„Není-li společnost schopna tolerovat, aby ve veřejném prostoru zaznívaly provokativní politické názory, není hodna nazývat se demokratickou,“ argumentuje autor stížnosti. Kritizuje také to, jak bylo vedeno dokazování. Justice se podle něj řádně neseznámila s obsahem sporných knižních publikací.
  |
Trest za popírání a schvalování genocidy, podněcování nenávisti a hanobení národa vyměřil Bartošovi Obvodní soud pro Prahu 1. Verdikt postupně potvrdil jak Městský soud v Praze, tak Nejvyšší soud.
Podle pražských soudů Bartoš vydával protižidovské knihy a ve svých projevech, článcích nebo komentářích na internetu přisuzoval Židům pouze negativní vlastnosti. Předkládal v nich překroucená, selektivně vybraná a neprokázaná tvrzení, kterými se snažil upevnit předsudky o škodlivosti židovského národa, imigrantů a muslimů. Bartoš vinu popíral a hájil se tím, že má právo na svobodný projev.
Justice už dříve Bartoše potrestala roční podmínkou za text, který zanechal u pomníčku zavražděné Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku. Za vraždu Hrůzové byl odsouzen Žid Leopold Hilsner. Případ vyvolal na přelomu 19. a 20. století vlnu antisemitismu, známou jako hilsneriáda, proti níž bojoval například pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.
Bartoš proti pravomocnému rozsudku podal dovolání, které odmítl Nejvyšší soud. Poté neuspěl ani s ústavní stížností.
