Především za pořádek, který z titulu své funkce vnáší dodžungle internetu. „Držíme IT firmy dost zkrátka – a v Americe to vnímají jako super vliv,“ říká Věra Jourová, s níž rozhovor pro sobotní LN připravila Kateřina Surmanová.
Vedle Zuckerberga, Woodse či Obamové. Jourová je mezi stovkou nejvlivnějších osob světa |
LN: Co vaše umístění v žebříčku Time odráží?
Podle mě to, že si v Americe všimli, co dělám kolem Facebooku a dalších internetových gigantů. Je to kombinace zlého a hodného policajta, když to zjednoduším. Zastupuji Evropu, která má GDPR, což je pro ně poměrně tvrdá regulace, aby brali v úvahu práva jednotlivců, když už si zpeněžují jejich data. Ale zároveň s nimi mám směs různých dohod, tlačím na ně, aby respektovali práva spotřebitelů v Evropě, v oblasti nenávistného obsahu, terorismu, dětské pornografie – to je všechno nelegální obsah, který jim běhá po sítích. V tom na ně tlačíme, aby to odstraňovali, aby si udělali pořádek. Je to kombinace tvrdé regulace a dohody,jež mi dává možnost mít vliv, který si já sama ani moc neuvědomuju. A někdo tam si ho všiml.
LN: Aniž bych snižovala vaše zásluhy, nakolik se do takových žebříčků promítá pozitivní diskriminace? Dostala byste se na seznam, být mužem?
Myslím, že ano. A myslím, že jsem tam i proto, že jsem k tomu portfoliu právě jako žena přistoupila ne stylem „hrrr na ně“. Metoda cukru a biče jde více političkám.
Jourová varuje před technologickým vazalstvím unijních zemí: Nedopusťme, aby nás Čína vypnula |
LN: Kde jste zrovna byla, když jste se to dozvěděla?
Koukala jsem na maily, sedíc v teplákách v Třebíči na schodech. Ono se ví, že kouřím, tak přiznám, že jsem si tam šla dát cigárko. Jak zpívají Buty: místo, kde se nejlíp kouří, je v Třebíči na schodech před barákem. Nejdřív jsem si zkontrolovala datum, jestli není první duben, pak jsem psala kolegovi, zda to není fór. Ne že bych to čekala, ale nedávno jsem dala rozhovor jednomu známému novináři z časopisu Time. Má zkušenost s Ruskem, žil nějakou dobu v Moskvě. Velice ho zaujalo, když jsem mu líčila, jak vidím rozmach digitální revoluce, jak pozoruji znaky, jež jsem zažívala v totalitním režimu, manipulování s masou, aniž ta vůbec netuší a nemá možnost se bránit. Rozhovor se rozkošatěl a říkal mi, že od evropského byrokrata nečekal názory, které se možná i pravdivě dotknou nového fenoménu.
LN: Jaký byl galavečer? Pravá Amerika s rudým kobercem, z níž je střízlivá česká povaha trochu vyděšená?
Strašně americký. Nechci to shazovat, strašně si toho vážím, je to velká pocta a závazek, nicméně když se tam člověk na tom červeném koberci ocitne, fotografové volají, „Sem se natoč, tady se mi podívej!“, cynický Čech se tomu samozřejmě musí uvnitř smát.
