„S ohledem k vývoji loňského i počátku letošního roku lze očekávat značný rozvoj vodního květu sinic,“ sdělil LN Jan Svejkovský, mluvčí Povodí Ohře. Výstrahu vyvěšuje i vltavské povodí. Přemnožení sinic se špatně předvídá, je to výjimečně adaptabilní organismus, ale aktuální situace napovídá, že sezopakuje loňské řádění.
Ultrazvuk jako zbraň
Zatím je zelený povlak vodního květu přemnožený na dvou místech, na něž už hygienici udělali dva červené křížky, kterými odhánějí plavce. Jde o Chrastavu na Liberecku a Staňkovský rybník na jihu Čech. Na dalších lokalitách koncentrace není tak zlá, ale i tam povážlivě bují. Při méně extrémním počasí přitom čas sinic nastupuje až koncem července, v srpnu.
Správci povodí mohou proti vodnímu květu, který při větším výskytu odsává z vody kyslík potřebný pro ryby, nasazovat různé zbraně, všechny však mají společné dva velké minusy. Jsou poměrně finančně náročné a je to jen zahánění aktuálního projevu, nikoli odstranění problému.
Česko i Evropu dusilo vedro. Padaly teplotní rekordy, v Doksanech naměřili 38,9 stupně |
To je třeba případ nasazení ultrazvuku, který umí organismy rozbíjet. „Aktuálně budeme velmi pozorně sledovat testy technologie, která využívá selektivní inhibiční účinky ultrazvuku, jejíž aplikace se připravuje na nádrži Harcov v Liberci,“ říká Ladislav Merta, vedoucí kanceláře generálního ředitele Povodí Labe. Tedy že ultrazvuková rána ublíží sinici, ale co má nechat na pokoji, vynechá.
Další metodou je přisypávání vápna do nádrží, díky čemuž se vysráží fosfor, a sinice tak přijdou o palivo.
Fosfor přichází
Celý problém se koncentruje kolem toho, že když dlouho neprší a panují tropické teploty, hladiny toků klesají. Vody je méně, splašků stejně – a koncentrace se zvyšují. V korytech je po jarních deštích, případně po letních přívalových, na jaké je letos počasí bohaté, z polí splavená horní vrstva zeminy plná fosfátových hnojiv. Z odpadních vod se k nim přidávají lidské výměšky, rovněž bohaté na fosfor.
Tenhle příval nejen že kazí turistům rekreaci, vytváří to nápor i na úpravny pitné vody, aby v domácnostech tekla z kohoutků v bezvadné kvalitě. Čistička toho zvládne hodně odstranit, ale zpravidla její nastavení počítá s tím, že o zbytek se po vypuštění do řeky postará proud. Tedy že se tekutina naředí.
„Jedinou spolehlivou prevencí tak i nadále jsou především opatření provedená v samotném povodí nad nádrží, hlavně se jedná o zajištění důsledného odkanalizování sídelních celků a tím postupné snižování dostupného fosforu v povrchových vodách,“ uvedla Šárka Vlčková, mluvčí Povodí Odry.
Na tamních nádržích odtěžovali v posledních letech sediment, což by v příštích letech mělo přinést pozitivní efekty. Když už sinice rozbalí zelená chapadla po hladině, sypou do vody hlinité a železité soli, které také umí posbírat fosfor.
Sinice nevytvářejí vodní květ automaticky, pokaždé a všude, to je až nejzazší projev toho, že dostaly vše, co je pro jejich množení zapotřebí. Teprve mají-li dost slunce a fosforu, vyženou na hladinu květ a ten už vypouští toxické látky.
Jedovatý toxin
Oproti rozsivkám či řasám jsou sinice vybavené konkurenční výhodou v podobě plynových měchýřků. Díky nim cestují po vodním sloupci tam, kde je to pro ně zrovna nejpříhodnější.
Voda, v níž došlo na stadium květu, není vhodná ke koupání – u náchylných jedinců hrozí vyvolání alergické reakce a bez úprav se rozhodně nedá pít – sinice totiž obsahují přinejmenším jeden extrémně jedovatý toxin.
Bouřky nepomohly. Stav podzemních vod se bude zhoršovat, má jasno hydrogeolog |
Loni v srpnu museli vodohospodáři vynakládat kvůli bobtnání organismu vyšší úsilí a peníze, aby pitná voda zůstávala pitnou. Nikde nehrozilo, že by dodávky zkolabovaly. Dílem je to zásluha toho, že polovina republiky hasí žízeň z podzemních zdrojů, kde se sinice nevyskytují. A dílem toho, že existují pokročilé čisticí technologie, třeba aktivní uhlí, které pochytá velké i malé molekuly, jenomže opět: stojí to hodně peněz. A razantní investice se špatně uskutečňují, když politická reprezentace absolutně odmítá, že by kvůli pracím na vodohospodářské infrastruktuře měl koncový spotřebitel víc platit.
Přehnojená pole
Přehnojená pole jsou hlavním zdrojem jedovatých fosfátů, které v určitých koncentracích působí karcinogenně. Dříve se do ekosystému mohutně dostávaly také z pracích prášků a dalších čisticích prostředků, protože umějí změkčovat. Z myček a praček pak všechno odteklo do řek. V roce 2006 Česko zakázalo toto používání fosfátů, ale v hnojivech je jich pořád požehnaně, i když se jejich celkový objem každoročně snižuje.
Fosfor se vyskytuje i v glyfosátech, neblaze proslulé chemii, jež ze zahrad, polí či parků už zvládla prosáknout i do podzemních vod a pak se na svět zase vrátit ve vypěstované kukuřici či mrkvi.
