Lidovky.cz

Česko

Děti vnímají násilí jinak. O hrdinu z Nabarveného ptáčete bych se nebál, říká psycholog, který se mu věnoval

Snímek Nabarvené ptáče (2019). Režie: Václav Marhoul. foto: BIOSCOP

Rozhovor
PRAHA - Před pár dny vstoupil do kin snímek režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Kritici filmu vyčítají míru brutality a násilí, jimž byl vystaven hlavní dětský hrdina, jehož ztvárnil Petr Kotlár. „Děti nevnímají násilí jako my dospělí. Petr se spíš musel vypořádat s nudou,“ říká pro Lidovky.cz uznávaný dětský psycholog Václav Mertin, který s malým hercem před natáčením komunikoval.
  5:02

Film jako láska. Chtěl jsem do Nabarveného ptáčete Johna Malkoviche, říká režisér Václav Marhoul

Lidovky.cz: Hlavní roli ve filmu Nabarvené ptáče ztvárnil dnes dvanáctiletý Petr Kotlár. V Marhoulově snímku se objevuje značná porce násilí a drastických scén, jak se malé dítě psychicky vyrovná s takovou brutalitou při natáčení?
Brutalitu vidíme my, když sledujeme film, dítě to při natáčení vnímá jinak. Navíc Petr byl naprosté většiny násilných scén při natáčení ušetřen. Někdy to samozřejmě nešlo. Jestliže měl Kotlár v jedné ze scén zastřelit člověka, tak toho dozajista ušetřen být nemohl. Určitě se ten kluk kolikrát nacházel v náročné situaci.

Lidovky.cz: Režisér Marhoul vás přizval, abyste posoudil, zda dětský herec natáčení zvládne. Podle čeho jste usoudil, že se Kotlár psychicky vypořádá se svou rolí?
S Petrem jsem se sešel před třemi lety v kanceláři pana režiséra. Povídali jsme si o všedních věcech, o životě a podobně. Po tomto sezení jsem vyhodnotil, že Petr je lehkomyslný, šťastný a vyrovnaný kluk, není to žádný neurotik. Působil na mě jako veselý rošťák. Na základě tohoto setkání jsem Marhoulovi řekl, že o toho kluka bych se nebál.

Dětský psycholog Václav Mertin.
Premiéra filmu Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula se uskutečnila 11....

Akademici rozhodli. Marhoulovo Nabarvené ptáče půjde do boje o nominaci na Oscara

Lidovky.cz: Marhoul v jednom rozhovoru zmínil, že Petr prošel psychologickými testy.
To asi jen špatně pojmenoval. Kdyby po mě chtěl nějaké psychologické testy, tak já bych to odmítl. Pro tento účel nemají význam. Nedělal jsem regulérní vyšetření, já si nezávisle s Petrem pohovořil a poté sdělil panu režisérovi svůj názor. Samozřejmě jsem ho pozoroval, viděl jsem i interakci s jeho rodinou. Pamatuji si babičku, která Petra na setkání doprovázela a já ji vnímal jako stabilní bod. Jako ráznou ženu, která se s ničím nepáře, uvaří Petrovi svíčkovou a vše je v pořádku.

Václav Mertin (67)

  • Je uznávaný dětský psycholog.
  • V roce 1975 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
  • Napsal řadu publikací zaměřených na dětskou psychiku, mezi nimi například Výchova bez trestů, Ze zkušeností dětského psychologa apod.
  • Učí na katedře psychologie FF UK v Praze.

Lidovky.cz: Na festivalu v Benátkách Kotlára nepustili do promítacího sálu, neboť snímek je přístupný od 18 let. Nabarvené ptáče viděl poprvé až při tuzemské premiéře 11. září v Praze. Co si o tom myslíte?
Já osobně bych ho na film nepustil. Ale chápu, že ten kluk dva roky na něčem pracoval, tak je logické, že chce výsledek vidět. Myslím si však, že kdyby film neviděl, nic by se nestalo. Že jej nakonec zhlédl, neznamená to dle mého, že se zhorší jeho psychický stav či že to na něm zanechá psychické následky. V jeho dvanácti letech nebude všem scénám rozumět.

Lidovky.cz: Musel se film natáčet nějak citlivěji s ohledem na psychiku hlavního dětského hrdiny?
Po celou dobu natáčení byla Petrovi k dispozici „koučka“, jež měla za úkol s ním pracovat a dohlížet na jeho psychický stav. Dávala pozor, aby se kluk příliš nenudil, nebyl otrávený a řešila s ním jeho psychické kolize. Měsíčního natáčení na Ukrajině se zúčastnil i můj kolega, v té době student a dnes už absolvent oboru psychologie na Univerzitě Karlově. Nevím, jak silné pouto mezi nimi bylo, ale také on dohlížel na psychickou pohodu dítěte. Natáčení se zúčastňovala i Petrova babička, která mu byla velkou oporou. Petr říká, že se skamarádil i s pomocným kameramanem a ten ho taktéž psychicky podporoval. 

Scénu z plakátu, kde je Petr po uši v hlíně, štáb údajně natáčel tak, že dítě vložili do dřevěné bedny s bahnem. Pomocný kameraman vlezl do bedny s ním, aby se hoch nebál. No představte si, když vás někdo zavře do bedny a kouká vám jen hlava… Muselo tam být spoustu náročných scén a Petr potřeboval kolikrát psychicky podpořit.

Hlavní dětský hrdina filmu - Petr Kotlár.

Lidovky.cz: Vámi líčené scény jsou náročné už i pro dospělého člověka, když se na ně dívá.
Divák filmu musí počítat s tím, že uvidí dvě a půl hodiny intenzivního násilí. Každá scéna začne násilím a končí násilím, je ho tam plno. Ale to tak vnímáme my jako diváci. Musíme si uvědomit, že snímek se natáčel téměř dva roky. To je ohromný rozdíl, Petr to měl nadávkované. On sám měl trauma spíš z nudy, z toho, že se natáčení vleče, že musí pořád čekat. Musí brečet, když se mu nechce a musí dělat věci, které se mu dělat nechtějí. Tohle bylo pro Petra mnohem náročnější než nahrané násilí kolem něj.

Lidovky.cz: Takže Petr se musel vypořádat spíše s nudou?
Představte si, že přijedete na natáčení, čekáte pět hodin, pak nevyleze sluníčko a vy jedete domů. Ostatní děti se hrají venku a vy se nudíte. To je pro dítě náročné.

Nabarvené ptáče do českých kin přivedlo 26 tisíc lidí. Nestačilo na volejbalovou komedii Přes prsty

Lidovky.cz: Ale co ta ohromná porce násilí kolem něj? To nevnímal?
Já se natáčení nezúčastnil, ale dovedu si představit, že Petr byl mnoha scén ušetřen a musel spíše čekat a to pro něj bylo mnohdy těžší. Petrovi se líbila (Jitka) Čvančarová, skamarádil se s herci a po natáčení si zahrál fotbal. Tohle dítě vnímá. Drastické scény řadí až na několikáté místo. Určitě si násilí a brutality všímal, ale nezaměřoval se na ně. Děti nevnímají násilí jako my dospělí. Navíc Petr se s násilnými scénami může vyrovnat lépe než divák, jelikož on byl u toho, když se snímek natáčel. On viděl, že to jsou jen triky a všude jsou kamery. Ve chvíli, kdy dítě vidí tolik triků, tolik umělý krve, tak pak ví, že brutalita kolem něj není doopravdy. Navíc děti v dnešní době vidí spoustu násilí na internetu, v televizi a podobně.

Lidovky.cz: Takže dnešní děti jsou na násilí zvyklé?
To se tak říct nedá. Ale určitě jsou odolnější než třeba já v dětství, kdy nebyly internet ani televize. Dnes je násilí všude kolem nás.

Lidovky.cz: Petrova rodina přiznala, že on sám byl kolikrát nerudný a chtěl natáčení vzdát. Jakým způsobem se dá dítě přemluvit, aby pokračovalo v natáčení takto drastického snímku?
Přemluvila ho určitě babička tím, že mu něco uvařila. Film stál 170 milionů, takže všichni dělali, co se dalo, aby Petr natáčení nevzdal. Celý štáb si uvědomoval, že není cesty zpět. I kdyby mu měli doběhnout pro čokoládu na druhou stranu Ukrajiny, tak to udělají. Dítě v devíti letech nemá vidinu úspěšné kariéry jako my dospělí. Dítě se musí motivovat něčím jiným než li slávou a penězi. Pro Petra bylo traumatické, když ho ostříhali a on musel jít do školy oholený. Děti na něj koukaly a ptaly se ho, co to má s vlasy a vůbec je nezajímalo, že je nějaká filmová hvězda. Říkal, že se mu někdo i smál, tohle děti řeší.

Lidovky.cz: Ruský herec Alexej Kravčenko, který si mimo jiné v Nabarveném ptáčeti rovněž zahrál, ztvárnil ve svých 16 letech hlavní roli v dramatickém filmu Jdi a dívej se. Po natáčení si nesl psychické následky dlouhé měsíce. Nehrozí to Kotlárovi?
Zaručit to samozřejmě nemohu, ale neobávám se toho. Je rozdíl, když vám je šestnáct a když vám je devět let. Šestnáctiletý teenager vnímá hrůzu jinak, on už ví, co se děje v násilných scénách. Je možné, že si tvůrci filmu Jdi a dívej řekli, že herec už je dostatečně starý, a proto mu nemusí nic vysvětlovat a věnovat mu nějakou zvláštní pozornost. Záleží ohromně na lidech kolem dítěte, na štábu, na rodině a podobně. Petr měl psychologickou péči a dostatečnou podporu v rodině. Nebojím se, že by nesl psychické následky.

Lidovky.cz: Film se začal natáčet, když bylo Petrovi devět let. Vůbec si nedovedu představit, jak tak malému dítěti vysvětlit, že to v čem bude hrát není realita?
Věřím tomu, že mu to tvůrci nějakým způsobem vysvětlili. Je potřeba s dětmi mluvit, ale není potřeba zbytečně zabíhat do detailů. Mluvme s nimi jednoduše a srozumitelně. Řekl bych mu: „Chovají se k ní hnusně, je to jen film.“ Ale říkat mu, že jí strkají flašku do pochvy, to nemusí vědět a nemusíme mu to vysvětlovat. V Nabarveném ptáčeti je spousta drastických scén, které si divák musí domyslet. Takže když Petr film viděl, tak si vůbec nemusel domyslet, že se tam tato šílená scéna odehrává.

Lidovky.cz: Mají devítileté děti už nějakou představu o sexu a sexuálním životě?
Ano, můžou mít. Nesmíme děti podceňovat. I kdyby malý Petr při natáčení viděl nějakou nahranou sexuální scénu, tak co by se stalo? Šok by z toho neměl, určitě ne v dnešní době. V současnosti je sex všudypřítomný. I kdyby tomu nerozuměl, tak si prostě řekne, že muž leží na ženě a to je vše.

Lidovky.cz: Dovolil byste, aby se natáčení zúčastnilo vaše dítě?
Myslím, že ne. Ale nebylo by to kvůli násilným scénám, ale kvůli tomu, že by ztratilo dva roky. Na Ukrajině natáčeli měsíc v kuse, to muselo být pro dítě ohromně náročné a Petr se musel nudit.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.