Dlouholetí političtí souputníci: Přemysl Sobotka a Jaroslav Kubera (snímek z roku 2013). | foto: ČTK
LN: Jak si budete pamatovat Jaroslava Kuberu?
Jarda Kubera byl můj obrovský osobní i politický kamarád a parťák. Z naší scény odešel malý velký muž. I přes to, že jsem byl o dvě hlavy vyšší, jeho bylo vidět. Měl smysl pro humor, často jsme jeden druhého osočovali, že jsme si ukradli nějakou myšlenku, natolik jsme měli společnou linku, že jsme mysleli velmi podobně. Byl to šok, velmi smutný šok, když jsem se to dozvěděl.
LN: Jak dlouho jste se vlastně znali?
Asi od roku ’94 nebo ’95. Takže asi čtvrt století. Potkávali jsme se nejen na politické scéně, ale i osobně při tenise, na lyžích, u nás doma. Byl to osobní přítel. Je to strašné, když si člověk uvědomí, že ještě v sobotu měl projev na kongresu a v pondělí už s námi není.
LN: Máte nějakou vzpomínku, o kterou byste se mohl podělit?
Nikdy nezapomenu na jeho tenisové umění. Absolvovali jsme podobné turnaje a Jarda žil v představě, že tenis fakt umí, spíš to ale bylo o jeho spoluhráči. I u mě byl spoluhráč tahounem. Hráli jsme spolu debly, po tenise jsme si spolu sedli, zapálili si cigáro a dali si i nějakou skleničku, což samozřejmě není příliš výchovné. Byl také vynikající tanečník, pokud byla šance, chodili jsme s manželkami tancovat.
Kubera byl znám svými břitkými až sarkastickými komentáři |
LN: Z reakcí je vidět, že to byl člověk, na kterého měli nějakou vzpomínku snad všichni. Vnímáte to stejně?
Ano. I lidi, kteří ho neměli rádi, na něj vzpomínají, protože po sobě zanechával vždy stopu. Nepoužíval věty, které by byly prázdné, nutily i oponenty, aby se zamysleli. Jeho schopnost analyzovat situaci a převádět vše do srozumitelné češtiny byla vynikající. Za to, si myslím, měl i u oponentů úctu.
LN: Jaká je to ztráta pro ODS, která přišla o jednoho z nejvýraznějších i nejoblíbenějších politiků?
Samozřejmě obrovská, protože byl mediálně známý a říkal své věty srozumitelně. Bude těžké ho nahradit. Zatím nevidím nikoho, kdo by byl schopný jít v jeho šlépějích.
  |
LN: Byl samozřejmě také předsedou Senátu, vy znáte horní komoru skrznaskrz, v jejím čele jste stál roky. Co teď bude následovat, po ztrátě předsedy?
První reakcí u všech osmdesáti senátorů bude asi také šok. Pak budou muset začít přemýšlet nad tím, kdo ho ve funkci nahradí. Na podzim jsou pravidelné doplňující volby, kdy se obmění 27 senátorů, uvidíme, jak to budou chtít řešit. Zda volbou nového předsedy, či zda to nechají na úrovni prvního místopředsedy. To je vnitřní strategie Senátu.
LN: I to je reálné, že se bude čekat na nového nejvyššího ústavního činitele až do voleb?
Neumím to posoudit. Jestli se v politických klubech dohodnou, že to nechají na úrovni prvního místopředsedy, nebo jestli na příštích deset měsíců zvolí nového předsedu, je na nich.
Zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Bylo mu 72 let |
LN: Několikrát jste zmínil šok, což asi vystihuje všeobecnou atmosféru. Je ale pravda, že si v poslední době stěžoval na stres nebo na to, že by funkce předsedy Senátu byla náročnější?
Vídali jsme se zhruba jednou za měsíc, častěji jsme spolu mluvili po telefonu a řekl bych, že jeho to nestresovalo. Prožíval to a role druhého muže je samozřejmě velmi významná, ale myslím, že Jarda ji bez problému zvládal. Nemyslím, že by právě v tom byly kořeny toho, že zemřel.
LN: Nelze samozřejmě zapomenout ani na Teplice, město, kde byl Jaroslav Kubera oblíben. Jaká je to ztráta pro ně?
Jarda Kubera a Teplice jedno jest. Vzpomínám na jednu příhodu, kdy stál jako primátor se stopkami na přechodu a měřil, za jak dlouho lidé přejdou na zelenou silnici. Říkal jim, že je bude pokutovat, že chodí strašně pomalu. V povědomí lidí platil za toho, kdo se staral. Některé věci záměrně zlehčoval, ale i to byl jeho způsob myšlení a vyjadřování.
