Další důvod byl marketingový: jméno Czechia (s výslovností „čekia“) je na rozdíl od „the Czech Republic“ krátké, pádné a nezaměnitelné, může tedy našemu státu tvořit srozumitelnou značku.
Česko potřebuje vizi. Jde ale o to, komu bude naslouchat |
Když letos 6. července zaneslo UNESCO dvě lokality v Česku do svého seznamu světového dědictví, v originální anglické verzi webu náš stát uvedlo pod jménem Czechia. Kultura, historie a příroda nejsou politika, takže organizace správně použila označení krátké, nepolitické. Ovšem v prezentaci české státní agentury pro cestovní ruch CzechTourism, v anglickém vysílání veřejnoprávní stanice Radio Praha nebo v anglické verzi Wikipedie je ve stejné souvislosti naše země stále nazývána Czech Republic. Český stát i čeští administrátoři anglickojazyčné Wikipedie krátké jméno Czechia z originálních zahraničních zdrojů opravují na formální, politické (the) Czech Republic.
Republika über alles
Názvoslovný zmatek tak sami přiživujeme. Místo abychom začali podle souvislostí rozlišovat mezi formálním politickým jménem „the Czech Republic“ a krátkým zeměpisným „Czechia“ – například jako „the French Republic / France“ –, trváme pořád na tom prvním. Jedním z hlavních cílů platné koncepce zahraniční politiky našeho státu je podpora jeho dobrého jména v zahraničí, ve skutečnosti však stát podporuje volnou tvorbu zkomolenin svého jména. Ústy ministerstva zahraničí stát vydal doporučení „Jak na Česko v zahraničí“, kterým se však sám neřídí. Jsme jedinou zemí světa, jež odmítá používat název, který si sama zvolila.
Zakopaný pes spočívá ve slově REPUBLIKA. Povýšili jsme jej na cosi posvátného. Přitom to není název našeho státu, jen jeho současného politického uspořádání. Navíc stejného, jaké má většina států světa. My však republiku za jméno máme. Češi ji ze (zlo)zvyku milují – a politici lidu naslouchají. Republika dodá glanc každému projevu, výkladu učitele i článku v novinách – ať je o čemkoliv, třeba o kočičkách. Republiku milují demokrati, levičáci i pravičáci. Komunisté i fašisté. Ti první „jménem republiky“ popravovali nevinné a hřímali, že si ji rozvracet nenechají. Mezi těmi druhými bylo a je dost soukmenovců ultrapravicové ministrany, která ji má v názvu hned dvakrát: Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa.
Republika po rozdělení Československa nahradila ztracenou druhou část názvu, když jsme osamocené Česko vnímali jako pahýl. Vyplývá z toho i naše lpění na politickém názvu: „Českou republiku o víkendu zasáhnou silné deště.“
Rusové žalují Česko. Kvůli nařčení z rozkrádání peněz na opravy pohřebiště padlých Čechoslováků |
Už 26 let se snažíme všechny přesvědčit, že mají pro náš stát za všech okolností používat anglický název „the Czech Republic“. Svět si přitom poradil i bez nás. Třeba skupina germánských jazyků si po rozdělení Československa pro naši novou vlast našla vlastní krátké jméno. S výjimkou islandštiny ho všechny jazyky tvoří analogicky k anglické Czechii.
K užívání „Republic“ ale zahraniční mluvčí nutíme bez úspěchu. Někteří cizinci se raději stále drží názvu Czechoslovakia, jiní naše politické jméno nadále zkracují a komolí: Czechrep, Czecho, Czech R. Nejčastěji volí prostě jen Czech, což znamená „český, čeština, Čech“, rozhodně ale ne Česko.
My v prznění vlastního jména cizinu ještě podporujeme. Třeba na dresech sportovních reprezentací nosíme velké „CZECH“ a drobné „republic“. Hradní web českého prezidenta je v anglické mutaci nadepsán „President of the CR“ – bohužel to je ale oficiální kód jiné země, Kostariky. A ministerstvo vnitra sdělilo Světové poštovní unii místo našeho jména patvar Czech Rep.
Smutným výsledkem proto je, že svět pořád tápe v tom, jak se vlastně jmenujeme. Webů, názvů firem i třeba kšiltovek s nápisem „Czech“ v gramaticky nesprávném významu jména naší vlasti stále přibývá. Neexistuje evropská země s tak roztříštěnou identitou jako ta naše.
Pohled na Pražský hrad v říjnu
Mnoho lidí podléhá klamu, že republika je cosi jako federace, vyšší územně správní celek, který zastřešuje historické země Čechy, Moravu a Slezsko. Je to další omyl. Taková Republika San Marino je stejně velká jako jihočeský Písek. Jen v Rusku je republik přes dvacet. Adygejská republika je dokonce obklopena krajem (Krasnodarským). I Rusové pro nás mají zažitý svůj krátký název. Nutíme-li jim naši Českou republiku, stavíme ji vlastně do podřízeného postavení, na stejnou úroveň s jejich republikami – třeba Čečenskou. Obě republiky si ostatně popletli Američané po atentátu na Bostonském maratonu v roce 2013.
Lpění na názvu Česká republika je podobné, jako kdybychom po založení Československa tento neformální název odmítali a trvali na výhradním používání politického jména Československá republika.
Jako banánové republiky
Politický název Česká republika / the Czech Republic je navenek použitelný pro Česko až od roku 1993. Jen za posledních sto let se politické jméno našeho státu změnilo osmkrát. Chceme-li mluvit o minulosti, současný politický název je nesprávný. Mluvíme-li o přírodě a kultuře, je nepatřičný. Česko/Czechia je přes tisíc let státem, sto let republikou, ale jen posledních 26 let Českou republikou. Výhradním používáním současného politického názvu se v očích světa připravujeme o tisíciletou historii české státnosti.
Zatímco tradiční státy svůj politický název v nepolitických souvislostech nepoužívají, země s pochybnou pověstí a roztodivné, mnohdy rychlokvašené a mezinárodně neuznané pseudostáty ho zdůrazňují za všech okolností, snad aby v očích světa i vlastních obyvatel posílily svoji legitimitu: Doněcká lidová republika, Republika srbská (v Bosně a Hercegovině), Republika Logone, Republika Arcach…
Čím méně prakticky naplňuje původní význam latinských slov res publica (věc veřejná), tím více to o sobě daná země tvrdí. Korejská lidově demokratická republika je krvavou diktaturou, opakem všeho lidového a demokratického. Středoafrická republika je republikou s krátkou přestávkou, když se její lidožravý krutovládce prohlásil císařem, od roku 1960 dodnes. Nejen ve Střední Asii jsou republiky dynastické, jejichž dědiční prezidenti mají nesrovnatelně větší moc než panovníci v evropských demokratických konstitučních monarchiích. Evropská království jsou dnes původnímu smyslu slov res publica neskonale blíž. A v poslední době se objevuje i spousta „republik“ komerčních – Shoe Republic, Banana Republic, Jazz Republic…
Železniční most v Praze,v pozadí Pražský hrad.
Česká republika / the Czech Republic je v pořádku v politickém a formálním názvu, ale při běžném každodenním používání se zejména ve světě setkáme při jeho vyslovení s podvědomým srovnáním s těmi pofiderními režimy a s povytaženým obočím: „Jak prosím? Šeková republika?“ Slovo „Czech“ totiž zní úplně stejně jako „check“. A to znamená šek...
Angličtina zná termín „overdressed“ pro nemístně formální oblečení. Přesně tak jsme očima světa vnímáni – jako bychom podnikli výšlap na Sněžku v obleku s kravatou nebo v plesových šatech.
V propagaci naší země se tak sami nadále křečovitě držíme názvu Česká republika / the Czech Republic, ze světa ovšem pomalu, ale jistě přitéká praktická krátká Czechia. Z oficiálních seznamů OSN postupně proniká do map a různých databází mezinárodních a státních institucí i firem po celém světě.
Google, Oxford Atlas of the World, operační systém Apple iOS 11, CIA World Factbook, mapy a navigace TomTom, instituce Evropské unie jako Eurostat či minulý měsíc IATA – to jsou příklady těch, kteří na jméno Czechia přešli od mezinárodní standardizace roku 2016. Alexa, hlasová informační služba Amazonu, se naučila říkat Czechia před pár dny. Google Trends zachycují rostoucí zájem o jméno Czechia ve světě, v posledních týdnech je nejvyšší od roku 2016. Twitter ten rok hashtag #czechia neznal vůbec, nyní je jeho výskyt stále častější a mnohdy už převyšuje #czechrepublic či #theczechrepublic.
Jak se budeme jmenovat?
Ačkoliv i premiér Andrej Babiš ještě jako vicepremiér v roce 2016 hlasoval pro zápis jména Czechia do seznamu OSN, nyní jeho vláda obrací a snaží se nadále prosazovat (the) Czech Republic – s odůvodněním, že jde o tradiční název, na který je svět na rozdíl od jména Czechia zvyklý. Zvykli jsme si ale my, svět ne. Argumentem mají být i miliardové státní investice vložené do jména Czech Republic, zejména prostřednictvím agentury CzechTourism. Jde však o typický příklad klamu utopených nákladů, psychologického pojmu o zbytečné snaze zachránit nevratné investice. Historicky i perspektivně neúspěšnou investici je přitom nutné odepsat.
Jedním z důkazů, že se název Czechia neujal, má být průzkum CzechTourismu z konce roku 2017, podle nějž „jen“ necelá třetina návštěvníků Česka dává přednost jménu Czechia před jménem Czech Republic. Ve skutečnosti je to skvělý výsledek. Pokud do názvu Czech Republic tekly přes dvacet let miliardy, zatímco Czechii nezačal náš stát po roce 2016 ani používat, natož aby do ní investoval, nemůže snad být výraznějšího důkazu životaschopnosti krátkého jména.
Jsou dvě varianty dalšího vývoje.
Podle první z nich frekvence používání jména Czechia ve světě nadále zvolna, ale jistě poroste, my se s hlavou v písku budeme jeho používání bránit a trvat na výhradním „(the) Czech Republic“. Nakonec nám to dojde, ale až v momentě, kdy budeme zvenčí jménem Czechia převálcováni. Než takto procitneme, může trvat řadu let. Vyhodíme další stamiliony, možná miliardy. A mezitím budeme pořád zemí, která sama neví, jak se jmenuje. Tím jen prohloubíme nedůvěryhodnost našeho státu. A prodraží se to: Triček i firem s „Czech“ místo správného jména také přibude, o to složitější a dražší pak bude budování značky „Czechia“.
Anebo začneme používat obě oficiální jména pro náš stát co nejdříve tak, jak je to zvykem v opravdově demokratických zemích. Tím celý problém rychle vyjasníme pro sebe i pro svět.
Náš stát nefunguje nejlépe, formu ale vylepšíme snáz a rychleji než obsah. Systém umíme – třeba v turistickém značení a tvorbě map jsme nejlepší na světě. Buďme stejně systematičtí a důslední i v dobrém jménu pro naši vlast. Co pro ni můžeme udělat? Nerepublikovat.
