„Rozumím té vůli, s jakou jsi za svým snem šel. Za svým snem být pilotem, kapitánem. Snem létat. Být užitečný a prospěšný. Povedlo se ti to a stálo to za to. Protože jsi působil šťastně a vyrovnaně. Bylo strašně moc znát, že žiješ tím, co děláš,“ loučila se s Michalem Benešem kamarádka a farářka Sandra Silná.
„Řekněte mi, co si člověk v životě může přát víc, než žít to, k čemu cítí, že je povolán. V čem cítí, že je sám sebou. Sen se nám opotřebuje jenom tehdy, když ho nežijeme,“ pokračovala farářka v projevu poté, co zazněla oblíbená píseň Balada od Jiřího Schmitzera.
  |
„To jsem na Míšovi obdivovala nejvíce, že si uměl jít za svým,“ reagovala jeho partnerka Simona na to, že byl inspirací.
Pád nebeského jezdce - sbírkaNadační fond Karla Janečka „Není spravedlivé, když odcházejí ti, kteří jiným vracejí život. Michal Beneš byl záchranář tělem i duší. Když nelétal s vrtulníkem letecké záchranky, byl na služebně horské služby. Když nebyl ve vzduchu, jezdil sněžným skútrem. A byl přesně tam, kde jste ho nejvíc potřebovali. Na tváři stále úsměv, v duši klid a v kabině vrtulníku stoprocentní profesionalita,“ píší kamarádi a kolegové, kteří se rozhodli požádat veřejnost o podporu partnerky zesnulého pilota Michala Beneše Simony a jejích dvou malých dcer. Přispět můžete zde: Odkaz |
Páteční den brázdilo oblohu ostré slunce. Stejně jako v pátek 22. března, kdy se při výcvikovém letu na Náchodsku zřítil vrtulník, v němž seděl i Michal Beneš. Otec dvou malých holčiček, kapitán záchranného vrtulníku, člen Horské služby Jizerské hory i letecký instruktor. Milovník hor a létání. ‚Kliďas, opora, parťák, na kterého je spolehnutí.‘ A hlavně kamarád. Vyjádřit mu to přijelo i přiletělo přes sto záchranářů, pilotů a dalších kolegů i přátel z několika krajů. Snad jen výjimečně lze mezi uniformovanými muži spatřit tolik mokrých očí.
„Znám spoustu kluků, ale Michal byl chlap, jakých je málo. Byl rovný člověk, to už se dnes moc nevidí. Řekl, co si myslí bez ohledu na to, aby z toho nějak profitoval. Vážil jsem si ho. Byl to pan matematik, pan fyzik, pan pilot. Jsem naštvaný, je to už druhý nejbližší kolega. Dnes už je taková parta vzácnost,“ zaznělo tiše od pilota Letecké záchranné služby Libereckého kraje Jaroslava Šlajchera.
Se všemi se Michal Beneš znal nejen díky záchranářství a letectví, ale i propojování komunikačních systémů mezi různými záchrannými složkami po celé republice včetně policie i hasičů. Na zápis do knihy vzpomínek, nevyřčených myšlenek i vzkazů, které nestihli předat, tak kolegové a kamarádi stáli dlouhou řadu. „Můžete si k tomu dát i Michalovo oblíbené pití – gin,“ vyzvala v projevu Sandra Silná.
Vzpomínka na pilota Michala Beneše v Liberci 5. 4. 2019
Není potřeba zvláštního pozorovacího talentu, aby člověk poznal spřízněnost, srdečnost i jistou ryzost mezi těmito lidmi záchranářských profesí. „Při práci s nimi zažíváte jedny z nejhorších chvil někoho jiného, ne vždy tomu rodiny porozumí, takže o tom kolikrát můžeme mluvit jen spolu. Člověk se občas dostane na dno, maximálně si tady věříme. Je to druhá rodina,“ vyjádřila to slovy lékařka Lucie Langová, která s Michalem Benešem tvořila posádku vrtulníku.
„Bylo ho všude plno, o každém měl přehled, pořád se smál a byla s ním sranda. Dokopával mě, abych šla dělat doktorku i k horské službě. Říkala jsem mu, že to nejde, že jsem holka. ‚Luci, to neřeš, vykašli se na lidi, co tohle říkají,‘ povídal mi. Pořád šťoural a kontroloval, jestli a kolik běhám. Je tam potřeba velká fyzická síla.“ Nakonec se mu lékařku přesvědčit podařilo. Důslednost ve všem, co dělal, mu prý byla vlastní a vždy potřeboval vědět, že lidé, které zachraňoval, jsou v pořádku. „Nedal nám pokoj, dokud jsme mu to nepotvrdili,“ dodala.
Za tónů písně Pán hor z filmu Krakonoš a lyžníci přítomní sledovali, jak na počest pilota Michala Beneše startuje a vzlétává záchranářský vrtulník a následně přelétává těsně nad hangárem.
„Chci být pilotem žlutého vrtulníku“
Letecký a horský záchranář Jan Dvořák vzpomínal, jak jej právě Michal Beneš před dvaceti lety přivedl k horské službě. Oba je to zajímalo, oba bydleli na horách a měli k nim blízko i jako horolezci. „Tou dobou jsem pracoval na záchrance v Liberci. Kolem roku 2004 jsem Benu zase já vzal k letecké záchrance, kdy přičichnul k vrtulníkům a už tam zůstal,“ popsal s tím, že jako kapitán vrtulníku začal Beneš lítat od roku 2014, přestože byl vystudovaný elektrotechnický inženýr.
Rozhled v IT oboru mu pomohl rozvíjet aplikace, navigace i mapy, kdy například propojil horskou službu se zdravotní záchrannou službou tak, že mohou přesně vidět, kde se kdo pohybuje. „Tohle perfektně uměl, jsme schopní se dohledat na milimetry, snažil se povýšit bezpečnost. Pořádně to začínáme vidět až teď,“ doplnila lékařka Langová.
Za desetiletou cestou k létání byla jeho vytrvalost a touha létat. „Pravidelně za mnou chodil, že už by chtěl být pilotem žlutého vrtulníku a vždycky jsem mu říkal: Ne, Michale, ještě ne, teď nemáme volno. Pak mě jednou chytil v dobrém rozmaru a tak nastoupil. Moc takových lidí ale není, kteří podstoupí tu desetiletou cestu. Zachránil stovky životů,“ popsal začátky Michala Beneše Daniel Tuček, který je jednatelem společnosti DSA provozující leteckou záchrannou službu a byl zrovna ve službě.
„Dával a lidé mu teď vrací“
Tři české turistky zachraňoval v Rakousku vrtulník. Do hor se vydaly v teniskách |
Benešovým cílem byla vždy co nejrychlejší záchrana. Jan Dvořák vzpomínal na případ, kdy zachraňovali společného kamaráda, lezce, v lezecké oblasti Pantheon. „Při tomto zásahu se nám povedlo jej dostat za asi 15 minut od pádu na operační sál do Liberce, což byl neskutečný zásah. Myslím si, že mu vděčí za život. Tehdy ještě nebyl zprovozněný heliport v Liberci, takže tam přistál neoficiálně. To tomu hodně pomohlo. Zdravě zariskovat. Většinou vycítil hranu a tam jsme skončili, žádné extrémy.“
Po nečekaném odchodu nebeského jezdce ‚Beny‘ zůstaly v domě v horách samy jeho přítelkyně Simona a dvě malé dcery. „Všichni jsme chtěli nějak pomoct, já jsem se pouze chopil organizace,“ vysvětlil založení veřejné finanční sbírky kamarád a bývalý vojenský pilot Robert Rajtmajer. Příběh záchranáře Michala a jeho rodiny probudil mezi lidmi obrovskou vlnu solidarity a pomoci. K sobotnímu dni se vybralo 3 080 000 korun a přispělo 2 492 dárců. „Co mám k tomu říct? Nejsou to jen peníze, chodí mi nabídky na různé letní tábory pro holky...nemám slov,“ krčila rameny Simona.
