Lidovky.cz

Česko

‚Jako bychom byli zvířátka.‘ Okolí se bojí obyvatel z obcí, které byly na Litovelsku v karanténě

Policisté hlídají vjezd do uzavřené oblasti. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Praha/Litovel - 24 tisíc lidí na Litovelsku znovu volněji dýchá, po dvou týdnech mohou opustit města i obce. Ukazuje se ale, že počáteční vlnu solidarity vystřídal u obyvatel okolních obcí spíš strach. Kvůli nákaze.
  5:00

Žádné drony, policie ani armáda. Zrušení karantény, otevření hranic, lidé opět vyjíždějí za prací. V železničních stanicích Červenka a Uničov na Olomoucku od pondělí opět zastavují vlaky. Dnes se k nim přidá i Litovel, kde už v nouzovém režimu opět jezdí i linkové autobusy.

„Některé firmy zahájily provoz, zásobování funguje v normě, už chodí i balíky. Měl jsem obavy z toho, aby lidé hlavně pochopili, že vládní nařízení je vládní nařízení, a aby zrušení karantény nevnímali jako konec. Ale musím říct, že většina lidí je za těch 14 dní opravdu tak naučená pravidla dodržovat, že teď na náměstí ani není žádný pohyb. Po této stránce to funguje,“ popsal serveru Lidovky.cz k pondělnímu poledni starosta Litovle Viktor Kohout.

V lokalitě Nové Zámky nedaleko Litovle vybudovala v noci vojenská policie...
V lokalitě Nové Zámky nedaleko Litovle vybudovala vojenská policie mobilní...

Školky zatím ponechávají do Velikonoc uzavřené, aby předešli případnému šíření nemoci Covid-19. Mobilní odběrové místo u Nových Zámků funguje i nadále, denně se přijde otestovat zhruba padesátka obyvatel. Kolik místních je v karanténě, starosta neví. „Počty nám hygiena nedává,“ uvedl. Polní pohotovost bude fungovat ještě dnes, od 1. dubna pak jen v nočním režimu – je zatím málo využívaná.

Jako bychom byli zvířátka

Situaci z počátku karantény přiostřovalo „lynčování“ navrátilců z lyžování. Následnou frustraci z nuceného vězení teď střídá střet s okolím Litovelska. „Nálada lidí je v některých případech negativní z toho, jak nás teď vnímají okolní města. Bojí se nás. Je to teď téma dne. Spousta lidí dojíždí do práce mimo Litovel a pracovní kolektivy mají problém přijmout našeho občana, protože se bojí, že je celá Litovel nakažená,“ popisuje další příkoří starosta a mluví o psychologickém efektu.

„Asi jsme to mohli čekat, ale je s tím teď problém. Někteří nás vnímají, jako bychom byli zvířátka, která všechny nakazí,“ dodává s tím, že případů nakažených zatím příliš nepřibylo. Bilance nakažených Covid-19 je k pondělnímu odpoledni takováto: desetitisícová Litovel hlásí 79, Uničov 37, stotisícová Olomouc 72. Celkem má Olomoucký kraj 263 nakažených.

„Na sociálních sítích teď řádí obrácená strana mince. Nejdříve byla z okolí velká podpora, ale jenom do té doby, než nás otevřeli. V některých městech teď převládá názor ‚nepouštějte Litoveláky a Uničováky mezi nás‘, což mezi lidmi vyvolává neskutečné emoce,“ doplnil starosta.

Jeho slova potvrzuje i Diana Urbášková z Uničova. „Nemyslím si, že je nutné lidi z oblasti vnímat jako jediný zdroj nákazy, a určitě nikdo neplánuje jet nakupovat do sousedních obchodů,“ uvedla pro Lidovky.cz. Také tady se místním otevřením hranic ulevilo, byť vyvstaly obavy, zda teď nezavládne nedůslednost a nemoc se nezačne opět šířit. „Všichni jsou jistě rádi, že mohou jít na zahrádku, projít se, což doteď nešlo. Mě osobně potěšilo, že chodí pošta a balíky tak jako předtím a že můžeme za slunečného prostředí vyrazit na procházku někam za město,“ dodala Urbášková.

Teď už si budeme říkat ahoj

„Je to obrovská úleva hlavně po psychické stránce, lidé se můžou nadechnout,“ říká starostův syn Lukáš Kohout, který jako dobrovolník pomáhal místní charitě rozvážet potraviny seniorům a zásobil rouškami i respirátory ohrožené a nemocné.

Konvoj naděje, který projel Litovlí v neděli 29. března večer.

„Nákupy nám pokračují, ale očekávám další vlnu zájmu o roušky. Takže dost možná vyčerpáme schované zásoby a začneme zase šít. Pomalu se budou otevírat místní firmy a nemají dostatek prostředků, aby se zaměstnanci chránili,“ míní Lukáš Kohout. Podle něj jsou místní připraveni zvládat současnou situaci mnohem lépe než ti, kteří izolaci nezažili. „Rozestup dodržují už i bezdomovci na lavičkách,“ ilustruje tamní disciplinovanost, byť i ta, podobně jako jinde v Česku, není po chuti všem.

Jako dobrovolník se chce Lukáš i nadále starat o ty, kteří jsou stále v domácí karanténě a nemohou ven. Do pomoci v „superkaranténě“, v níž se Litovel ocitla v noci na 16. března, se s celým zástupem mladých dobrovolníků zapojil po hlavě. „Poznamenalo mě hlavně to, že jsem dostal stovky zpráv ohledně lidí s rakovinou a nemocí srdce a plic. Zjistil jsem, kolik onkologických pacientů tady u nás žije. To jsem vážně netušil. Jsem ale rád, že mi krizový štáb města svěřil respirátory, a mohli jsme tak s dobrovolníky všem dodat obrovskou psychickou podporu. I lidem, kteří opravdu žijí sami a kterým to na dálku zařídila rodina i třeba z Chorvatska,“ popisuje dojmy z nenadálé zkušenosti.

Ve dvojici s Františkem Nabenkögelem po Litovli rozvezli na šest tisíc roušek. Vypjatá situace podle něj proměnila místní vztahy: lidé si budou více vážit toho, co i koho v Litovli mají. „Myslím, že teď už si všichni budeme asi říkat ahoj a ne dobrý den,“ uzavírá.

Konvoj naděje

Jako jakési rozloučení s dvoutýdenní karanténou uspořádali Litovelští v neděli večer hlasitý a světelný „konvoj naděje“. „Jeli jsme ulicemi všichni: pošťáci, policisté, hasiči, krizový štáb, dobrovolní hasiči, charita. Byl to konvoj, který měřil skoro čtyři sta metrů. Jeli jsme pozdravit celou Litovel. Poděkovali jsme, že lidé domácí vězení vydrželi,“ popisuje starosta Litovle Viktor Kohout. Také v Uničově se podle Diany Urbáškové mnoho místních denně účastnilo tleskání pracovníkům integrovaného záchranného systému za zvuku hymny. „Hodně je to stmelilo a pomohlo jim i úsilí starostů,“ popsala pro server Lidovky.cz.

Stejně tak starosta Litovle se snažil obyvatele podpořit a sázel na humor, „i když bylo vše negativní“. Míní, že okusit takovouto nesvobodu dalo záminku k hlubšímu bilancování. Většina místních podle něj pochopila, že byla karanténa v zájmu všech, přestože se jim nelíbila a dala průchod vzteku i udavačství. „Volali nám lidé, jak je možné, že v paneláku ve třetím patře se shlukují skupiny a baví se mezi sebou. Lidé mezi sebou hodně práší, i na sousedy. Chvílemi jsem si připadal jako policajt, ale pomohlo nám to i zpřísnit některá pravidla,“ líčí se smíchem rozmanitost dění starosta.

Po dvoutýdenní vypjaté a bezprecedentní zkušenosti mluví o tom, že neví, zda znovu podá kandidaturu do příštích voleb. „Nikomu bych takový ‚blackout‘ města nepřál, bylo to neskutečné. Ale lidé nám zase to nasazení vrací,“ uzavírá.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.