„Myslíme na všechny. Na důchodce, teď na živnostníky, i na zaměstnance, řešíme to postupně. A zvedali jsme státním zaměstnancům platy. To má vliv i na růst mezd v soukromé sféře,“ říká Babiš v rozhovoru pro sobotní LN.
LN: Co se s tím vším bude dít, pokud ekonomika nebude vycházet tak, jak zatím vycházela?
Začneme šetřit, především na provozu a určitě i počtu zaměstnanců.
LN: Neměl by odněkud přijít taky nějaký příjem?
Příjmy přicházejí, protože se navyšují platy. Vybíráme více na pojistném, než vyplácíme na důchodech. Dynamika mezd je podstatně vyšší než u důchodů. Samozřejmě že musíme udělat reformu důchodového systému, musíme myslet i na příjmovou stránku – a taky na tom pracujeme. Stále platí, že daně nebudeme zvyšovat, ale vybírat. Je to nejspravedlivější cesta, jedině tak neomezíme rozvoj a umožníme slušný růst mezd a důchodů.
LN: Máte představu, jak by reforma penzí měla vypadat?
Mám. Chodím po světě a všude, kam přijdu, se na to ptám. Teď jsem dostal od Jiřího Rusnoka návrh důchodové reformy, která už byla na stole v roce 2004. Stojí na tom, že lidi se nemohou spoléhat jenom na stát. Příjem ve stáří by měl plynout ze společného vkladu zaměstnavatele, zaměstnance a státu. Každý by měl spořit a zavést si individuální účet.
  |
LN: Oproti dnešku by měli přitlačit zaměstnavatelé a zaměstnanci?
Zodpovědní lidi si šetří, dávají si peníze na stranu. Když si půjčím, musím to vrátit, a když si půjčuju, pak jen na důležité věci. Tomu bychom měli učit děti, my jsme tak vychováni byli. Je mi samozřejmě líto, že tu máme 800 tisíc exekucí, že se na tom přiživily exekuční mafie – proti těmto šmejdům jsme udělali opatření a teď už musíme být všichni odpovědní. Za našich časů, když nebyly peníze, jsme měli brambory na loupačku a maso jen v sobotu.
LN: Apelujete na další generace, aby se občas smířily s bramborami na loupačku a odkládaly?
Jen říkám, že když jsem si půjčil, měl bych to vrátit. Tak bychom se měli chovat a vést k tomu i děti.
LN: Líbilo by se vám víc zohlednit počet dětí v rámci výpočtu důchodu, jak je to v návrhu Jiřího Rusnoka?
Určitě. Věcí, které kolem toho musíme řešit, je strašně moc. Potřebujeme zvýšit porodnost, ne 1,7 dítěte na ženu, ale 2,1. Potřebujeme, aby ženy rodily v pětadvaceti, ne ve třiceti, i ze zdravotních důvodů. Spolupracuji na tom s profesorem Antonínem Pařízkem od Apolináře, řešíme porodní domy. Potřebujeme děti, abychom systém udrželi. Je jasné, že to musíme řešit, na to nepotřebuji Národní rozpočtovou radu, aby mi modelovala katastrofické scénáře. Ale to se nedá jen tak, když kolem toho desítky let nikdo nic nevytvořil ani nezrealizoval.
