudu nezabraly, letos v říjnu ho zamítl. Zastání nenašla ani u Ústavního soudu, jenž stejný měsíc nevyhověl její stížnosti. „Žalovaná nemůže opřít nárok na užívání nemovitostí, (..) o konkrétní ustanovení zákona; v této souvislosti jí nesvědčí soukromé právo, kterému by bylo možno v občanském soudním řízení poskytnout ochranu,“ uvedl senát Nejvyššího soudu v čele s Jiřím Spáčilem.

„Podle Ústavního soudu není výkon vlastnického práva spočívající v požadavku na vyklizení bezdůvodně užívané kliniky, kterou chce začít vedlejší účastnice řízení (SŽDC) využívat pro vlastní činnost, v rozporu s dobrými mravy ani s článkem 11 odstavce 3 Listiny základních práv a svobod. Nelze tolerovat okupaci cizích objektů bez právního důvodu jen proto, že jsou momentálně nevyužívány,“ uzavřel příběh po justiční stránce Ústavní soud.