Kultura jen pro elitu nemá smysl, říká ministr Zaorálek. Prosazuje volný vstup do galerií
Lubomír Zaorálek
| foto: ČTK
Premium
Rozhovor
PRAHA -
Pokud jsou vstupy do uměleckých stánků pro někoho finančně nedostupné, je to selhání státu, říká ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Co se týče umění, chtěl by Prahu přeměnit v druhou Vídeň.
LN: Pane ministře, jak jste daleko s výběrem nového ředitele Národní galerie?
V tomto týdnu (rozhovor vznikal 14. ledna – pozn. red.) máme jako téma nový statut Národní galerie. Je to jeden z postupných kroků k tomu, aby se garanční rada začala zabývat otázkou, jak vybrat nového ředitele. Postupujeme tempem, které jsme si zvolili. Původně jsem řekl, že to chci do půl roku. Teď jsem členům rady říkal, že by bylo dobré, kdyby se to podařilo zkrátit. Vím, že to nelze úplně honit, ale kdyby se to podařilo do čtyř měsíců, budu rád.
LN: Myslíte tím do čtyř měsíců od začátku letošního roku?
Jsem si vědom toho, že je tam poměrně hodně otázek, které se musejí zodpovědět. Nechci jim ubírat čas, který jsem jim původně slíbil. Mají půlrok na to, aby celé řízení a nominaci dali dohromady. Třeba i jmenovitě se sestavou, která bude nového šéfa vybírat. Názory na to, kdo by v ní měl být, se totiž liší. Může v ní být obsazení takových rolí, jako je třeba ekonomika. Mluví se totiž o tom, že by složení mělo odpovídat tomu, že role ředitele je také manažerská. Hlavně by se mělo odpovědět na to, jak by ta galerie měla být vůbec řízena.
LN: A typově – jaká by měla být osobnost šéfa?
To je přesně to, co musí zodpovědět garanční rada.
LN: Po odvolání předchozího ředitele Jiřího Fajta vede Národní galerii dočasně paní Anne Marie Nedoma. Jak jste s ní spokojen?
Jsem spokojený. Provedla některé zásadní změny, třeba ve způsobu řízení. Snížila pětistupňové řízení na třístupňové, protože tam bylo příliš mnoho šéfů. Provedla i další personální věci, které jsou podle mě ku prospěchu. Mám s ní zrovna schůzku, na níž se mimo jiné chceme bavit o spolupráci s Centre Pompidou (kulturní centrum a přední muzeum současného umění v Paříži – pozn. red.). Protože když jsem byl v Paříži, dohodli jsme se, že pošlu dopis, ve kterém sdělím některé detaily toho, jak budeme dál pokračovat. Chci paní Nedoma informovat o tom, že cesta ke spolupráci je otevřená. Předpokládám, že pojede do Paříže.
LN: Vláda o spolupráci s Centre Pompidou hodně stojí. Jednáním s jeho zástupci je tedy pověřena hlavně paní Nedoma?
Víceméně je to to, na čem jsme se shodli – že jim sdělím, kdo bude za Národní galerii jednat. Pro mě však byl ten vůbec nejdůležitější výsledek ten, že jsme se v Paříži dohodli. A mohu prozradit proč. Na mě působilo velmi sympaticky, když mi francouzští partneři řekli, že je hodně zneklidňuje situace v Evropě a hrozba jejího rozklížení. Mají pocit, že pokud by se východ Evropy začal vzdalovat, bylo by to špatně pro všechny. Shodli jsme se, že pokud můžeme udělat něco pozitivního v oblasti kultury, měli bychom to udělat. Pokud takovým instrumentem proti tomu, aby se vytvářely bariéry mezi východní a západní částí Evropy, může být spolupráce Národní galerie v Praze a Centre Pompidou v Paříži, měli bychom takový nástroj využít. Jejich zájem a znalost mě překvapily. I to, že s tím přišli sami. A vlastně i díky tomu jsme se dohodli, protože to je něco, co nám dává smysl na obou stranách. V kultuře je velká šance zabránit dezintegraci Evropy.
LN: Pokud se Češi a Francouzi na spolupráci dohodnou, jaký dopad to bude mít na Prahu coby předpokládané sídlo nové pobočky Centra Pompidou?
Přijedete-li do vídeňské Albertiny, zní kolem vás jenom čeština. Z toho musíte poznat, jak velká poptávka je mezi Čechy po velkorysých výstavách skutečně světového formátu. V tom bychom mohli Vídeň dohnat – a Paříž by nám v tom mohla hodně pomoci. Je to možnost, jak z Prahy udělat ještě přitažlivější místo.
Centre Pompidou má v tomhle obrovské možnosti. Výstava Francise Bacona, kterou jsem tam viděl, byla vskutku ohromující. Je to něco, co vám skoro vyrazí dech. Mít podobný typ výstavy tady, to si člověk pomyslí: to by bylo něco.
LN: Stále podle vás platí, že se toho v českém hlavním městě dnes tolik umělecky významného neděje?
Nechci naříkat, jako že se tady nic neděje. Výstava Staří mistři, která byla otevřena ve Schwarzenberském paláci, je podle mě také mimořádná. Stejně tak akce Umění dlouhého století ve Veletržním paláci. Nerad bych vyvolával dojem, že teprve teď něco začíná. Minimálně v Národní galerii mi tyto dvě výstavy připadají nesmírně zajímavé. Galerie v tuto chvíli funguje. Jen kdyby to vstupné nebylo takové, jaké dnes je. To je věc, která mi vrtá v hlavě a vadí.
LN: Zdá se vám vstupné na výstavy umění příliš vysoké?
Zvolil bych nějaký způsob, ať je přístupnější. Protože je sice pěkné doporučit výstavy, které jsou podle mě novátorské, ale když jsem tam zašel, pozval jsem přátele, zaplatil jsem to, tak si člověk uvědomí, jak obtížné je pro rodinu na takovou výstavu přijet a za ty peníze ji vůbec vidět. Připadá mi to zásadní. V Londýně nebo Washingtonu můžete navštívit státní instituce s přepychovými věcmi. Je neskutečné, co vám nabídnou. A zdarma! Ve Washingtonu takhle můžete vidět spoustu Rodinových soch a podobně. Když vidíte, jak tam fungují státní instituce, začne vám vadit, jakým způsobem to běží u nás.
LN: Takže tohle bude jedna z vašich priorit?
Líbilo by se mi, kdyby výstavy byly skutečně přístupné pro studenty, školáky. Kdyby galerie byly plné lidí. Přál bych si, aby na výstavě Umění dlouhého století bylo plno. Vždyť je to úžasná příležitost vidět neskutečné množství zajímavých věcí! Národní galerie tu ukazuje, jak úžasné věci má ve svých fondech. Přál bych si, aby je vidělo co nejvíc lidí. Vadí mi, že zájem je limitovaný vstupným. Chtěl bych, aby nebyl problém pro studenty a rodiny se na takovou výstavu dostat. Způsob hledáme, teď jsem to zadal.
LN: Není to však kontraproduktivní? Na jednu stranu hovoříme o tom, že je kultura podfinancovaná, na druhou připravíme galerie o příjmy ze vstupného...
Kultura nemá smysl, pokud je jen pro někoho. Pokud je tady jen pro úzkou elitu, která si to zaplatí, pak jdeme špatným směrem.
LN: Navrhnete změnu vstupného na výstavy jako bod pro jednání vlády?
To nenavrhnu na vládě. Teď jsem to zadal (úředníkům ministerstva – pozn. red.), abychom se zabývali tím, jak to udělat, aby se lidé za uměním mohli dostat. Můžete to udělat různě. Ve světě existují varianty, kdy máte například stálou expozici zdarma. Nebo jsou určité dny pro volný vstup. Jinde najdete nějakou formu slev. Pravděpodobně nedokážu dosáhnout toho, abychom najednou tahem pera změnili všechny státní instituce na vstup zdarma. To asi tak lehce neuděláme, protože bychom to zřejmě nezaplatili. Ale mohli bychom se podívat na způsob, jak to finančně zvládnout a zároveň umožnit lidem, pro které není jednoduché utratit víc než tisíc korun na rodinném výletě, aby se na výstavy mohli podívat.
LN: Je skutečně vstupné tou hlavní překážkou, proč nejsou galerie plné?
Jestli jsou pro některé lidi nedostupné, je to selhání státu. A rozumím, proč to v zemích, jako je Velká Británie nebo Spojené státy, dělají zdarma. Takový přístup má obrovský význam. Ve Smithsonian jsem byl vícekrát (Smithsonian Institution – skupina muzeí a vědeckých center spravovaných vládou USA – pozn. red.). Je tam opravdu plno. Je to místo, kde si klidně můžete domluvit schůzku. Tady ve Veletržním paláci si ji můžete dát tak akorát v kavárně. A tam je shodou okolností také docela plno. Je tam živo, to je zajímavé. A víte proč? Protože tam se ještě nemusí platit vstupné. Ale není smutné, že mladí přijdou do té kavárny, ale dál už nejdou, protože za to musejí platit? Musí vás přeci napadnout, že tady něco nehraje. Chtěl bych, aby lidé měli šanci ty naše sbírky vidět. Jinak k čemu to je?
LN: Jsou galerie zdarma či alespoň se slevou něčím, co byste chtěl prosadit do voleb?
Do konce volebního období (rok 2021 – pozn. red.) bych chtěl s něčím přijít. Nevím, jestli to budou dny zdarma, slevy, ale nějaký způsob, jak lidem umožnit snadnější vstup. Asi do té doby nedokážu zvládnout, aby to fungovalo jako v zahraničí, ale chci aspoň najít cestu. Nějaký způsob podpory, aby takovou galerii mohly navštívit školy, aby to dokázaly uhradit. Prostě nějaký program, který by tohle umožňoval.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
