Předchozí řádky napsal Emil Hácha 20. března 1939 ve své zprávě o osudné berlínské návštěvě. Bývá zvykem uvádět, že jeho vlak, který měl 15. března podle jízdního plánu dorazit do Prahy z Berlína v 16.52 hodin, nacisté úmyslně zdrželi, aby jej mohl na Hradě uvítat sám Hitler. Nezvratným faktem zůstává jen to, že Háchu na Wilsonově nádraží až v 19.45 přivítala již německá čestná stráž a na Pražském hradě si to již půl hodiny užíval Adolf Hitler.
Obvykle se v souvislosti s Hitlerovou návštěvou Prahy uvádí i to, že z radosti nad svým triumfem zde tento vegetarián a abstinent ochutnal i plzeňské pivo a pražskou šunku. Méně se již připomíná, jak do české metropole přijel: nejprve vyrazil z Berlína po osmé hodině ranní svým salonním vlakem a krátce před druhou dorazil do České Lípy. Cílem jeho cesty měla být původně jen inspekce postupujících vojsk, ale když Hitler zjistil, že operace „Südost“ probíhá bez problémů, rozhodl se přes varování části svého doprovodu přesednout v České Lípě do auta a jet rovnou do Prahy a ubytovat se na Hradě. Hitlerova autokolona vyjela v 16.45 hodin přes Mělník a cestou rozjařený kancléř za jízdy zdravil pochodující vojáky. Na Pražský hrad jeho vůz dorazil v 19.15 hodin.
S hlavou vztyčenou: HRADNÍ TRUHLÁŘ MĚL ŠTĚSTÍŽivot mu zachránily svým mlčením i za cenu svých životů ženy, které milovaly Gabčíka a Kubiše, a jeho učitel z obecné školy a sokolský funkcionář Jan Zelenka-Hajský. Již od roku 1933 pracoval František Šafařík (* 4. 3. 1907 Praha-Liboc) jako údržbář nábytku na Hospodářské správě Pražského hradu, kde zažil i potupný příchod nacistů. Při plánování útoku na Heydricha potřebovali parašutisté Gabčík a Kubiš podklady k Heydrichovým zvyklostem a tehdy si na svého žáka vzpomněl odbojář Zelenka. Přestože tento skromný vlastenec velice miloval svou rodinu a byl si vědom všech smrtelných rizik svých aktivit, neváhal. Se Zelenkovým návrhem spolupráce souhlasil a začal zastupujícího říšského protektora sledovat a časy jeho příjezdů a odjezdů v šifrách zapisovat. Zprávy předával přítelkyním parašutistů – sestrám Marii Kovárníkové a Ludmile Soukupové. Šafaříkův podíl na atentátu na Heydricha (podobně jako i hodináře Josefa Novotného, který se občas na Hradě staral o hodiny) byl dost významný. Když se po atentátu rozjel zběsilý kolotoč smrti, přišly v něm o život obě mladé ženy. Ty však Šafaříka neprozradily, stejně jako jeho učitel Zelenka, který při zatýkání spolkl jed. Tichý účastník atentátu František Šafařík zemřel zapomenut 12. června 1970.  Již od roku 1933 pracoval František Šafařík (* 4. 3. 1907 Praha-Liboc) jako údržbář nábytku na Hospodářské správě Pražského hradu. |
Vedle Hradní stráže zde bylo před příchodem německých vojsk i 240 českých četníků a 110 příslušníků pohraniční finanční stráže, kteří sem byli povoláni den předtím pro případ demonstrací; hrozily jak od Pražanů, tak hlavně od bojůvek německých vysokoškoláků. Nyní museli četníci a finančníci udělat prostor německým jednotkám, které zaplavily Hrad. I Hitlerova autokolona, která sem dorazila od Prašného mostu, musela na druhém nádvoří zastavit. Hitler pak šel zbytek cesty po ucpaném třetím nádvoří pěšky. Nijak ho to však nerozladilo. Hned po jeho příchodu vyvěsili na Hradě němečtí vojáci Hitlerovu vůdcovskou standartu.
V jižním křídle Pražského hradu se Hitler ubytoval v apartmá pro zahraniční návštěvy. Na Hradě mu již předem informované německé vyslanectví připravilo občerstvení z proslulého Lippertova lahůdkářství. Šlo o druhou zásilku, protože tu první v Trůnním sále stačili sníst důstojníci štábu generála Blaskowitze.
V devět hodin večer potom Hitler zasedl k oficiální večeři, které se měl podle písemné zprávy úředníka prezidentské kanceláře dr. Karla Strnada (popraveného v roce 1944 v Drážďanech) účastnit i dosluhující česko-slovenský prezident Emil Hácha.
Ve čtvrtek 16. března 1939 vydal Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, který s ním podepsali ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop, ministr vnitra Wilhelm Frick (který kvůli tomu v extrémně špatném počasí musel ráno do Prahy přiletět letadlem) a šéf Říšského kancléřství dr. Hans Lammers.
Jasné je, že dokument byl již připraven předtím a Hitler v něm večer dělal jen malicherné „vůdcovské“ úpravy za asistence svého štábu a dvorního fotografa Heinricha Hoffmanna. Německá propaganda ráda prezentovala Hitlera jako věčně pracovně vytíženého muže.
Druhý den však měl německý kancléř den opravdu nabitý. Na často opakovaných filmových záběrech se s ním v Praze objevují i říšský vůdce SS a šéf gestapa Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich, který ještě netušil, jak se mu toto město stane jednou osudným…
PEKLO PROTEKTORÁT8. díl seriálu LN Předchozí díly seriálu Peklo protektorát čtete zde. |
Hitler pozdravil z okna jásající pražské Němce, letmo se setkal s Háchou, generálem Syrovým, pražským primátorem Klapkou, přijal zástupce pražských Němců i K. H. Franka, a především přijal podrobné hlášení vrchního velitele německých vojsk generála Waltera von Brauchitsche o hladkém průběhu vojenské okupace českých zemí, kterou někde brzdilo jen náledí nebo sněhové závěje.
Ve tři hodiny odpoledne vykonal Hitler na prvním nádvoří přehlídku pražských německých studentů, aby ocenil jejich „boj“ za německou Prahu. Nejeden z nich měl náplasti nebo obvazy, jež měly zakrýt údajná a někdy i skutečná zranění, které mladí nacisté utržili v předchozích pouličních potyčkách s policisty a Pražany, když vyvolávali nepokoje, aby měl Berlín nový „důkaz o útlaku“ Němců v českých zemích. Krátce po přehlídce se Hitler vrátil autem do České Lípy, odkud pak odjel svým vlakem do Brna a Vídně.
Podle některých svědectví Hitlera při opojném pohledu na Prahu iritovala jen petřínská rozhledna a žádal ji zbourat. Rozhledna však stojí dodnes a s ní i celá Praha, kterou chtěl v březnu 1939 „v případě nutnosti“ bombardovat Hermann Göring…
ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY - Jezděte vpravo!Devětačtyřicetiletý dělník Josef Lhotský vstoupil v neděli 26. března 1939 v Kobylisích do jízdní dráhy tak, jak byl vždy zvyklý, a to ho stálo život. Řidič tramvaje číslo 14 již nestačil zabrzdit. Lhotský si totiž při svém posledním osudném kroku patrně vůbec neuvědomil, že právě toho dne byla i v Praze německými okupanty trvale zavedena jízda vpravo. S Německem mělo předválečné Československo 1545 km společné hranice, na níž bylo přes 130 oficiálních hraničních přechodů. Na každém z nich byly při odjezdu z Československa zřetelné nápisy Rechtsfahren! U našeho největšího souseda se totiž jezdilo vpravo, zatímco u nás vlevo, jako je tomu dodnes ve Velké Británii. Letité diskuse o tom, zda by se naše dopravní zvyklosti měly přizpůsobit německým, byly v listopadu 1938 (tedy ještě před okupací), již dokonce převedeny v reálný plán – vše uvést v platnost počínaje květnem 1939. Ve středu ráno 15. března 1939 tento plán rázně „předběhla“ sněhová plískanice, během níž do zbytku českých zemí vpadla – samozřejmě po pravé straně silnice – německá armáda a v jejích patách (a často i před ní) úředníci již tehdy neblaze proslulého gestapa. Nejeden malověrný Čecháček ve snaze obhájit svou rychlou přizpůsobivost novým protektorátním pořádkům se často schovával i za argumentací: „Vidíte, Němci, ti umějí zavést pořádek, dvacet let se planě mluvilo o ježdění vpravo a oni to zavedli doslova přes noc...“ Odklad pro Prahu Skutečnost však byla přece jen poněkud složitější – především v takřka milionové Praze. Zde již ve čtvrtek večer 16. března 1939 muselo z praktických důvodů pražské policejní ředitelství splnění okupačního příkazu odložit, ačkoliv se toho dne jezdilo vpravo například v Písku, Příbrami, Mladé Boleslavi. V Moravské Ostravě se trvale jezdilo dokonce již od prvního okupačního dne. Od šesté hodiny ranní v pátek 17. března byla potom definitivně zavedena jízda vpravo na zbytku okupovaných českých území. V Praze však až 20. března 1939 německý posádkový velitel generál Gablenz přijal primátora, velitele dopravního oddělení pražské policie a odborníky dopravních podniků, aby jim oznámil, že jízda vpravo bude v Praze definitivně zavedena od třetí hodiny ranní v neděli 26. března 1939. Byla zahájena propagační kampaň, provedena výměna tramvajových výhybek a mnoho dalších opatření. První den ježdění vpravo došlo v Praze k 26 nehodám (s jedním mrtvým). Lidé se rychle přizpůsobili nově zavedenému pořádku. Byl to jediný případ ztotožnění se s příkazy okupantů, který můžeme dodnes považovat za chvályhodný… MJ  Plány na zavedení jízdy vpravo v českých zemích nacisté rázně urychlili… |
