Černobílé záběry nahé Hedy Lamarr koupající se ve vodě jsou legendární. Jemná erotika, dlouhé poetické záběry a obrazová symbolika. Film pobouřil už krátce po svém vzniku; papež Pius XI jej po benátské premiéře v roce 1934 označil za pornografický, Benito Mussollini naopak vyzdvihoval.
  |
Nejen kvůli nahým scénám čelila tehdy Extase zásahům cenzorů. Navíc střihači si dokonce kinofilmová políčka s nahou Hedy vystřihovali jako suvenýry.
Průkopnická Extase
|
„V restaurované české verzi z 50. let chyběla mnohá políčka a materiál, který jsme v národním filmovém archivu měli, nebyl ve správném, tedy původním, poměru stran. Poměrně častou kratochvílí tehdejších střihačů bylo si pro osobní potěchu vystřihovat okénka s erotickými scénami. Což ale znamená, že těch pár okének ve dvoukilometrovém filmovém pásu chybí,“ vysvětlil kurátor projektu Matěj Strnad z Národního filmového archivu.
„Před týdnem jsme se vrátili z další kontrolní cesty do italského studia L’Immagine Ritrovata v Bologni, kde digitální restaurování probíhá. Studio patří mezi špičku v oboru. V těchto dnech se řeší dokončovací práce, ale až na několik políček jsou filmové scény a záběry kompletní,“ sdělil Strnad s tím, že konečné slovo má česká restaurátorka francouzského původu Jeanne Pommeau. Digitální obnovu filmu zafinancovali manželé Kučerovi z nadace Avast a probíhá i díky spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary.
Rozsáhlé historické rešerše a pátrání po nejlépe dochovaných zdrojových materiálech běží už od loňského října. Původní český originál se totiž nedochoval a tak Národní filmový archiv restauruje verzi z 50. let. I ta ale není kompletní a restaurátoři kombinovali na šest verzí Extase zapůjčených z několika filmových archivů po celém světě. Ty pomáhaly i s rešerší - mezi nimi třeba britský a dánský filmový institut či filmové muzeum v Mnichově. Snahou bylo sestavit film tak, aby co nejkompletněji odpovídal původní české necenzurované verzi.
Existuje mnoho jedinečných kopií a generací původní verze, často různě pozměněných. „Zvlášť u takto náročného filmu musíme vědět, jakou verzi restaurujeme a jaké používáme materiály,“ upřesnil Matěj Strnad. Třeba pozdější německé cenzurované provedení kromě erotických scén vypustilo motiv sebevraždy, takže manžela Evy ‚trefí šlak‘ a její milostný románek se na rozdíl od českého originálu odehrává až po rozvodu. Americká verze zase přidala ‚happy end‘, kdy se středoevropská krajina mění v jakousi džungli, v níž se Adam s Evou ruku v ruce prochází.
Snahou je dostat digitalizované filmy do kin
Hedy Lamarrová se proslavila v českém filmu. V biografickém seriálu si ji zahraje Gal Gadotová |
Kromě takto zjevných změn se ale kopie liší i v jemnějších nuancích – zvuku řehtání koně či brzdícího vlaku, což původní český negativ neobsahoval. „Klade to na nás obrovské nároky, když se srovnávají verze. Nesmí se nám stát, že nám něco takového unikne,“ dodal Strnad s tím, že se restaurátoři snažili o harmonizaci zdrojů, které kombinovali, a před samotnou digitalizací bylo cílem co nejšetrněji odstranit defekty z filmu. Poté jej políčko po políčku naskenovali na čip. „Snažíme se neodstraňovat věci, které byly ve filmu přítomné od začátku. Když vidíme stejné poškození v desítce jiných materiálů, je velká šance, že bylo přítomné už v původním materiálu,“ upřesnil.
Podle Matěje Strnada film nezískal slávu jen erotickými scénami. On sám na něm oceňuje hlavně dobrodružnost a ambicióznost projektu – zejména jeho mezinárodní spolupráci – a také to, že se ve snímku mluví sporadicky. „Myslím si zároveň, že je film opravdu dobrý. Co se týče Machatého filmografie, tak i kameramana Jana Stallicha nebo avantgardních tendencí. Nešustí papírem, scénář je psaný impresionisticky a spíše je zřejmá práce s filmovým jazykem a fotoobrazy. Netrpí dlouhými divadelními dialogy, jak bylo s nástupem zvuku běžné.“
Vedoucí oddělení kurátorů Národního filmového archivu Matěj Strnad.
Mnozí diváci by možná mohli podlehnout lehkému zklamání, jestliže mají od filmu – zejména co se erotických scén týče – velká očekávání. Nároky na kolonku ‚erotický film‘ se dnes posunuly a je tak potřeba poetický snímek vnímat optikou tehdejší doby.
„Doporučuji jej vidět v kině a v původní české necenzurované verzi. Nechci říkat, že je tam něčeho více, ale je rozdílná od jiných okleštěných, deformovaných verzí filmu. I vjem kolektivního sledování v kině se podepisuje na zážitku,“ je názoru Matěj Strnad a dodal, že až posléze bude debata o tom, co v nás dnes film z roku 1932 vyvolává, jasnější. Českou premiéru bude mít digitálně restaurovaná Extase v prosinci a do kin pak vstoupí v lednu příštího roku.
