V pátek se totiž Praha a další dvacítka českých měst připojila k celosvětové stávce za klima. Iniciativa to byla studentská, na Staroměstském náměstí se ale kromě nich sešlo i mnoho rodičů s dětmi a dospělých napříč generacemi.
„Bojím se, jestli můj dvouletý syn bude mít takový svět, jak ho známe my. Teď v něm žije, ale otázka je, zda mu vydrží. Vyjádření politiků jsou zatím velmi krátkozraká,“ mává Michal Švarný cedulkou ‚Budoucnost pro naše děti‘, kterou přidržuje i malý syn v nosítku.
Stávka za klima na Staroměstském náměstí. Budoucnost pro naše děti. #stavkazaklima https://t.co/cERrDc6l2V
Nad hlavami stávkujících se vlnila barevná záplava hesel: Korporátní touha je pro klima zhouba; Tvoje slanina, vyšší hladina; Omladina do ulic, aby v zimě nebyl hic.
Studentskou stávku podpořilo mnoho osobností a institucí, účastnil se třeba Národní filmový archiv či pražský radní Vít Šimral, který už dříve vybídl pražské školy, aby studenty na stávku pustily. Přidali se i Lékaři za klima. Jednotlivé proslovy hojně akcentovaly požadavky na uhlíkovou neutralitu, ale mnohokrát z pódia zaznělo, že přicházíme o lesy, je potřeba vrátit život do krajiny a změnit dotační politiku.
„Během uplynulých třech měsíců od poslední stávky jsme byli svědky tří kauz, v nichž čeští politici absolutně pochybili. Za prvé elektrárna Chvaletice dostala výjimku z emisních limitů a může pokračovat v ničení klimatu, tou další je rozhodnutí ministerstva životního prostředí, které souhlasilo s rozšířením těžby uhlí na dole Bílina v severních Čechách a za třetí chystaný prodej elektrárny Počerady podnikateli Tykačovi. Kauzy nevyváží ani to, že vznikla uhelná komise. Tyto věci nemůžeme politikům jednoduše odpustit,“ hřměl z řečnického místa mluvčí české buňky ekologického hnutí Fridays for Future a spoluorganizátor stávky Petr Doubravský.
  |
Ocenil také, že se veřejná debata posouvá pozitivním směrem. K přítomným promluvil i tvůrce polistopadové ekologické legislativy Bedřich Moldan. „Vyslechl jsem si novou kritiku od kolegů, že není dobré podporovat studenty. Je to dnes ale jediná možnost, když to řeknu pateticky, jakou lidstvo má. Jednotlivá ministerstva začínají chápat, že se něco děje. Nicméně, jak říkala Greta Thunberg: Něco děláte, ale není to dost. Lesníci se shodují, že příčinou katastrofy v lesích je změna klimatu.“ Burácející odezvu u stávkujících sklidili i představitelé slam poetry, kteří svůj světonázor na klimatickou krizi vyjádřili poezií.
Názorový, avšak poklidný střet se místy odehrával mezi některými stávkujícími matkami či studenty a desítkou zástupců strany Svobodní, kteří na místě vyjadřovali nesouhlas s požadavky studentů a nabízeli petici proti uhlíkové neutralitě.
ŽIVĚ: Melbourne, Praha, Londýn, New York. Lidé po celé planetě stávkují kvůli hrozící klimatické katastrofě |
„Jsem proti iracionalitě stávky. Toto je emocionální chování,“ argumentoval Jaroslav Pelán, zatímco nad hlavou třímal transparent hlásající ‚Klimazáškoláci, zpátky do lavic‘. „Iracionální je, že se stávkuje proti něčemu, co zaprvé nemohou ovlivnit, zadruhé se vytvořila modla, že CO2 a fosilní paliva jsou zlo, přičemž není prokázané, že za oteplování může člověk. Největší problém je u nás zemědělství. Ubývá stromů, sjednocují se lány a to má mnohem větší vliv na srážky než abstraktní CO2. Že nás zachrání biopaliva, je moderní klima náboženství,“ myslí si.
Ve chvíli, kdy se průvod vydal do ulic, hlasitě skandoval hesla jako „Za klima“, „Dost už bylo odpadků, strčte si je do zadku“ či „Klima volá, na co škola“.
S úsměvem na tváři mezi mladými tvářemi vykračoval i Pavel Šremer, biolog, bývalý disident a náměstek ještě federálního ministrerstva životního prostředí. Nad hlavou svíral vlajku, kterou v roce 1992 přivezl právě ministr Josef Vavroušek ze summitu Země v Rio de Janeiru. „Předal mi ji, abych ji nesl dál. Dnes máme třetí polistopadovou generaci a ta už do akce jde, nejsou již oblbovaní tak, jako to dříve dělal Václav Klaus tvrzením, že klimatická změna neexistuje a později, že za ni nemůže člověk. Teď už to všichni vidí, ale trochu pozdě. Je to složitá záležitost, lidé dříve nerozuměli tomu, kdo má vlastně pravdu,“ reagoval rázně, zachovávajíce optimismus.
Pavel Šremer, biolog a bývalý náměstek předsedy federálního ministerstva životního prostředí s vlajkou, kterou v roce 1992 přivezl tehdejší ministr MŽP Josef Vavroušek ze Summitu Země v Rio de Janeiru. 'Teď už je všem jasne, kde je chyba a že je potřeba jednat.' #stavkazaklima https://t.co/yUxttoTvU0
U přihlížejících se povětšinou průvod setkával s více či méně hlasitou podporou, sem tam však někdo z chodníku zvolal „Do školy, blbci!“. „No jen si zatleskejte,“ reagoval posměšně na studenty hlouček kadeřnic postávajících před svým pracovištěm. Jedním ze stávkujících byl i patnáctiletý Robert Stener z města Bílina. „Délka života je u nás kvůli dolům kratší, je neskutečné tam žít. Přišel jsem, abych na to upozornil.“
Týden pro klima začal v Praze studentskou stávkou. Iracionální jednání, reagují odpůrci demonstrace |
V průvodu drnčelo i mnoho kočárků, za nimi povětšinou maminky. „My třeba nejezdíme vůbec autem a nejím maso,“ reagovala jedna z nich na otázku, co může jednotlivec udělat pro změnu k lepšímu. Z úst studentů za Anarchistickou federaci zaznělo, že bez změny systému nemůže nastat žádné zlepšení, protože právě tento systém klimatickou krizi způsobil.
Stávku za klima, která zároveň odstartovala protestní Týden za klima, ukončila píseň studentky pražského gymnázia. Nad Staroměstským náměstím se tak rozléhala melodie s posláním, že role jednotlivce má cenu a tím tvoří celek.
