Přichází skutečná bestie. V tomto prostoru nemá Čech co pohledávat, pravil před 80 lety Heydrich
Reinhard Heydrich byl bezesporu nejschopnějším, a tím pádem i nejnebezpečnějším realizátorem nacistických zločinů.
| foto: VHÚ
Premium
Před osmdesáti lety, 27. září 1941, přijel do Prahy zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Rozkaz od Hitlera zněl jasně: zlomit odboj a poněmčit, nebo vystěhovat na východ a fyzicky zlikvidovat.
Jako by tím tento nacista bezděčně vyzval český odboj k palbě na muže, který tuto „frontu“ rozpoutal. Byl jím bývalý námořní důstojník, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu i stíhací pilot Luftwaffe v záloze s několika bojovými lety na frontě, dvaačtyřicetiletý rodák z Halle Reinhard Tristan Eugen Heydrich, který přiletěl v sobotu 27. září 1941 do Prahy, aby zde ve funkci zastupujícího říšského protektora zavedl ostřejší režim, než zde byl za protektora Konstantina von Neuratha.
Autor:
Jindřich Marek, Autor je historikem VHÚ
Jaké činy měl na svědomí Reinhard Heydrich.
Jak se chovali kolaboranti a henleinovci.Kolotoč smrti
Heydrich nechal po příchodu okamžitě zatknout protektorátního premiéra generála Aloise Eliáše a ihned vyhlásil stanné právo. Již druhý den v jízdárně ruzyňských kasáren popravčí čety roztočily kolotoč smrti. Mezi popravenými byli generálové Josef Bílý, Hugo Vojta, František Horáček, Mikuláš Doležal, Oleg Svátek, Václav Šára a další významné osobnosti vojenského odboje, jako byl například podplukovník Josef Balabán.
S HLAVOU VZTYČENOU: Stál u počátku operace AnthropoidKdyž byl sedmnáctiletý Jan Krček (* 8. 6. 1901 Přemyšl) přijat na Technickou vojenskou akademii v Mödlingu u Vídně, první světová válka se chýlila ke konci. V listopadu 1918 se však přihlásil do československé armády, prošel různými útvary a v roce 1936 úspěšně absolvoval Vysokou školu válečnou. V kritickém roce 1938 již působil u zpravodajské služby a nacistická okupace v březnu 1939 jej zastihla při důvěrné misi v Podkarpatské Rusi. Již v srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska, prožil zde jeho porážku a při ústupu na východ i sovětskou internaci, ze které se však v květnu 1940 dostal šťastně do Francie, aby se ještě stihl zúčastnit v řadách 1. čs. pěšího pluku obranných bojů na frontě. Ve Velké Británii se v březnu 1941 stal přednostou 2. (zpravodajského) oddělení Čs. smíšené brigády a právě tato funkce jej při výběru vhodných vojáků přivedla 3. října 1941 mezi účastníky historické schůzky, projednávající nutnost likvidace Heydricha. Později pracoval u exilového ministerstva vnitra. Po návratu do osvobozené vlasti měl problémy s komunisty v čele s neblaze proslulým Bedřichem Reicinem. V červnu 1950 byl zatčen a po devítiměsíčním trestu vězení ještě odeslán do tábora nucené práce, kde byl držen do dubna 1952. Zemřel zapomenut v Praze 24. března 1961.  Jan Krček (* 8. 6. 1901 Přemyšl). |
Během tohoto stanného práva, trvajícího od 28. září 1941 do 20. ledna 1942, bylo v Praze a Brně popraveno 486 osob a 2242 lidí bylo posláno k likvidaci do koncentračních táborů. Právě popravení generálové měli v Londýně plno přátel a žáků, již tehdy začali přemýšlet o odvetě.
Málokdo si dnes uvědomí i to, že Heydrich a jemu podobní tak svou zběsilostí hnali velkou část českého národa do náruče jiného zločince – J. V. Stalina. Dokazuje to i debata londýnského exilu s domácím odbojem o možném poválečném vývoji, kdy bývalý legionář a velitel druhé garnitury Obrany národa generál Bedřich Homola (zatčen gestapem 31. 12. 1941 v Praze a popraven 5. 1. 1943 v Berlíně) doufal, že komunisté český národ po porážce nacistů neovládnou, a zároveň již 20. února 1941 v kurýrní zprávě generálu Ingrovi do Londýna sdělil následující názor: „Moskva nám nevezme řeč ani půdu, kdežto Berlín obojí. Vládní forma se změní, za 30–50 let komunismus nebude, bude zde však národ, kdežto za vlády Němců by za 20 let byl národ zničen…“
Reinhard Heydrich byl skutečně ochoten a schopen tuto Homolovu prognózu vyplnit, což potvrdil již 2. října 1941 na poradě nejvyšších představitelů okupačního režimu v Černínském paláci slovy: „Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. To jsou věci, které můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti. Jedna je blízká – zaměřená na válku –, druhou začíná dalekosáhlý konečný úkol. První, blízká, je diktována potřebami vedení války.
Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci. Ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody…“
Jak známo, Heydrich v lednu 1942 předsedal i konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení milionů lidí židovského původu ve vyhlazovacích táborech smrti. Stal se tak architektem holokaustu, ale měl i zcela jasnou představu o „konečném řešení české otázky“.
Hlavní rasový a osídlovací úřad SS v Berlíně tehdy stanovil, že 45 procent českého národa lze germanizovat, 40 procent bylo označeno za nevyrovnané míšence určené k vystěhování a 15 procent bylo rasově cizích, a tedy se počítalo s jejich likvidací. V posledním případě však šlo ve skutečnosti spíše o národní elity, jak se ukázalo během probíhajícího stanného práva.
PEKLO PROTEKTORÁT16. DÍL SERIÁLU LN Předchozí díly seriálu Peklo protektorát čtete zde.
|
Zatímco kolaboranti by byli nasazeni v říši s tím, „aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet“, ostatní rasově „kvalitní“ Čechy, které by se nedařilo poněmčit a převychovat, bylo podle zastupujícího říšského protektora třeba postavit „ke zdi“.
Již na jaře 1942 začal dokonce rasový soupis českých občanů, maskovaný zdravotnickým vyšetřováním TBC. V žádostech o osobní průkazy museli protektorátní příslušníci uvádět také rodokmeny předků atd.
Ve svých plánech měl Heydrich jen jednoho nepřekvapivého radikálnějšího konkurenta. Byli jím pohlaváři sudetských Němců, kteří si již nevystačili se svou říšskou župou Sudetengau a po linii nacistické strany prosazovali nejostřejší protičeské názory s žádostí, aby Čechům nebyla poskytována žádná úleva, dokonce ani kolaborantům.
Čeští kolaboranti bývalým henleinovcům vadili hlavně proto, že by již na jejich místech v protektorátu nejraději viděli sebe a další soukmenovce…
ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY - Iluze a kličkování končíS příchodem Heydricha do Prahy si mohl dělat iluze o možném soužití Čechů s německými okupanty jen ten největší pošetilec nebo zbabělec. Nová protektorátní vláda, jmenovaná 19. ledna 1942, byla již jen sbor totálně poslušných loutek. Případné sny o potrestání neúnavného kata Heydricha však nebyl zdecimovaný domácí odboj schopen realizovat sám. Jeho nejradikálnější vojenské křídlo Tři králové (Balabán – Mašín – Morávek) bylo rozdrceno. V dubnu 1941 zatčeného pplk. Josefa Balabána nechal Heydrich po svém příchodu popravit mezi prvními, v květnu se gestapo v přestřelce zmocnilo zraněného pplk. Josefa Mašína a ze štábního kapitána Václava Morávka se stal štvanec. Pomoc proto musela přijít zvenčí… Již v pátek 3. října 1941 se uskutečnila v londýnském Porchester Gate důvěrná schůzka, které se zúčastnilo šest příslušníků československé zahraniční armády – plukovník František Moravec, podplukovník Josef Bartík, majoři Karel Paleček a Jan Krček, rotmistr Josef Gabčík (ač Slovák, nepodepisoval se Jozef, ale častěji používal českou verzi křestního jména) a rotný Karel Svoboda. „Vracíme ránu za ránu“ Poslední dva prošli v srpnu bojovým a výsadkovým výcvikem a právě těm přednosta čs. vojenské zpravodajské služby plukovník Moravec podle dochovaného zápisu ze schůzky řekl: „Z rozhlasu a novin jste informováni o tom nesmyslném zabíjení u nás doma. Němci vraždí nejlepší z nejlepších. I tento stav je znamením války, tedy nenaříkat, neplakat, ale dělat. Doma naši pracovali a jsou nyní v situaci, že jejich možnosti jsou omezené. Řada je na nás z venčí, abychom pomohli. Jeden z úkolů pomoci z venčí bude svěřen vám…“ Oba vojáci se dozvěděli, že jejich terčem by se měli stát buď Heydrich, nebo K. H. Frank, a oba Moravcův úkol „vracíme ránu za ránu“ přijali. O několik dní byl však při dalším výcviku zraněn Svoboda, a nahradil jej proto Gabčíkův nerozlučný kamarád rotmistr Jan Kubiš. Jejich zvláštní operace dostala krycí jméno Anthropoid… První řádky dramatu I doma však byli stále na svobodě stateční muži a ženy s ochotou „obětovat hrdla a statky“, bez kterých by se útok na bestii v černé uniformě dal jen těžko uskutečnit. Radikální křídlo sokolské organizace OSVO (Obec sokolská v odboji) s krycím označením Jindra tvořili do krajnosti odvážní muži jako František Pecháček, Jan Zelenka-Hajský, Karel Pavlík, Václav Novák a řada dalších i se svými stejně statečnými manželkami a dětmi. Sokolové byli připraveni, a když do Prahy dorazili Gabčík s Kubišem, jedno z největších dramat českých dějin začalo psát své první řádky… MJ  Když přišel Heydrich 27. září 1941 vraždit do Prahy, československý exil v Londýně měl již vycvičeno 83 mužů k možnému nasazení v okupované vlasti. |
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
