Vlk se začíná vracet do české krajiny a stejně jako jeho zmínění vodní přátelé způsobuje řadu problémů. V případě psovité šelmy především pastevcům. Připravovaný program péče by jim měl usnadnit třeba i žádání o dotace, které se udělují na zabezpečení stád, ať už na ohrazení, nebo na pasteveckého psa.
Vlk jako pomocník v boji s kůrovcem. Loví zvěř, která požírá sazenice listnáčů |
„Chceme, aby v příštím plánovacím období zemědělské politiky byla část nákladů na opatření hrazená paušální platbou, která by byla integrální součástí zemědělské dotace. Aby pastevec nemusel vyplňovat deset stránek lejster, že si chce ohradit kus stáda,“ vysvětluje Pelc.
Ochrana stád je totiž naprosto zásadní. Bez ní se vlci mohou naučit, že je k dispozici snadná potrava. Platí to především pro ovce a kozy. „Může to vést až k negativní změně potravních návyků jednotlivých smeček a jejich členů. Získané schopnosti při dosažení snadno dostupné potravy se mohou v rámci smečky předávat, což vede ke kumulaci konfliktních situací s chovateli domácích zvířat,“ uvádí materiál, který mají LN k dispozici. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tam, kde se chovatelé začali důsledně chránit, si vlk našel jiný zdroj potravy a útoků významně ubylo.
Peníze i za pštrosa
Program péče by měl upravit i náhrady. Nyní dostávají pastevci peníze za uhynulé zvíře, nově by bylo možné zažádat si o proplacení poplatku za kafilerii a veterinární posudek. Peníze by mohli dostávat také ti, kdo mají méně obvyklé druhy hospodářských zvířat – chovatelé, kterým vlk napadne pštrosa, mají nyní smůlu, stát jim za něj náhradu nedá. Ani farmářům, kteří chovají jeleny, daňky nebo muflony. Vzniknout by měly i ceníky hospodářských zvířat, na základě kterých by se náhrady vyplácely.
Zároveň program uvádí i to, jak chráněné šelmě usnadnit přežití v Česku. Problematické jsou pro vlka dálnice, zkušenosti ze zahraničí ukazují, že přechod autostrády je jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Dálnice často zasahují do migračních koridorů zvířete, které navíc propojují území, kde se vlk rozmnožuje. I ta by se podle materiálu měla chránit.
V budoucnu by mohly takové existovat i pro medvěda nebo rysa. „Programy péče se připravují pro kontroverznější zvířata, jako je třeba právě vlk. Jsou v něm shrnuté naše i zahraniční zkušenosti, co bychom měli hlídat, jak eliminovat rizika,“ řekl LN ředitel AOPK František Pelc.
Odrazit by se to mohlo i na územním plánování. Na místech, kudy vlk prochází, by se měly povolovat jen takové stavby, které pro něj nebudou představovat bariéry. Na území by neměla vzniknout souvislá zástavba, která by vlkovi znemožňovala projít.
Na programu pro vlka spolupracovala AOPK s ministerstvem životního prostředí, s několika univerzitami nebo myslivci. Na pomoc si vzala také zkušenosti Saska.
Stát nemá plán, jak by řešil přemnožení vlků, tvrdí myslivci |
V budoucnu by podobný program měl vzniknout i pro medvěda nebo rysa. „V principu by měly být podobné, ovšem budou nesrovnatelné z hlediska rámce. Medvěd se u nás pohybuje zpravidla pouze v Beskydech, případně Bílých Karpatech. Jsou roky, kdy u nás vůbec není, a jsou roky, kdy je u nás jedno až tři zvířata. Je to podobný příběh, šíří se k nám ze Slovenska, kde jich je opravdu hodně. Díkybohu nevznikají nějaké dramatické potíže, i když včelaři na medvěda vůbec nejsou připravení,“ vysvětluje Pelc. Na rozdíl od vlka se ale nepředpokládá, že by medvědů v Česku podstatně přibývalo. Hlavním důvodem je Váh. „Je to totálně zkanalizovaná, zabetonovaná řeka, kolem které vedou dálnice. Váh je přerušením migračního koridoru, takže medvěd se k nám nedostane. Nepřeleze, a když se o to pokusí, pak to pro něj většinou skončí,“ líčí ředitel agentury.
Kam chodí medvěd
Medvěd do Česka migruje také z Polska, ale málo – na trase zbývají poslední dva migrační koridory. Ty by chtěla AOPK chránit, aby se v budoucnu nezastavěly. Městem medvěd neprojde. Platí to ostatně i o vlcích, i těch sem přijde ze Slovenska jen málo, prostupnější cestu mají z Polska nebo Německa.
Medvěd podle Pelce není schopný migrovat na tak velké vzdálenosti jako vlk, jeho specialitou jsou navíc reakce na klimatické změny. „Medvěd v zimě spí, někdy ale překvapí. Letos nechtěl spát, a to pak samozřejmě vyleze a má hlad. Stačili jsme mu dát obojek, takže jedno ze dvou tří zvířat, co u nás jsou, máme označkované. Víme tak, kudy přesně chodí, jak se chová a také to, jestli případné škody udělal on, nebo nějaký jiný,“ líčí ředitel.
Podobně je to u rysa. Po revoluci se jeho populace odhadovala na zhruba dvě stě jedinců, teď je to mezi šedesáti a stovkou. Předpokládá se, že část zvířat byla nelegálně ulovena.
Na Mělnicku byl nalezen zastřelený vlk. Jde o první zdokumentovaný případ nelegálního zabíjení |
Navíc se zjistilo, že rysů je výrazně méně, než se předpokládalo, a to kvůli vzdálenosti, kterou jsou schopni ujít. „Pomáhají nám fotopasti, na rozdíl od stop se dají dobře rozpoznat jednotlivá zvířata. Mysleli jsme si, že v Beskydech je třeba třicet čtyřicet rysů. To proto, že někdo vidí v jeden den dvě zvířata desítky kilometrů od sebe. Po průzkumu jsme zjistili, že jde o jedno zvíře,“ vysvětluje Pecl. Za noc se kočka vzdálí klidně i o třicet kilometrů.
Rys je plachý, a tudíž nedělá dramatické škody. Podle Pelce občas napadne ovci, ale velmi zřídka. Trvale je na Šumavě a v Beskydech, občas se objevuje v Jizerských horách.
Programy pro medvěda a rysa by měly podobně jako ten pro vlka říct, jak se zvířata chovají, co potřebují k životu a jak minimalizovat rizika škod. Stejně tak by měly obsahovat návrh finančně podporovaných opatření – škody na hospodářských zvířatech už se proplácí, nikoliv však veterinář nebo kafilerie. A měl by také vzniknout systematický monitoring. „Třeba i proto, že medvěd je riskantní z hlediska střetu s člověkem. Je důležité vědět, kde se ta zvířata pohybují a co se s nimi děje,“ míní Pelc.
